Alena Mornštajnová - Hana

25. září 2017 v 16:09 | C.ind.ere.lla |  Historický román
Minulý týden jsem si užívala cestování po Belgii, ale je nejvyšší čas vrátit se zpátky do reality. Jednak musím do práce a jednak mě za pár dní čeká návrat do školy. Kvůli poznávání cizích kultur nebylo moc času na čtení, ale přelouskala jsem alespoň tolik opěvovanou Hanu. A musím přiznat, že je to vážně dobrý příběh. :)

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 310

Oficiální anotace: Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…

Moje hodnocení: 95 %
Kolik viny dokáže člověk unést? A kolik ústrků osudu? Život je plný paradoxů a náhod, které se po střípcích skládají do kaleidoskopu lidských osudů. A někdy stačí málo - důvěry vložená ve špatného člověka, touha udělat někomu radost - a kola štěstěny mohou nabrat úplně špatný směr...



Mira žije v Meziříčí s rodiči a dvěma sourozenci a užívá si šťastné, ničím nerušené dětství. Dokud do jejího života nezasáhne tragédie. Ve městě se kvůli kontaminované vodě rozšíří tyfová epidemie a připraví Miru o celou rodinu. Jediný, kdo jí zůstane, je podivínská teta Hana žijící osamělý život, oblékající se stále do černé a nosící po kapsách krajíčky chleba. Pro obě je nová situace nezvyklá a bude je stát hodně trpělivosti a ústupků, aby našly rozumný kompromis pro jejich vzájemné soužití.
Román je rozdělen do tří částí a začíná vlastně od konce - popisem událostí, které vedly k tomu, že Mira skončila u Hany. Teprve v následujících částech se pak začínají rozplétat složité sítě vzájemných vztahů a veškeré dění nabývá nových rozměrů. Miřina současnost je konfrontována s Haninou minulostí a odhaluje se ohromné množství mylných předpokladů, jimž čtenář v první chvíli ochotně věří, protože dávají smysl. Postupně se však ukazuje, že všechno je úplně jinak, a teprve samotný závěr knihy naplno odhalí ironii osudu a hloubku její tragiky.

Vypravěčkami jsou Mira a Hana. Dvě ženy, které snad už nemohou být odlišnější, ale přesto hledají způsoby, jak spolu vyjít. Mira je svým způsobem miláčkem Štěstěny a zároveň obětí osudových paradoxů. Přes všechna úskalí, která ji v životě potkávají, neztrácí optimismus a i přes rány osudu věří, že se všechno jednou zlepší. I po té nejdelší noci přeci vyjde slunce. Hana je k ní v ostrém konstrastu. Jako by veškerý životní elán a víru v lepší zítřky ztratila, přetrvává jen odevzdanost. Moc toho nenamluví, straní se lidské společnosti, uzavírá se do sebe. A teprve postupující příběh odhaluje, co za jejím podivínstvím stojí. Hana se stává nejtragičtější postavou celého románu, a to nejen kvůli všem životním útrapám, jež ji potkaly.

Kniha je napsána velmi čtivě, ale svým způsobem také velmi odemočněně. Nejvíce se to projevuje ve vyprávění Hany. Jako by se jí události, jež popisuje, nijak nedotýkaly a pouze plynuly kolem ní. Jako by byla nezúčastněnou pozorovatelkou historického dění, která ho komentuje, ale není v něj nijak osobně zainteresována. Možná právě díky tomu však naplno vynikne tragika příběhu a zvrácený smysl osudu pro humor.

Hana je poutavým vyprávěním o tom, jaká je cena viny, stejně jako cena lidské existence. Jednotlivé střípky se skládají dohromady postupně, dokud nevytvoří kompletní obraz jednoho pohnutého osudu, jemuž se hlavní hrdinka nemá sílu vzepřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 26. září 2017 v 11:02 | Reagovat

Já o tom teda slyším poprvý, ale zaujalo mě to moc :)

<a href="http://sarushef.blogspot.cz/">Sarushef blog</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama