Sen noci svatojánské

31. ledna 2018 v 12:14 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Tahle Shakespearova hra patří k mým oblíbeným, takže ráda zkouším různá uvedení. A to z Divadla na Fidlovačce mě příjemně překvapilo. :)


Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský

Premiéra: 2. 12. 2016
Uvádění: Divadlo na Fidlovačce

Režie: Kateřina Dušková


Obsazení
Hippolyta a Titánie - Iva Pazderková
Theseus a Oberon - Jiří Racek
Puk - Jakub Albrecht
Helena - Aneta Krejčíková
Hermie - Elizaveta Maximová
Lysandr - Vincent Navrátil
Demetrius - Gustav Hašek
Egeus - Zdeněk Palusga
Petr Poříz, tesař - Miloš Vávra
Mikuláš Klubko, tkadlec - Ctirad Götz
Fortel, truhlář - Jozef Zýka
František Píšťala, měchař - David Hák
Robin Střízlík, krejčí - Dalimil Klapka
Tomáš Hubička, dráteník - Jáchym Kučera

Délka představení: 2 h 20

Sen noci svatojánské patří k Shakespearovým svatebním komediím, ovšem tradičně se tady ještě před šťastným koncem všechno pořádně zamotá. Střetávají se tady hned tři skupiny postav, jejichž osudy se propojí během jediného dne či spíše noci v kouzelném lese...

Představovat příběh této slavné komedie by bylo asi docela zbytečné, takže si připomeňme jen základní fakta. Máme tady dvě milenecké dvojce, které to ale s láskou vůbec nemají jednoznačné, rozhádaný pár kouzelných vládců lesa, všehoschopného Puka a navrch partičku řemeslníků secvičujících hru na počest svatby aténského vévody. Na první pohled nemají nic společného. Když se ale všichni ocitnou během jediné noci v tomtéž lese, začíná se rozvíjet hodně spletitý příběh, který bude těžké rozmotat.

Kateřina Dušková se rozhodla pojmout svou inscenaci v kouzelném a pohádkovém duchu, čemuž odpovídá zejména scénografie a zvolené svícení. Po poměrně realistickém úvodu se diváci přenáší do magické říše, kde se sny a realita volně přelévají v sebe navzájem. Víly se vznáší vzduchem na dlouhých šálách, hraje podmanivá hudba a atmosféru dotváří studené svícení. Dojem snovosti a nerealističnosti ještě podtrhuje baletizol, jímž je potažena celá plocha jeviště a který v sobě zrcadlí dekoraci i dění na scéně.
Tvůrci kombinují klasickou činohru s prvky nového cirkusu. Akrobati zavěšení na šálách k sobě jednoznačně poutají pozornost svou elegancí a zručností, ale zároveň nebezpečností toho, co provádějí. Řadu akrobatických prvků však využívají i herci na scéně. Při bloudění v lese je jejich pohyb stylizovaný a doplněný o nejrůznější kotouly a přemety, řada výstupů svádí ke srovnání s taneční choreografií. Kostýmy umožňují široký rozsah pohybu a až na výjimky jsou herci bosí, aby jim nepodkluzovaly podrážky.

Herecké výkony jsou vesměs vyrovnané. Zaujme především Iva Pazderková coby Titánie, a to jak svými akrobatickými schopnostmi, tak hereckým projevem. Na jevišti je dominantní, vyzařuje z ní energie a její monolog o zkáze světa je po hlasové i gestické stránce propracován do nejmenších detailů. Podobně suverénní je také Jiří Racek coby Oberon, proto k sobě výstupy této dvojice strhávají pozornost. Jedná se totiž o dvě dominantní osobnosti, které se rády škorpí, nebojí se sarkasmu a zároveň to mezi nimi pronikavě jiskří. Z kouzelných bytostí si zaslouží zmínku i Puk Jakuba Albrechta, který působí jako úmyslný provokatér. Pokazí, co může, ale zdá se, že to všechno dělá schválně, aby se postaral zbytku osazenstva a především sobě o dobrou zábavu. Jeho skopičinky jsou možná poněkud škodolibé, ale ve své podstatě vlastně nadmíru zábavné.
Naopak hodně nepodařený je výkon Vincenta Navrátila v roli Lysandra. Navrátil na roli viditelně nestačí, a to zejména pokud jde o textovou stránku. Huhňá a polyká koncovky na úkor srozumitelnosti, jeho pantomimické zpodobňování mužství zase sklouzává k parodování a výsměchu. Gustav Hašek jako Demetrius si vede o poznání lépe, obě dámy (Elizaveta Maximová jako Hermie a Aneta Krejčíková jako Helena) pak oba své mužské kolegy suverénně přehrají.

Inscenace se nesnaží být třeskutě vtipná a díky tomu se jí velmi dobře daří nesklouzávat k trapnosti. Tvůrci se věrně drží Shakespearova textu a příliš v něm neškrtají, zároveň využívají celý jeho humorný potenciál. Sen noci svatojánské na Fidlovačce je tedy ve výsledku poměrně klasickou inscenací, která však nabízí zajímavé režijní prvky, jež v kombinaci s akrobacií vnáší do Shakespeara svěží vánek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama