Marika Šoposká a Berenika Kohoutová - Sedmilhářky

3. července 2017 v 16:49 | C.ind.ere.lla |  Ostatní
Od zítřka mě čeká plné pracovní nasazení, dneska si však užívám trochu zaslouženého volna. To znamená, že mám čas zajít do knihovny, vrátit přečtené knihy a půjčit si nové (i když jsem si slíbila, že už nic půjčovat nebudu, protože to nestíhám číst :D) a především sepsat další recenzi. Nějak nevím, ale v rámci svého letního čtení nějak nemám šťastnou ruku na knížky. Zatím je to pořád jenom horší průměr... :(

Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2016
Počet stran: 216

Oficiální anotace: Sedmilhářky jsou dvě a mají jasná pravidla!
Marika je systematická, zodpovědná, pracovitá, dochvilná a její život se ubírá správným směrem. Berenika je chaotická, roztěkaná, nedochvilná, líná a její život se každý den změní tak o sto osmdesát stupňů. Přičemž si tyto své vlastnosti mohou kdykoliv vyměnit. Velmi často a rády to také dělají.
Sedmilhářky mluví nahlas, zlobí, hodně milují, pijí spoustu kafe a taky docela dost vína.Mají stejné oči, stejné kluky (a to doslova!), stejné krémy, stejnou školu, stejné sny, stejnou tchyni a stejnou chalupu. Vychovávají celkem tři nevlastní a jedno vlastní dítě. Zatím…
Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jak žijí, co dělají, čím se baví dvě Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, rychlost, předpisy, předbíhají ve frontách, zvoní na cizí zvonky a zapomínají dětem vyměňovat pleny…Věříte tomu? Přečtěte si 7lhářčí deník a uvidíte, jak to s nimi prostě je. Nudit se rozhodně nebudete!
Ministryně sedmilhářství varují: "Tato kniha způsobuje neposednost, záchvaty smíchu, tvrdošíjnost a bezvýhradní lásku k dobru!"

Moje hodnocení: 60 %
Jsou mladé, relativně úspěšné a berou život s nadhledem. Jsou to Sedmilhářky. Dvojice hereček, které spojuje víc než jen pevné přátelství, spolu píše blog o všemožných životních eskapádách. A protože vydávat internetové deníčkové výplody je teď v módě, i ony se dočkaly své knihy. Ta na první pohled okouzlí grafickým zpracováním, s obsahem je to už horší.

Nápad na blog Sedmilhářky byl spontánní, holky se jednoduše rozhodly si začít dopisovat prostřednictvím internetového deníčku. V rámci jednotlivých článečků se proto zabývají banalitami svého každodenního života - například tím, kolik toho vypily na večírku, jak úžasné botičky si koupily, nebo že v noci foukal neskutečný vítr. Většina jejich příspěvků je bohužel prázdným, neřkuli bezduchým plkáním o ničem bez hloubky a zejména bez pointy. Člověk tak má při čtení nejednou pocit, že některé texty by měly zůstat pouze na internetu, protože na knihu je to škoda papíru.
Články nemají žádné společné téma, je to prostě psaní o tom, co autorce zrovna přelétlo přes nos. Inspiraci dámy nalézají především ve svém vlastním životě, případně ve vzpomínkách na mladá bezstarostná léta či snech o růžové budoucnosti. Některé příspěvky v sobě obsahují náznak humoru, objeví se i pár pěkných, zapamatováníhodných myšlenek, bohužel je jich však pomálu.

Těžko hodnotit vyprávěcí talent autorek, není příliš na čem. Jejich styl se dost podobá, o chloupek lepší je však Marika Šoposká. Její články obvykle mají jedno centrální téma a autorka se jimi snaží čtenáře pobavit nebo jim předat nějaké banální moudro. Ne vždycky se jí to daří, přesto však mají její příspěvky hlavu a patu a nesklouzávají ke zbytečnému prázdnému tlachání. Berenika Kohoutová je o poznání chaotičtější. V jediném článku dokáže smísit několik různých zajímavých příhod či témat, které spolu vůbec nesouvisí a autorce nejspíš vytanuly na mysl pouze na základě jakýchsi volných asociací. Obě autorky jsou ve svých textech naprosto bezprostřední a svěřují se se svými trablemi s až odzbrojující upřímností, přestože spoustu si toho stále nechávají pro sebe. Nabízí se otázka, do jaké míry skutečně chtějí pustit čtenáře do svého soukromí a co je jenom póza.

Kniha je velmi dobře graficky zpracovaná, ilustrace Kristýny Nezvedové vhodně dokreslují jednotlivé články a mnohdy upoutají víc než text samotný. Kniha se drží tří barev - černé, bílé a červené, které jsou mezi sebou vhodně kombinovány, takže výsledný design působí čistě a vyváženě.

Sedmilhářky nejsou knihou, u které byste se nějak výrazně pobavily. Autorky sice často projevují snahu vytvořit humorné příspěvky, ta však vyznívá naprázdno. Celková kvalita textů nepřesahuje úroveň interntového blogu, ale na knihu je to přeci jenom málo. Jedná se o graficky pěknou, ale obsahově zcela průměrnou, ne-li podprůměrnou knihu, která si své čtenáře jistě najde, ale nijak neoslní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama