Něco za něco

1. března 2018 v 15:53 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
O tom, že Shakespeare je stále aktuální, vypovídá mnohé především skutečnost, že se zas a znovu inscenuje. Vedle jeho notoricky známých textů si však cestu na česká jeviště občas najde i nějaký ten řídčeji uváděný kousek. Něco za něco patří k jeho posledním hrám, a přestože se jedná o komedii, má hodně hořký nádech...


Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský
Úprava: Jan Klata

Premiéra: 27. 1. 2018
Uvádění: Divadlo pod Palmovkou

Režie: Jan Klata


Obsazení
Kníže vídeňský Vicentio - Jan Vlasák
Angelo - Jan Teplý
Lucio - Ondřej Veselý
Claudio - Jan Hušek
Escalus - Martin Němec
Loket / Bernardin - Martin Hruška
Pompejus - Radek Valenta
Isabela - Tereza Dočkalová
Mariana - Vendula Fialová
Julie - Kamila Trnková
Kuplířka - Tomáš Dianiška

Délka představení: 1 h 55

Žijeme v rovnoprávné společnosti, kde muži a ženy mají stejná práva. Občas se však zdá, že je to tak jenom na papíře. Téma sexuálního harašení a obtěžování na pracovištích je čím dál aktuálnější a zdá se, že většina žen se před ním nemá jak bránit, nechce-li být nařčena z frigidity či něčeho horšího. Že je žena často pouze nástrojem mužského chtíče a její tělo může sloužit jako vyjednávací prostředek, ukazuje Jan Klata ve své inscenaci klasického Shakespearova textu Něco za něco.

Isabela je klášterní novicka, jejíž bratr se dostal do potíží. Kvůli předmanželskému pohlavnímu styku mu hrozí smrt a Isabela je tím jediným, kdo ho může zachránit. Má to však jeden háček. Její bratr bude volný, pokud se ona sama uvolí spáchat tentýž čin, za nějž byl on odsouzen, a vydá se všanc chlípnému chtíči Angela. Zhruba tak vypadá rámcová situace. Klata používá Shakespearův text, aby na něm demonstroval stav dnešní společnosti, kde schází morálka a čest, protože není nikdo, kdo by se jimi chtěl řídit.

Scéna připomíná boxerský ring, v němž se utkávají nejrůznější soupeři. Téměř každý dialog či scéna navíc působí jako skutečné kolo zápasu, protože z nich vždy vzejde jen jeden vítěz. Scénografie je velmi prostá, na jevišti stojí v podstatě pouze vyvýšené pódium ze tří stran obklopené černým gumových vykrytím, vzadu se tyčí trámová konstrukce připomínající hrazdu, ze stropu se spouští dvě oprátky s čas od času se z podlahy zvedne černý pranýř. Víc ale ani není potřeba. Využití temných odstínů i poměrně ponuré svícení vytvářejí od počátku tísnivou atmosféru a naznačují, že ač Něco za něco nese označení komedie, veselé pokoukání to rozhodně nebude.
Takřka od první chvíle představení nastavuje Klata téma machismu, mužské nedvlády a zneužití moci, které ztotožňuje se zneužíváním žen. Na scéně se to jen hemží nejrůznějšími falickými symboly, ať už zcela explixitními v podobě gumového penisu, nebo spíše symbolickými, třeba převlekem za banán nebo parafrází na Davida Hasselhoffa z Pobřežní hlídky.

Přestože je bezpochyby podstatné, co postavy říkají, významná je rovněž neverbální akce. Spoustu toho o jednotlivých postavách vypovídá třeba i způsob jejich pohybu - řada z nich je na scéně nejprve představena prostřednictvím krátké choreografie na rockovou hudbu. Isabela se tedy divákům poprvé ukazuje v extatickém záchvatu, Angelo jako sražený hříšník drápající se zpátky na výsluní, Lucio coby spěchající záchranář a mohli bychom pokračovat dál.

Herecké výkony jsou vesměs velmi dobré. Zaujme rozhodně Tereza Dočkalová jako Isabela, která působí jako jeden velký rozpor. Na jedné straně až robotizovaná mechaničnost, s níž poslouchá rozkazy jiných, na straně druhé neskutečná touha prosadit si v životě svoje okořeněná silnou tělesností a smyslností. Díky této kombinaci vzniká působivý kontrast. Dobře ztvárněný je také zloduch Angelo Jana Teplého, který působí jako loutka v rukou vlastního chtíče, jemuž se nedokáže vzepřít. Teplý však své postavě propůjčuje možná až moc sympatičnosti, takže Angelo působí spíš jako zoufalou touhou ovládaný muž než ukázkový tyran. Výborně pojatý je také kníže Vicentio Jana Vlasáka, který působí jako dobrosrdečný vládce města toužící ztrestat hříšníky, ovšem jen na oko. V jeho chování se průběžně objevují náznaky jeho pravé povahy, která vypluje na povrch v závěrečném výstupu.

Klata vytváří na scéně sérii velmi působivých obrazů z nichž mnohé působí až surově a nepříjemně. O to apelativnější však je jejich celkové vyznění. Inscenace Něco za něco je v mnoha ohledech téměř perverzní inscenací na velmi aktuální téma, která však k divákovi hluboce promlouvá a snaží se ho aktivizovat. Jedná se o na naše poměry dosti neobvyklý počin, který však rozhodně stojí za vidění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerr Kerr | Web | 1. března 2018 v 19:24 | Reagovat

Výborný hodnocení! Nedávno jsem viděla divadelní zpracování Romea a Julie, jsem tedy dost pozadu, ale do světa dramatu teprve pronikám:) No, rozhodně jsem si ráda přečetla nějaké další hodnocení a budu na to pamatovat, až si budu vybírat další divadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama