Elena Ferrante - Příběh nového jména

7. února 2018 v 14:29 | C.ind.ere.lla |  Ostatní
Únor jsem zahájila pokračováním Geniální přítelkyně. A přestože kniha je dobře napsaná, pořád ještě jsem nepochopila, proč je tahle série tak populární.

Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2017
Počet stran: 424
Série: Neapolská sága
Díl: druhý

Oficiální anotace: Ve druhém dílu tetralogie Geniální přítelkyně italské autorky Eleny Ferrante je přesvědčivě zachyceno období mládí dvou přítelkyň Eleny a Lily, objevování vlastního těla a sexuality. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie jakoby probouzí k životu, poznává zábavu, bezstarostnost, hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí…
Příběh nového jména zachycuje dobu mládí obou hrdinek a soustřeďuje se na objevování jejich vlastní sexuality, slasti a bolesti, jež jsou s ní spjaty, a také na nesnadnou situaci "geniálních", svobodomyslných a zároveň po lásce toužících dívek ve světě neapolských mužů, pro které milovat znamená především vlastnit. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie po letech fašismu a války konečně probouzí k životu, hospodářsky se rozvíjí, podporuje obchod a podnikání, ale taky bezskrupulózní dravost, poznává zábavu a hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí, camorristé Solarovi se stávají neomezenými vládci periferní čtvrti, ale jejich ambice sahají daleko za její hranice… A Elena s Lilou prožívají osudové horké léto na Ischii, které jim oběma vnese do života cit, vášeň a spoustu bolesti, s níž se budou moci vyrovnat jedině pomocí psaného slova. Psaní jako terapie, jako hledání řádu, jako způsob oživování i umrtvování skutečnosti dostává v jejich příběhu a osudu stále větší prostor a upřímná výpověď o ženském přátelství opět strhne čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

Moje hodnocení: 80 %
Lila se vdala a začíná psát novou životní kapitolu po boku manžela, Lena mezitím pokračuje ve studiu a snaží se smířit s tím, jak se věci okolo ní mění. Každá z přítelkyň má najednou svůj život a zdá se, že už toho vlastně nemají moc společného. Přesto svoje přátelství stále udržují při životě. I když... dá se jejich vztahu ještě vůbec říkat přátelství?



Obě dívky pocházejí ze stejně bídných poměrů, což je zřejmě důvod, proč si k sobě našly cestu. Ani jedna nechce živořit způsobem, jakým to dělali její rodiče, volí však velmi odlišné způsoby, jak se z bídy vymanit. Lila si vybírá mladé a možná trochu unáhlené manželství, díky němuž se z ní stane vážená a především bohatá paní. Lena namáhá svůj mozek na gymnáziu a pokud jí to poměry i prospěch dovolí, ráda by si troufla i na univerzitu. Každá z dívek žije v naprosto odlišném světě a jak ubývají styčné body jejich životů, proměňuje se i jejich vztah. Spíš než o přátelství jde najednou o rivalitu, o pocit moci, o to, která tu druhou víc pokoří.
Dívky si začínají navzájem podvědomě a mnohem častěji zcela vědomě ubližovat. Každá z nich má potřebu dokázat, že právě ona je tou lepší, bystřejší, dokonalejší. U obou se navíc prohlubují povahové rysy, které si vybudovaly v dětství, kvůli čemuž je občas trochu problematické s hrdinkami sympatizovat. Vyprávění je pochopitelně poněkud zkresleno tím, že je subjektivně líčeno z pohledu Eleny, ani s přihlédnutím k tomu však postavy nejsou sympatičtější.

Příběh vypráví o banálních osudech obyčejných lidí, čtenář má však obrovský problém mezi nimi objevit někoho sympatického. Víceméně všechny postavy jsou nějakým způsobem zvrácené a pokroucené, mají zkreslený náhled na svět a chovají se nesnesitelně. Královnou mezi nimi je pak Lila, která se většinu času chová jako rozmazlená holčička, která netuší, co vlastně chce, ale stačí jí dupnout si a dostane to. Neustále má potřebu Eleně dokazovat, v čem je lepší, a nestydí se jí otevřeně ubližovat. Navíc se ke všem okolo sebe chová sobecky a povýšeně, takže přes veškerou snahu jsem nebyla schopná si ji oblíbit nebo soucítit s jejím osudem.
Elena je vypravěčkou příběhu, bohužel ani ona není čtenáři příliš sympatická. Přes veškeré úspěchy, jichž v životě dosáhla, se neustále stylizuje do role chudinky, oběti, které život strašně ulbižuje a na niž jsou všichni zlí. Neustále pochybuje o všem, co dělá, snižuje sama sebe a svou hodnotu, má pocit, že si nezaslouží úspěch, že je hloupá a nevzdělaná a v těch nejošemetnějších situacích není schopná vykřesat v sobě aspoň špetku důstojnosti a odejít. Radši se nechá ponižovat a ubližovat si, protože má pocit, že si to zaslouží.
Většina ostatních postav se chová podobně podivně jako obě přítelkyně. Všichni jsou k sobě navzájem krutí, úmyslně si ubližují a ničí si životy a nikdo nepřeje nikomu nic dobrého, pokud by z toho neměl mít prospěch on sám. Vzniká tak panoptikum monster, která jsou sice pěkná na pohled, ale uvnitř nich se skrývá neskutečná zvrácenost.

Příběh nového jména je obdobně jako předchozí díl dobře napsaným románem, který si na nic nehraje a srší upřímností. Vztahy, které popisuje, jsou však nesmírně nezdravé, svým způsobem zvrácené a chybí jim jakákoliv vřelost. Spíš než o přátelství je druhé pokračování Neapolské ságy příběhem o nesmírné krutosti a lidské omezenosti. Obě hlavní protagonistky dospívají a s tím se povaha jejich vztahu proměňuje. Do jaké míry se však díky tomu stanou snesitelnými, ukáže teprve další pokračování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama