Gemma Liviero - Zlomení andělé

4. prosince 2018 v 16:20 | C.ind.ere.lla |  Historický román
Listopad jsem končila absolutně průměrnou knihou a prosinec nějak podobně začínám. Zlomení andělé mě zaujali už ve chvíli, kdy vyšli, protože anotace zněla velmi lákavě. Bohužel však slibuje mnohem víc, než dokáže dát. Ať už je to uvěřitelnost, ralističnost či emocionálnost. Je to jednoduše vyprávění na efekt, které chce zpracovávat velká, náročná témata, ale nemá na to.

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2018
Počet stran: 408

Oficiální anotace: Příběh tří lidí, tří ztrápených duší v nacistické Nové Evropě. Dívka v lodžském ghettu se snaží přežít a získat šanci i pro svou rodinu… Mladá Rumunka je umístěna do Říše pro své modré oči a blonďaté vlasy, aby si na ní všichni vyzkoušeli arizaci v praxi A jeden nacistický doktor zjišťuje, co všechno se páchá ve jménu vědy… Každý z nich má své bolesti a děsy. Každý z nich se musí porvat s osudem o budoucnost a prostou naději.

Moje hodnocení: 68 %
Na začátku jsou tři příběhy, na konci jeden velký spletenec. Román představuje krátký výsek ze života tří lidí, kteří se náhodou potkali a navzájem ovlivnili. Do osudů všech zasáhla válka, která nakonec vedla k jejich sblížení. Nebýt jí, neměli by šanci na sebe narazit a jejich životy by kráčely po úplně jiných cestách. A možná by se odehrály podstatně zajímavějším způsobem.


Elsi je poloviční židovka zavřená v lodžském ghettu. Žije zde s matkou a sestrou, jejich otec byl odvelen do pracovního tábora. Život je tvrdý, pravidla, jež je třeba dodržovat, přísná, ale mohlo by být i hůř. Elsi je odhodlaná přežít a, pokud to aspoň trochu půjde, třeba i znepříjemnit svým věznitelům život. Malá vzpoura proti pravidlům v sobě totiž nese ten správný nádech rizika. A za co by bez něj život stál?
Willem je nacistický důstojník pracující jako lékař v ghettu. Protože však na lékařské fakultě vystudoval gynekologii a porodnictví, má s ním strana, potažmo jeho otec jiné plány. Má se stát jedním z vedoucích výzkumu ženské plodnosti prováděných v Osvětimi a přímo se tak podílet na zločinech proti lidskosti. Willemovi se však podobné praktiky hnusí. Chce lidi utrpení zbavovat, ne jim ho působit. Ovšem s tím nejspíš brzy nepěkně narazí.
Matilda žije s rodinou v rumunských horách, dokud se jednoho dne neobjeví Němci, kteří ji odvedou do centra lebensbornu na převýchovu. Díky svým árijským rysům a znalosti němčiny by se mohla stát členkou nějaké přední německé rodiny a pomáhat tak v rozrůstání nadřazené rasy. Na její názor se nikdo neptá, ovšem Matilda není žádná poddajná květinka a svou nelibost umí dát velmi ostře najevo.

Román je plný nejrůznějších klišé a místy až hraničí s historickou uvěřitelností. Možná i to je důvod, proč autorka nezachází stran válečných hrůz do přílišných detailů. Historické dění by mělo být důležitou kulisou, je však spíše jakousi okolností, která má v ději zcela okrajový význam. S trochou fantazie by se totiž dal příběh zasadit i do jiné doby a na jiné místo, aniž by cokoliv podstatného ztratil. Autorka nedokázala zachytit dobovou atmosféru, nemluvě o některých okamžicích, které jsou v odkazem na historické dění vysoce nepravděpodobné. Zvlášť výrazně se to projevuje v lince vyprávěné Willemem, ale zkrátka nezůstávají ani Elsi s Matildou.
Román je celý napsaný ich formou, povětšinou v přítomném čase, a střídají se tři vypravěči - Elsi, Willem a Matilda. Jednotlivé kapitoly jsou zřetelně označeny konkrétním jménem, takže čtenář netápe, kdo vlastně vypráví. V opačném případě by se mohlo jednat o problém, protože linky Elsi a Matildy spolu splývají především kvůli značné podobnosti vyprávěcích stylů. Je to poněkud zarážející, protože dívky od sebe dělí jednak výrazný desetiletý rozdíl, jednak řada prožitých příkoří. Ze stylu jejich vyprávění se však zdá, že jsou to dvě stejně staré puberťačky, kterých se život nijak zvlášť nedotkl.
Postavy samy o sobě jsou nezajímavé a emočně ploché. Jejich příběhům schází hloubka. Přestože vyprávěcí styl k tomu vybízí, postavy takřka neřeší své vlastní pocity, ale pouze suše konstatují okolnosti své existence. Ta se navíc odehrává pouze tady a teď, jako by charaktery uvízly v přítomném okamžiku, z nějž není úniku a který je absolutně limituje. Kvůli jejich plochosti navíc čtenář snadno nabyde dojmu, že se v knize vlastně nic neděje.

Příběh, který autorka předkládá, je plný klišé a přehnané sluníčkovosti. Válka je v něm pouze nešťastnou okolností, kterou je třeba nějak přežít, nikoliv krajní situací výrazně ovlivňující lidské životy. V románu je všechno tak nějak na efekt, nemluvě o značné překombinovanosti až násilnosti propojování jednotlivých životních situací postav. Občas funguje až jakýsi deus ex machina, protože autorka nedokáže přijít s logickým odůvodněním, proč by se nějaká věc měla odehrát určitým způsobem nebo proč by se postavy vůbec měly setkat.
Zlomení andělé si hrají na cituplný román ždímající ze čtenářů emoce, bohužel však nejdou do hloubky, utápí se v banalitách a nepřináší nic nového po stránce příběhu ani formy. Jednoduše jde o průměrný román těžící z aktuální popularity příběhů o druhé světové válce, který však nemá čtenářům mnoho co nabídnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama