Tracy Reesová - Jdi za štěstím

11. prosince 2017 v 21:15 | C.ind.ere.lla |  Romantika
Nevím proč, ale prosinec je pro mě poměrně hektický. Práce, škola, ne zas tak moc volného času... Abych řekla pravdu, jsem vyčerpaná a těším se na Vánoce, kdy si aspoň trochu odpočinu. Kvůli tomu kolotoči okolo se mi zatím ani nepodařilo pořádně vstřebat vánoční atmosféru. A nejhorší je, že následujících čtrnáct dní bude úplně stejně vysávajících, jako celý předchozí měsíc. Ach jo. Ale konec nářků, pojďme na recenzi.

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2017
Počet stran: 448

Oficiální anotace: Amy žije na panském sídle Hatville Court pod ochranou krásné Aurelie, jediné dcery majitele. Prožívají dobrodružství a noří se do vlastního vysněného světa. Ani to však dívku nechrání před záští mocné lady Vennawayové. Pak jako blesk z čistého nebe udeří nemilosrdný osud. Po smrti své nerozlučné přítelkyně se Amy ocitá zcela sama a bez prostředků. Jenže Aurelia dosud neřekla poslední slovo a v šifrovaném dopise vysílá Amy na cestu do neznáma. Díky dalším dopisům, v nichž jí Aurelia připravila vždy nové pokyny, putuje dívka přes celou Anglii až do starobylého Yorku a získává příslib nové budoucnosti.

Moje hodnocení: 72 %
Amy Snowová nemá na světě vůbec nikoho. Od chvíle, co ji jako nemluvně nalezli nahou a promrzlou ve sněhu, vyrůstala na panském sídle Hatville Court pod ochranou dcery zdejších majitelů Aurelie. Dívka sice musela snášet řadu ústrků a ponižování, přesto tyto roky považuje na nejšťastnější ve svém životě. Aurelia však zemře a Amy je nemilosrdně vyhnána z domu, aby se o sebe postarala sama. Bez přítelkyně a bez prostředků se vydává na strastiplnou pouť, která jí má pomoci najít sama sebe a třeba i životní štěstí.


Amy nikdy nic neměla, netuší, kdo jsou její rodiče, a její jedinou radostí je přátelství s Aurelií. I přes osmiletý věkový rozdíl jsou si dívky velmi blízké, tráví spolu veškerý možný čas a vymýšlí si stále nové zábavy. Tato idylka bohužel netrvá dlouho, protože vážně nemocná Aurelia pomalu umírá a nad životem Amy se začínají stahovat temná mračna. Jen den po pohřbu přítelkyně je nemilosrdně vykázána z domu, aby se dál protloukala světem, jak dokáže. Naštěstí Aurelia o nevraživosti svých rodičů vůči Amy věděla a rozhodla se proto o dívku postarat. V dopise, který zanechá u svého přítele, posílá Amy na cestu napříč Anglií, díky níž se dívka může naučit něco o sobě a zároveň odhalit tajemství, které její přítelkyně pečlivě skrývala.
Amy je ze svého úkolu zpočátku nadšená, protože díky němu má pocit, že Aurelia je stále nablízku. Jak však její putování pokračuje, začíná ji pomalu vyčerpávat, jelikož zasahuje do jejího života a významně ho mění. Amy touží zařídit se po svém, ne jen slepě následovat příkazy mrtvé přítelkyně. Cítí však, že není volná a že kdyby se vzepřela Aureliinu přání, bude nešťastná. Poslušně proto pokračuje ve své cestě a doufá, že se jednou dostane až na její konec.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž každá popisuje jeden úsek Amyina cestování po Anglii. První část románu je navíc doplněna o podrobný popis života na Hatville Courtu před Aureliinou smrtí. Amy vypráví o své přítelkyni a jejich vzájemném láskyplném soužití, kterému dívčini rodiče nepřáli. Před čtenáři se tak plasticky zobrazuje dívčí přátelství a téměř sesterský vztah, který působí možná poněkud idealisticky, ale do knihy docela dobře zapadá.
Příběh je vyprávěn z pohledu Amy, výjimkou jsou pouze prolog a epilog. Amyino líčení jejího všedního života na cestách za splněním Aureliina posledního přání je navíc prokládáno dopisy právě od mrtvé Aurelie, které napsala v minulosti a nyní je své přítelkyni prostřednictvím známých předává jako nápovědy k dalšímu putování. Protože je příběh napsán v ich-formě, čtenář všechno vnímá pouze úzkou perspektivou Amy. Její chování je místy překvapivé, místy nelogické, stejně tak celá dějová linka působí občas trochu moc idylicky a nepravděpodobně. V rámci žánru se to však dá snést.
Dalo by se říci, že Jdi za štěstím má nakročeno k bildungsrománu, tedy žánru, v němž hrdina přes nepřízeň osudu postupně dospívá a my jej sledujeme od prvních krůčků až do dospělosti. Amy skutečně prodělá značný vývojový oblouk, protože na počátku je to nesmělá zakřiknutá osoba bez špetičky sebevědomí a na konci žena, která se nebojí jít za svými sny.

Jdi za štěstím není klasickou červenou knihovnou, je to spíše příběh s prvky romantiky zasazený do historických kulis, kterému nechybí ani dobrodružná dějová linka. Občas působí lehce překombinovaně, jako by autorka chtěla obsáhnout příliš mnoho témat a nebyla schopná se rozhodnout pro jedno ústřední, přesto se dá v ději poměrně snadno zorientovat. Příběh plynule ubíhá od začátku do konce a přestože má svoje mouchy, rozhodně se jedná o oddechové čtení, které pohladí po duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Betty Betty | Web | 12. prosince 2017 v 18:31 | Reagovat

Děkuju za tip a skvělou recenzi. Tohle zní jako přesně knížka pro mě - na dny nemocí nebo velkého stresu, něco u čeho si prostě odpočinu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama