Simon Mawer - Skleněný pokoj

11. října 2017 v 17:14 | C.ind.ere.lla |  Historický román
V červnu jsem navštívila vilu Tugendhat a teď se konečně dostala k románu, který tato stavba inspirovala. A nedokážu říct proč, ale něčím mě absolutně dostal...

Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2012
Počet stran: 392

Oficální anotace: Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohat­ství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje ne­smírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (po­dobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout čes­koslovenskou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestiž­nější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.

Moje hodnocení: 90 %
Vila Tugendhat, funkcionalistický skvost skromně se skrývající v brněnské Černopolní ulici. Právě tato neobvyklá stavba se stala inspirací pro román Simona Mawera Skleněný pokoj. Unikátní prostor obývacího pokoje neseného kovovými sloupy a tvořeného pouze světlem a vzduchem dal knize název i zvláštní atmosféru místa, kde je všechno vidět, ale zároveň vše skrývá víc, než by se na první pohled zdálo.



Liesel a Victor Landauerovi jsou mladý pokrokový pár otrávený životním stylem svých rodičů. Přeumělkovaná secese se svými ornamenty a dekorativností se jim zajídá, touží žít po svém, jinak. A k tomu potřebují vhodný dům. A vhodného architekta. Ne každý totiž dokáže naplnit jejich ideu moderního, vzdušného prostoru, v němž se budou cítit pohodlně. Když jim však náhoda přivede na líbánkách do cesty zatím poměrně neznámého architekta jménem Rainer von Abt, je o autorovi jejich příštího domova rozhodnuto...
Rainer přijde s neobvyklým a ve své době pokrokovým řešením, které příliš neodpovídá prvorepublikovým standardům bydlení. Postaví extravagantní vilu složenou z přísných, ostrých, rovných linií a zasadí ji do svahu. Snaží se o vytvoření dokonalé harmonie mezi architekturou a přírodou a báječně se mu to daří. V Černopolní ulici díky tomu vzniká dům podle mnohých neobyvatelný, jenž zaráží vnitřním členěním prostoru a všechny fascinuje. Dům, který má vlastní životní příběh bez ohledu na osudy svých majitelů.

Autor pozměnil jména a místy i okolnosti, většina událostí točících se okolo domu je však pravdivá. Čtenáři je představen příběh vily Tugendhat, v knize Landauer od prvních nesmělých architektonických náčrtů, přes poměrně komplikovanou stavbu, vybavování a dolaďování detailů, až po život v ní. Ústředním dějištěm téměř všeho se stává Skleněný pokoj, Glasraum, místnost poskytující tolik volnosti, kolik si jen lze představit, a zároveň tolik soukromí, aby se zde mohly odehrávat i ty nejintimnější chvilky lidských životů.
Přestože postav se v knize vyskytuje poměrně hodně a jejich osudy jsou navzájem výrazně propleteny, často jsou poněkud odsunuty na zadní kolej. Jejich životy jsou popisovány s až chladnou lhostejností, racionálně a bez citu. Na prvním místě vždy stojí dům, s nímž jsou spojeni. Autor se nijak detailně nezabývá psychologií svých hrdinů, velmi často o nich píše odosobněně. Každým svým slovem dává najevo, že jeho vyprávění je o vile Landauer/Tugendhat, nikoli o jejích obyvatelích.
V rámci vyprávění není dodržen žádný jednotný čas - autor volně přechází mezi minulým a přítomným časem, aniž by čtenáři dával vodítko na základě jakého klíče konkrétní vyprávěcí styl volí. Píše stroze, umírněně, ale přesto natolik barvitě, aby dokázal v čtenářově mysli doslova zhmotnit obraz domu, který svou koncepcí předběhl dobu vzniku, ale přesto si uhájil právo na existenci.

Skleněný pokoj je fiktivním příběhem založeným na skutečných událostech a plně inspirovaným brněnskou vilou Tugendhat. Je to literární pocta stavbě, jež od počátku čelila odsudkům ze strany společnosti, vzbuzovala odpor, ale také obdiv a úžas. Přežila válku, rabování Rudé armády, komunismus, neodborné zacházení i amatérské rekonstrukce, aby se po letech mohla zaskvít v plné kráse. Nebyli to lidé, kdo utvářel osud této jedinečné stavby, protože to ona se stala tím, kdo určoval osudy lidí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama