Marian Izaguirre - Když život ještě býval náš

10. března 2018 v 16:49 | C.ind.ere.lla |  Ostatní
Víkend se pro mě nese v lehce pracovním duchu, ale přesto pro vás mám aspoň nějakou tu recenzi. Dneska knižní, zítra pro změnu divadelní. Poslední dobou se mi dostávají do rukou spíše objemnější knížky, takže bude možná chvíli trvat, než tu další přečtu, ale pokusím se vás ani příští týden nezanedbávat. Tak uvidím, jak se mi to povede.

Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 352

Oficiální anotace: Po dobách když život ještě býval náš se stýská Lole, jedné z hlavních postav tohoto mnohovrstevnatého románu o životě, o politice, ale hlavně o knihách. Život, o který ji i jejího manžela Matíase připravil režim diktátora Franca, byl plný iluzí, literatury, kavárenských debat a nadějí do budoucna. Pak ale přišel rok 1936 a s nástupem generála Franca k moci se život změnil v boj o přežití a dnes, po patnácti letech, třou Lola s Matíasem bídu s nouzí a jediné, co jim zbývá, je zastrčený krámek, ve kterém nabízí na prodej sentimentální románky, zapomenuté klasiky a pastelky. A právě tady se Lola seznámí s Alicí, ženou, jež v knihách našla smysl života. Usazené před zaprášenou výlohou čtou společně tajemnou knihu a my se jejich prostřednictvím můžeme podívat na svět novýma očima a znovu zjistit, proč stojí za to žít.

Moje hodnocení: 80 %
Madrid, padesátá léta a jedno náhodné setkání, které změní život hned několika lidem. Jednoho dne se bělovlasá padesátnice rozhodne sledovat muže, kterého vidí na ulici s balíčkem knih. Objeví jeho knihkupectví, seznámí se s jeho ženou a naváže nečekané přátelství, které se zrodí zcela samovolně nad stránkami knihy o dívce s vlasy jako len...



Příběh je vystavěn v několika rovinách, které dohromady vytvářejí ucelenou mozaiku. První linie příběhu je vyprávění oné stárnoucí ženy v první osobě, v němž popisuje své počínání v Madridu a místy zabloudí do vzpomínek na minulost. Druhou rovinou je ve třetí osobě psaný příběh Loly a Matíase, manželů vlastnících knihkupectví, kteří nemají rádi frankistický režim a rádi by se vrátili do doby před občanskou válkou, zároveň se však učí žít s tím, co jim může jejich nová situace nabídnout. Poslední vyprávěcí rovinou je příběh knihy Dívka s vlasy jako len, kterou Lola a její tajuplná zákaznice v pravidelných intervalech čtou.
Děj knihy není příliš akční, protože celý příběh je postaven na popisu každodenních banalit lidského života. Všichni hrdinové vypráví o své existenci, svém osudu, chvílích vzletů i pádů. Na stránkách románu neožívá ani tak frankistický Madrid, jako spíše meziválečná Paříž plná avantgardních umělců a bohémů nebo slunné španělské pobřeží. Prostřednictvím knihy Dívka s vlasy jako len cestují hrdinové do Normandie v době před první světovou válkou, poválečné Anglie, na počátek španělské občanské války...

Jazyk, který autorka používá, je na jednu stranu banální a na druhou nesmírně poetický. Marian Izaguirre mluví o drobných skutečnostech každodenního života, s nimiž se všichni setkáváme, ale které velmi často ignorujeme, a dokáže jim vtisknout pestré barvy. Ať už se jedná o popis horké čokolády a churros, parného odpoledne na pláži nebo silvestrovského večera v klubu. Přenáší své postavy i své čtenáře do světa, který se zdá lepší, než realita, v níž žijí, přestože ve skutečnosti je vlastně úplně stejný.
Román vypráví především o mezilidských vztazích a jejich dopadech na okolní svět. Autorka výborně postihuje jejich vývoj a proměnlivost. Vzhledem k tomu, že většina příběhu je jakousi retrospektivou, jsou veškeré životní peripetie líčeny se značnou dávkou nadhledu. Hrdinové nezavírají oči před svými chybami, ale připouštějí si je a poukazují na to, jak se z nich poučili, jak je v životě posunuly dál. Styl vyprávění je tak bytostně osobní, že čtenáře vtáhne a dá mu pocit, že je přímým účastníkem dění.

Když život ještě býval náš je poutavým příběhem o naprostých banalitách. Přednáší pravdy, která jsou možná trochu klišé, ale přesto stále platí. Především hovoří o důležitosti lásky, vzájemné úcty, pochopení a toleranci. Poukazuje na křehkost a pomíjivost všeho okolo nás a má neopakovatelnou atmosféru. Vlastně vůbec nezáleží na tom, do jakých kulis a do jaké doby je příběh zasazen, protože pravdy v něm skryté jsou univerzální. A tak nějak mile pohladí po duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama