Jaroslav Kalfař - Kosmonaut z Čech

14. srpna 2017 v 15:39 | C.ind.ere.lla |  Ostatní
Kolem téhle knihy se strhl takový povyk, že to člověka od jejího přečtení skoro odrazuje. Přesto jsem se rozhodla, že to vyzkouším. Rozhodně se nejedná o román, ze kterého byste se posadili na zadek, ale co.

Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

Oficiální anotace: Někdy se člověk musí vydat ke hvězdám, aby zjistil, co ho drží na zemi.
Kam nemůžeš poslat sondu, tam pošli člověka. Tím se řídila malá země z Evropy, když se ve sluneční soustavě objevil podivný oblak, slibující odhalení mnohých tajemství vesmíru. Stane se kosmonaut Jakub Procházka nejslavnějším mužem na Zemi? Nebo je celý projekt předem určený k nezdaru - ať už pro neznámou podstatu oblaku, nebo proto, že si s sebou Jakub vedle vědeckých zkušeností veze i břímě minulosti? A dozvíme se, zda jsme ve vesmíru sami? První román mladého autora Jaroslava Kalfaře prorazil díky nápaditému příběhu, v němž se minulost setkává s budoucností a odvážný hrdina až v prázdnotě hlubokého vesmíru začne chápat, co je pro něj v životě nejdůležitější.

Moje hodnocení: 70 %
Česká republika, malá zemička s deseti miliony obyvatel obklopená pásmem pohraničních hor, o níž většina světa nikdy neslyšela. To se však změní v roce 2018 spolu s prvním českým kosmonautem, který je vyslán do vesmíru splnit důležitou misi. Jakub Procházka má už brzy vykonat ohromný krok vpřed pro celé lidstvo. A ať jeho vesmírny let dopadne jakkoliv, jeho jméno si lidé budou už navždycky pamatovat.



Jaroslav Kalfař přichází s nápadem tak trochu z oblasti sci-fi. Naše malá země se stává organizátorem kosmického programu celosvétového významu. Do vesmíru je v upravené verzi švýcarské kosmické lodi pojmenované Jan Hus 1 vyslán astrofyzik z Karlovy univerzity. Jakub Procházka projde zrychleným kosmickým výcvikem a následně opouští zemi i svou manželku, aby se vydal na osmiměsíční misi s nejistým výsledkem.
Vesmír je tiché a pusté místo. Sám v kosmické lodi uvažuje Jakub nad nesmrtelností chrousta a krom čtení Robinsona stále dokola vlastně nemá co na práci. Čas od času zkontroluje funkce lodi a jednou týdně splatí povinnou daň popularitě v podobě videochatu se svými fanoušky a podporovateli. Celý let je velmi monotónní, ovšem jen do chvíle, kdy se objeví podivný pavouk s dlouhýma nohama, třicítkou očí a lidskými rty. A světe div se, mluví česky. Podle všeho se jedná o nějaký zvláštní druh mimozemské existence, která se dokáže napojit na lidskou mysl a provádět s ní psí kusy. Jakub pavouka nejdřív považuje za přelud, ale pro nedostatek jiné lepší společnosti jej pokřtí na Hanuše a spřátelí se s ním. A tím to vlastně celé začíná...

Celý popis vesmírného letu Jakuba Procházky tak trochu přípomíná nedávno vysílaný seriál České televize Kosmo. Partička neumětelů se vydává do vesmíru, aby tam proslavila svou vlast. Až na to, že Kosmonaut z Čech nenabízí ani tolik humorné nadsázky ani tak smutně pravdivý portrét české společnosti. Autor se sice nejspíš místy o jakousi nadsázku snaží, ale moc mu to nejde. Jeho vtipy o Češích nejsou vtipné ani trefné, jeho popisy české povahy a zdejších nešvarů jsou od reality dost vzdálené. Tady nejde ani o "švejkovství" či "čecháčkovství", spíš o jakýsi podivný popis jakéhosi imaginárního národa, který by mohl být Čechy, ale moc se mu nepodobá. V celé knize se navíc objevují momenty, které jsou absolutně přitažené za vlasy a z fyzikálního hlediska vlastně dokonale nemožné.
První část knihy je protkaná spoustou vzpomínek na Jakubovo dětství a mládí, které silně ovlivnily jeho další život. Nese s sebou břímě otcových dávných prohřešků a nedokáže se od nich osvobodit. Neustále má pocit, že musí někomu něco dokazovat. Především to, že on není takovým mužem, jakým býval jeho otec. I přes spoustu filosofických úvah a prázdného tlachání je však Jakubova psychologie nedotažená. Čtenář nemá pocit, že by jej znal či se s ním dokázal ztotožnit. Snad ještě s tím malým klukem z jeho vzpomínek, ale ne s tím dospělým astrofyzikem a kosmonautem. Co je Jakub zač jsme nuceni poznávat ze sekundárních zdrojů, navíc někdy až trochu násilně vložených.

Román je čtivě napsaný a po jazykové stránce mu není až na pár překlepů (i když to je spíš problém editora) co vytknout. Kam ho ale zařadit? Ne snad, že by každá kniha musela mít přesné žánrové vymezení, většinou ale k něčemu inklinuje. V tomhle případě se však jedná o směsici stylů - prvky sci-fi, prvky filosofického románu, prvky satiry. A úplně to nedrží pohromadě. Čtenář si není jistý, co je myšleno vážně a co má být nadsázka, co je projekce autora a co všeobecně uznávaná pravda. Osobně jako nejzajímavější hodnotím pasáže z Jakubova pobytu na venkově v dětském věku. Ty mají potenciál zaujmout asi nejvíc. Opakující se prázdné filozofování a vzrůstající nesnesitelnost hlavního hrdiny však brzy začnou nudit, neřkuli přímo otravovat.

Kosmonaut z Čech je čtivě napsaným románem, v němž se dají najít pěkné myšlenky, zároveň je to však nehorázná splácanina všech možných stylů a žánrů. Mohlo by se říct, že je to příběh o hledání sama sebe, ale nejsem si jistá, že to tak skutečně je. Jakub se totiž vlastně nehledá. V náznacích se vyrovnává s minulostí, ale jestli se mu to skutečně povedlo, těžko říct. Závěr zůstává dostatečně otevřený, aby si každý čtenář mohl domyslet vlastní řešení. Ve výsledku je tedy Kosmonaut z Čech spíše průměrným čtením s výbornou marketingovou kampaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama