Muž se železnou maskou

12. února 2018 v 12:47 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Ani v únoru vás pochopitelně neochudím o nějaké ty divadelní pozvánky. Zatím sice nemám úplně jasno v tom, na co se tenhle měsíc vypravím, ale začneme muzikálem divadla Broadway.


Hudba: Michal David
Libreto: Libor Vaculík
Texty písní: Lou Fanáne Hagen
Scénář: Michal Suchánek, Richard Genzer

Premiéra: 1. 11. 2017
Uvádění: Divadlo Broadway

Režie: Libor Vaculík


Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou zpěváci, kteří hráli v den naší návštěvy)
D'Artagnan - Josef Štágr, Josef Vojtek, Marián Vojtko
Athos - Bohouš Josef, Petr Kolář
Aramis - Jaromír Adamec, Daniel Hůlka, Oldřich Kříž
Porthos - Bronislav Kotiš, Václav Svoboda, Václav Vydra
Ludvík XIV./Filip - Vojtěch Drahokoupil, David Gránský, Jan Kopečný
Louisa - Alžběta Bartošová, Michaela Gemrotová, Marianna Polyáková
Raul - Vojtěch Drahokoupil, Peter Pecha, Josef Vágner
Královna Anna Rakouská - Radka Fišarová, Iva Marešová, Helena Vondráčková
Marie Tereza - Pavlína Ďuriačová, Leona Černá Stříbrná
Fouquet - Martin Šemík, Josef Štágr, Tomáš Trapl
Šašek - Michal Kavalčík, Josef Laufer, Martin Schreiner
Cecile - Nelly Řehořová, Františka Stropnická, Berenika Suchánková

Délka představení: 3 h

Legenda o tajemném vězni z Bastily, jehož tvář halila železná maska, je natolik populární, že si vysloužila hned několik různých filmových i literárních zpracování. Nově se tohoto námětu chopil Michal David, který ve spolupráci s dalšími autory vytvořil romantický muzikál plný nádherných kostýmů a slušných hereckých výkonů. S libretem a hudbou je to však o poznání horší.

Ten, kdo zná muzikály Michala Davida, nebude hudbou nijak překvapen. Písně jsou poměrně melodické a jednotlivé hudební motivy se průběžně vracejí, divák se však neubrání dojmu, že tohle všechno už někde slyšel. David vykrádá sám sebe. Někde přiznaně, když použije vlastní píseň z jiného muzikálu v nové aranži, jinde skrytě, když pozmění pár tónů, aby hudební číslo znělo nově. Je to ale pořád dokola ten samý Michal David s líbivými, ale nepřekvapivými melodiemi postavenými na několika základních tónech, které se dobře poslouchají a neuráží divákův sluch.
Texty Lou Fanánka Hagena dosahují průměrné kvality. Nutno podotknout, že se textař muzikál od muzikálu zlepšuje a občas dokáže přijít se zajímavým, neotřelým slovním obratem, prvoplánové veršíky však stále převažují. Fanánek se nicméně nedopouští žádných zvláštních úletů a přestože některá slovní spojení trochu tahají za uši, pořád se drží na hranici snesitelnosti. Mluvené pasáže společně napsali Michal Suchánek a Richard Genzer a dopadly překvapivě dobře. Objevují se vtipné momenty a tvůrci se dokázali vyvarovat laciného a vulgárního humoru, takže v řadě pasáží se divák s chutí pousměje.
Přestože hudba, texty i scénář jsou relativně slušné, muzikál jako celek úplně nedrží pohromadě. Na vině je libreto, pod nímž je podepsán Libor Vaculík a které je asi nejproblematičtější částí Muže se železnou maskou. Děj je předvídatelný a dost nenápaditý, navíc se neodvíjí plynule, ale tříští se na spoustu drobných scén, které spolu na první pohled nesouvisí. Muzikál proto obsahuje spoustu hluchých míst a pasáží, které jsou vloženy snad jen proto, aby každá postava dostala šanci si zazpívat. O dlouhých a častých zatmívačkách kvůli přestavbám ani nemluvě. Jednotlivé charaktery jsou navíc až na výjimky nesmírně ploché a jejich jednání schází důvěryhodná motivace. Celý muzikál je plný nelogičností a nedovysvětleností, děj se uzavírá, ale zůstává řada nezodpovězených otázek. A některé z nich docela zásadního významu. Ve výsledku je to tedy celé velmi dlouhé, utahané a nebojím se říci až nudné.

I přes problematičnost díla jako takového nevychází inscenace úplně špatně. Libor Vaculík odvedl kvalitní práci, snad jen u několika choreografií mu došla fantazie, takže připomínají spíš nástup maturitního plesu než profesionální číslo. Vaculíkovi se daří budovat na scéně situace, zapojovat všechny postavy, některé vyzdvihovat a jiné upozaďovat tak, jak to vyžaduje děj. Až na několik málo písní se také dokázal vyvarovat tanečního "křoví", které za zpěváky křepčí asi jen proto, aby se na scéně něco dělo a sólista si nepřipadal osamělý.
Jednotlivé herecké výkony jsou velmi slušné. Jak už bylo řečeno výše, řada postav postrádá jakýkoliv charakter a herci proto nemají moc na čem stavět, přesto si poradili v rámci možností dobře. Rozhodně zaujme Jan Kopečný v titulní dvojroli krále Ludvíka XIV. a jeho dvojčete Filipa. Král má v muzikálu mnohem větší prostor a v podání Kopečného je to arogantní floutek, který si rád užívá život plnými doušky a neváhá lidem okolo sebe ubližovat čistě jen pro tu skutečnost, že může. Kopečného Ludvík je skrz naskrz nesympatický a divák se vůbec nediví, že takového krále si přejí mušketýři odstranit. Filip je oproti tomu dobrák každým coulem, který po koruně netouží, ale když jeho přátelé jinak nedají, je ochotný ji přijmout. Jeho charakter je v kontrastu k Ludvíkovi, což Kopečný vystihuje skvěle, bohužel však nemá moc na čem Filipa postavit, protože v muzikálu se v podstatě jen mihne. Pěvecky je Kopečný bezchybný, má krásnou sytou barvu hlasu a nedělají mu problém výšky ani dlouhé tóny, takže se velmi příjemně poslouchá.
Z dalších postav zaujmou obě královny - tedy králova matka Anna Rakouská a jeho manželka Marie Tereza. Anna v podání Ivy Marešové je osudem zkoušená žena, která se musela vzdát všeho včetně své životní lásky a teď jen s hrůzou přihlíží, v co se proměnil její syn. Pěvecky je naprosto suverénní a její sólová píseň je vrcholem první půle i celého představení. Tereza Leony Černé Stříbrné je nešťastná, donekonečna urážená a odmítaná žena, která se velmi snaží ovládat, ale ne vždy se jí to daří. Pěvecky nemá příliš mnoho prostoru, ale využívá ho v maximální míře.
Poměrně hodně prostoru mají naopak čtyři mušketýři - Athos, Porthos, Aramis a D'Artagnan. Tak nějak to však působí, že vlastně nemají co hrát. Nejvíce je vidět D'Artagnan, jehož postava jako snad jediná v celém příběhu prodělá alespoň minimální vývoj. Josef Vojtek zvládá přerod z loajálního kapitána králových mušketýrů v přiznaného zrádce bez větších obtíží. Sedí mu poloha přísného vojáka, stejně jako romantického milovníka a králova ochránce. Při zpěvu dost často používá svůj typický chraplák, k charakteru postavy to však docela sedí. Nepříliš zajímavá je oproti tomu postava Athose, přestože nabízí slušné herecké možnosti. Petr Kolář sice dobře zpívá, ale žádný velký herec to není, při svých výstupech v podstatě jen přechází sem a tam a gestikuluje rukama, takže potenciál své role nedokáže naplnit.
Za zmínku stojí snad ještě ministr Fouquet, který je v podání Martina Šemíka roztomilým troubou, který ať už vědomě nebo spíše nevědomky pokazí, na co jen sáhne. S činy svého krále obvykle nesouhlasí, ale přesto plní jeho rozkazy a ospravedlňuje je sám před sebou tím, že jen poslouchá, aby se svému panovníkovi nezprotivil.

Muž se železnou maskou je průměrnou muzikálovou podívanou, která ničím zvláštním nepřekvapí. Zkrátka dílo z produkce Divadla Broadway, jakých už jsme viděli spoustu. Stále stejná hudba, nepříliš nápadité texty, velký literární příběh převedený na divadelní prkna. Je to vlastně tak trochu nuda. Pokud tedy kvůli něčemu vůbec stojí za to Muže se železnou maskou vidět, jsou to velmi slušné herecké výkony, případně i poměrně zábavný scénář.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama