Sarah J. Maas - Dvůr trnů a růží

8. března 2018 v 16:43 | C.ind.ere.lla |  Young Adult
Sarah J. Maas všichni vynášejí do nebes a její knihy mají mimořádně dobrá hodnocení. Takže se není co divit, že jsem byla docela zvědavá. No. Autorka se asi nestane mojí srdcovou záležitostí, ale jako oddechovka to bylo docela fajn.

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 440
Série: Dvůr trnů a růží
Díl: první

Oficiální anotace: Úžasný a mrazivý příběh na motivy příběhu Krásky a Zvířete. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin - jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.

Moje hodnocení: 78 %
Kouzelný svět obývaný dvěma rozličnými skupinami obyvatel - na poměrně malém území žijí lidé, na mnohonásobně větším kouzelné bytosti pod vládou vznešených víl. Mezi oběma skupinami jsou jen minimální kontakty, takže lidé věří všemožným pověrám a lžím a brání se jakémukoliv bližšímu vztahu se vzdáleným vílím světem. Stačí však málo, jeden jediný šíp, aby se roztočila kola osudu a navždy změnila život jedné obyčejné lidské dívky...



Feyre slíbila své umírající matce, že se postará o svoji rodinu a snaží se ten slib dodržet. Den co den se proto vypravuje do lesa na lov, aby pro sebe, otce i dvě sestry zajistila dostatek potravy. Jedna z jejích výprav však skončí velmi nečekaně. Když totiž v lese zastřelí vlka, nemůže tušit, jaký dopad to bude mít na její budoucnost. Jedné noci se na prahu jejich domu objeví netvor, který Feyre odvede s sebou do říše víl. A dívce začíná zcela nový život.
Feyre se nejprve sveřepě brání vzít kohokoliv z obyvatel paláce, v němž se ocitla, na milost. Přestože její hostitel se k ní snaží chovat laskavě, ona jej okázale ignoruje a vymýšlí způsoby, jak se dostat ze zámku zpátky domů. Což ovšem k ničemu nevede. Feyre se postupně začne se svým novým údělem smiřovat a zvykat si na něj. Zatím si však neuvědomuje, jak důležitou úlohu bude muset sehrát.

Kniha by se dala rozdělit na dvě části, přičemž ta první je poněkud zdlouhavá a vlastně se toho v ní příliš neděje, druhá část je o poznání akčnější. Autorka se při budování záplekty viditelně inspirovala pohádkou o Krásce a zvířeti, výrazně ji však upravila, takže pohádkový příběh tvoří spíš jenom rámec, na jehož základě je vyprávěno něco úplně jiného. Autorce se povedlo vytvořit dobře fungující svět, který má svá vlastní pravidla a logiku. Čtenáři se po střípcích seznamují s jeho historií a poodhalují závoj tajemství, který jej obestírá. Všechno má své opodstatnění a jednání jednotlivých hrdinů má obvykle dobrý důvod a neschovává se za banální zástěrky. V tomto ohledu není autorce moc co vytknout.
Dosti problematické jsou ovšem postavy, a to v čele s hlavní hrdinkou. Feyre se obvykle chová jako umíněné dítě, které je slepé a hluché k věcem dějícím se okolo něj, dokud není pozdě. Věří svým vlastním pravdám, nerada přistupuje na nějakou cizí a svou tvrdohlavostí sobě i druhým akorát škodí. Navíc se mnohdy vyznačuje naprosto absurdní hrdostí, která má moc lidem okolo ní ubližovat. Po většinu knihy je to tudíž hrdinka dost nesnesitelná, která navíc působí poněkud ploše.
Feyreiny mužské protějšky vycházejí o poznání lépe, byť ani v jejich případě se autorka nevyvarovala jisté plochosti, a to zejména v postavě Tamlina. Ač je čtenářům představován v různých polohách, působí pořád tak nějak stejně - jako dobrák, jemuž se příčí zabíjení a který dobro ostatních vždycky postaví před své vlastní. Trochu barvitější psychologii má Lucien, jehož osobnost není protivně černobílá, ale skrývá v sobě rozmanitější odstíny. Asi nejzajímavější je Rhysand, který působí dosti komplexně, a přestože jeho chování je poněkud rozčilující, z psychologického hlediska je zajímavé a postava nepostrádá hloubku.

Příběh je vyprávěn v první osobě očima Feyre, což je zejména ze začátku dost únavné, jelikož hrdinka neustále mluví o sobě. Autorka se v zájmu čtivosti vyhýbá zdlouhavým popisům nebo vysvětlování a sází spíše na dialogy. Ty bývají poměrně zábavné a slouží především k vykreslení vztahů mezi postavami, v mezičase však Feyre stále mluví o tom, co dělá, a přestože v češtině zůstává podmět "já" nevysloven, těch sloves v první osobě jednotného čísla je přeci jen trochu moc. S postupem příběhu a nárůstem dialogů i množství postav se to naštěstí trochu zlepšuje.
Sarah J. Maas píše poměrně čtivě a rozhodně má velkou fantazii, co se fungování kouzelného světa týče. Jak už však bylo zmíněno výše, zejména první část knihy se poměrně vleče a nedochází v ní k ničemu zajímavému. Finále je oproti tomu akční snad až moc.

Dvůr trnů a růží je příjemnou oddechovkou, která dokáže zaujmout svým nápadem i zpracováním, má však své mouchy. Za největší problém považuju postavu hlavní hrdinky, k níž je obtížné vybudovat si kladný vztah, na nervy vám ale nejspíš poleze i celá spousta dalších lidí. Přesto je příběh slušně vymyšlený a kupodivu i víceméně uzavřený. Zůstává tedy otázkou, co si autorka připravila pro další díly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kacennnka Kacennnka | E-mail | Web | 8. března 2018 v 21:23 | Reagovat

Já už se do toho taky budu muset konečně pustit! :) Hezká recenze. :)

2 Betty - hlavavknihach Betty - hlavavknihach | Web | 8. března 2018 v 21:31 | Reagovat

Co se Feyre týče, nemůžu úplně souhlasit. To že mluví o sobě jsem brala tak, že se s ní, jako hlavní hrdinkou musíme seznámit. :-) To že je tvrdohlavá a tak mi vzhledem k její minulosti sedělo. :-) Jediný, co mi na ní nesedělo bylo to, jak brzo "dala" Tamlinovi...:-D :-D
Ale také jsem dala knize zhruba 75% - 80%. Druhý díl je mnohem lepší. :-) Tenhle byl takový roztahanější a mít o 100 - 150 stran míň, byl by perfektní. :-)

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 8. března 2018 v 21:58 | Reagovat

[1]: Děkuju.

[2]: Mně nejde ani tak o to, že mluví o sobě, jako spíš o styl, jakým je to napsané. Přišlo mi to místy strašně neobratné, protože i knížky v první osobě se dá vyprávět líp. Mě všeobecně trochu zarazily sexuální scény, protože v knížkách tohohle typu se jim autoři spíš vyhýbají, nebo je nějak elegantně opíšou, nevrhají se do toho tak po hlavě. A souhlasím s tím, že kdyby se kniha tak o třetinu zkrátila, dost by jí to prospělo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama