Šíleně smutná princezna

10. ledna 2018 v 15:15 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Na pohádky není člověk nikdy moc starý. Tak proč nezajít třeba na divadelní verzi Šíleně smutné princezny.


Původní scénář: František Vlček, Bořivoj Zeman
Hudba: Jan Hammer
Texty písní: Ivo Fischer, Jan Fischer

Uvádění: Studio Dva
Premiéra: 25. 11. 2016

Režie: Šimon Caban


Obsazení
Princezna - Berenika Kohoutová
Princ - Jan Cina
Král Dobromysl - Miroslav Mejzlík
Král Jindřich - Ladislav Frej
Rádce Hranatý - Jan Kraus
Rádce Kulatý - Bohumil Klepl
Chůva - Daniela Kolářová
Kokoška / Hospodský - Roman Štabrňák
Kat - Jiří Ployhar
Komorník / Chechták - Michal Slaný

Délka představení: 2 h 30

Šíleně smutná princezna je dnes již kultovní pohádka, kterou si oblíbily celé generace dětí i dospělých. Není se proto co divit, že se ve Studiu Dva rozhodli nazkoušet její divadelní verzi. Tvůrčí tým v čele s autorem adaptace a režisérem Šimonem Cabanem vytvořil svižnou, moderní podívanou, kterou si užijí děti a možná ještě víc jejich rodiče.

Příběh je natolik známý, že není třeba jej zdlouhavě představovat. Jsou tu dvě království, jejichž hlavy spolu v minulosti vedly bitvu, která skončila nerozhodně. Aby už k žádnému podobnému sporu nikdy nedošlo, má se jediný syn jednoho z králů oženit s jedinou dcerou druhého vládce. Má to ale jeden drobný háček. Jak princ, tak princezna chtějí žít po svém a dohodnutý sňatek do jejich budoucích plánů rozhodně nezapadá. Protože však osud mívá trochu zvrácený smysl pro humor, ti dva se seznámí a aniž by tušili svou pravou totožnost, zamilují se do sebe. A celé se to začne pořádně komplikovat.

Scénář i písně byly kompletně převzaty z filmové verze pohádky, tvůrci se však rozhodli k drobným změnám, a to především s cílem přiblížit příběh současnému divákovi. Do hry tak vstupují například mobilní telefony, s jejichž pomocí jednotliví aktéři fotí dnes tolik populární "selfiečka", nebo všudypřítomná média a sociální sítě. Technické vymoženosti jsou pravidelně komentovány a navíc se průběžně vracejí, takže vytváří svou vlastní tematickou linii.
Té odpovídá rovněž scénografie, která je poměrně jednoduchá a nevyžaduje složité přestavby. Jednotlivá prostředí se vytváří za pomocí dvou velkých, šikmo postavených LED ploch, které rámují hrací prostor. S jistým výtvarným zjednodušením se na nich zobrazuje například vězení, zámecké interiéry nebo třeba park. Při správném nasvícení navíc tyto plochy umožňují stínohru, čehož tvůrci několikrát velmi efektivně využívají.

K aktualizaci pohádky výrazně přispívá celá řada politických narážek vztahujících se k dění v naší republice, z nichž některé zřejmě nejsou pevnou součástí scénáře, ale vycházejí z improvizace herců na scéně. Téma politiky se nejčastěji objevuje s dvojicí rádců - Kulatým a Hranatým v podání Bohumila Klepla a Jana Krause, kteří se vždycky odněkud vynoří, aby svými intrikami zamíchali situaci a dosáhli vlastního prospěchu. Zatímco Klepl je spíše jakýsi hodný ťunťa, který pletichaří spíš jen tak mimochodem, Kraus je mozkem všech piklí a cokoliv vypustí z pusy, má potenciál pořádně rozbouřit poklidný život ostatních postav. Tato rozdílnost dokonale podtrhuje vyznění jednotlivých situací. Výstupy rádců jsou jednoduše zábavné a jejich píseň Kujme pikle ukončující první jednání, je skutečným vrcholem představení.
Velmi dobře funguje také ústřední dvojice Prince Jana Ciny a Princezny Bereniky Kohoutové. Vládne mezi nimi výborná chemie, reagují na sebe a dokážou se vypořádat i s nečekanou situací, která není přesně podle scénáře. Kohoutová v sobě má jakousi frackovitost, díky níž její Princezna působí jako sympaticky vzpurná puberťačka, která má za každou cenu svou hlavu a jen s obtížemi se podvoluje autoritám. Cinův Princ je tak trochu provokatér, kterého baví zahrávat si s ohněm a zkoumat, kam až může zajít, než to bude příliš. Zároveň však nezapře šlechetnost a dobré srdce, díky nimž vzbuzuje všeobecné sympatie.
Z ostatních postav stojí za zmínku Chůva Daniely Kolářové, která působí jako nejmoudřejší člověk na scéně. Ví si rady s každou situací, dokáže všem ukázat správný směr a pro pokárání nejde daleko. Je tím, kdo zvládne spor zažehnout i urovnat a při tom působit jako vznešená dáma, která se minula povoláním, protože na chůvu je jí škoda. Stačí jí k tomu pouze klidný, místy odměřený tón hlasu a sem tam nějaké to výraznější gesto.

Inscenace ve Studiu Dva se nesnaží o věrné napodobování filmové Šíleně smutné princezny, ale hledá vlastní cestu, jak příběh představit divákům. Díky tomu vzniká moderní pohádka plná vtipných momentů a aktuálních politických narážek, která dokáže nadchnout děti i dospělé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama