S. Jae-Jonesová - Píseň zimy

16. listopadu 2018 v 16:17 | C.ind.ere.lla |  Fantasy & Sci-fi
Dostali jsme se do půlky listopadu, do Vánoc najednou zbývá jen necelých šest týdnů a nějak narůstá stres. Ve škole, v práci, tak nějak i v každodenním životě. Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nemám ráda listopad, protože venku je zima, sychravo, brzo se stmívá... Prostě všechno, co nemám ráda. :D Nejvyšší čas uvařit si horkou čokoládu a zavrtat se do peřin s knížkou. A jelikož je víkend za dveřmi, myslím, že už na něj mám bezva plán. :)

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 392
Série: Píseň zimy
Díl: první

Oficiální anotace: Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů - o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Když ale Liesl vyrostla, musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou - za jeden život vyžaduje jiný. Aby zimu mohlo vystřídat jaro, musí si do podzemí vždy odvést pannu, a pokud se má Käthe vrátit, musí se pro ni Liesl obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl zjistí, že ji král nadále inspiruje a že ho obdivuje. Avšak jak se její hudební talent rozvíjí, Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čím blíž si ale s králem jsou, tím horší se zdá jejich rozhodnutí: Obětují svou lásku, anebo nastane konec světa?

Moje hodnocení: 82 %
Máme tady 19. století, svět neodmyslitelně spěje k pokroku, ale hluboko v bavorských lesích se přesto stále ještě udržují pověry. Lidé věří na skřítky a především na tajemného Krále duchů, který unáší mladé panny do svého podzemního království. Pokušení, jemuž je vystavuje, se totiž jen těžko odolává. A navíc - stanou-li se jeho královnami, zachrání svět před věčnou zimou. A to je ušlechtilý cíl.

Liesl je nejstarší ze tří sourozenců Voglerových a zároveň tím nejméně milovaným a nejčastěji podceňovaným. Nemá totiž sestřinu nadpozemskou krásu ani bratrův hudební talent. Nemluvě o tom, že je pouze děvčetem s hloupými a naivními sny, které ve světě, kde žije, nemohou dojít naplnění. Liesl v sobě má hudbu, touží ji objevovat a předávat dalším prostřednictvím svých skladeb. Dívky se však nemohou stát skladateli. Jejich jediným úkolem je se vdát. Pokud o ně tedy někdo projeví zájem.
Přichází zima a spolu s ní se hranice mezi lidským a nadpřirozeným světem ztenčuje a stává prostupnější. Skřítci a skřeti najednou mají možnost proniknout mezi lidi, stejně jako lidé se mohou dostat do podsvětí. Král duchů, děsivý der Erlkönig totiž hledá novou nevěstu. A proč by si neměl zvolit tu nejpěknější v celé vesnici, Lieslinu sestru Käthe? To však Liesl nemíní připustit. Je odhodlaná dostat sestru zpět k rodině, bez ohledu na to, jak velkou oběť bude muset přinést.

Autorka ve svém příběhu propojuje dva světy - Německo počátku 19. století, které se do značné míry inspiruje historií, a kouzelný svět víl a skřítků v podzemí. Tato dvě prostředí se takřka nemísí. Pro smrtelníky není v říši Krále duchů místo, stejně jako jeho skřeti nepatří do našeho světa. Spojnicí se zcela nečekaně má stát Liesl. Odvážná dívka, která neváhá pro dobro své rodiny obětovat třeba i vlastní život.
Příběh je velmi prostý a celý román je ve skutečnosti poměrně chudý na děj. Většina prostoru je věnována vývoji Liesl a jejímu postupnému přerodu z vesnické dívenky s nulovým sebevědomím v okouzlující a hrdou Královnu duchů. Velmi dobře je vykreslen rovněž její vztah ke Králi duchů a jeho proměny. Oba hrdinové prochází klikatou stezkou za poznáním sebe navzájem i sebe sama, na jejímž konci možná budou velmi překvapeni. Autorka velmi barvitě popisuje zhoubnost vášně a sobectví, stejně jako neodbytnou touhu po životě, lásce a bezpečí. Místy je to zvrácené, místy bizarní, ale stále nějakým způsobem realistické.

Příběh je vyprávěn očima Liesl většinou v minulém čase. Pouze v momentech, kdy dívka prožívá nějaké mimořádně silné emoce či se dostává do situací, které pro ni mají stěžejní význam, přejde do času přítomného. Jako by měla nutkavou potřebu poukázat na to, že nejde o mrtvou minulost, ale o to, co se děje právě teď a je velmi živé. Mnoho pasáží je popisných, takže děj zdánlivě stojí na místě. Pro příběh je však podstatnější to, co se děje v myslích hrdinů, a ne jen vnější okolnosti. Autorka dokáže perfektně vystihnout tak trochu surreálnou atmosféru magického podsvětního světa plného kouzel, který žije podle svých vlastních zvrácených pravidel.

Píseň zimy se žánrově velmi těžko specifikuje. Nejedná se o klasickou YA fantasy ani o klasický retelling. Je to spíše poměrně ponurá pohádka po vzoru bratří Grimmů, jimiž se ostatně inspirovala. Příběh je drsný, zvláštní, chtělo by se říci až mystický, ale zároveň nesmírně poetický. Oceňuji, že vyprávění je v rámci možností uzavřené, přestože si ponechává zadní vrátka pro pokračování. Dočká se v něm Liesl svého šťastného konce?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama