Ivana Peroutková - Francouzská jízda

30. června 2017 v 11:41 | C.ind.ere.lla |  Young Adult
Aby, bylo jasno, ze zásady nedávám míň jak 50 % žádný knize, protože když už se někdo obtěžoval to vydat, musím aspoň ocenit autorovu snahu. Ale tohle se fakt řadí k těm nejhorším knihám, co se mi kdy dostaly do ruky...

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 192

Oficiální anotace: Konečně bude zachráněna! Ivaně se splnil sen - nejenže se dostala na Filozofickou fakultu a studuje divadelní vědu, ale jede na jazykový kurz do Francie. Do sladké Francie, na Západ, za hranice, které si myslela, že nikdy nepřekročí. Vyráží do Paříže, potkává mnoho nových lidí, seznamuje se s cizinci a stopem jede do Toulonu. Je to životní zkušenost, která ji změní, i když úplně jinak, než si myslela. Protože žádná cesta není taková, jakou si ji představujeme…
Niterná zpověď dospívající dívky, která hledá samu sebe, a současně čtivý roadtrip o cestování po Francii.

Moje hodnocení: 52 %
Do jisté míry autobiografická zpověď spisovatelky o tom, jak se jí povedlo z normalizačního Československa uniknout do svobodomyslné Francie a prožít tam nezapomenutelný měsíc. Anotace slibuje niternou zpověď hlavní hrdinky podkreslenou čtivým líčením francouzského roadtripu. Čtenář se bohužel nedočká ani jednoho. Namísto toho s nevírou pozoruje počínání hlavní protagonistky a snaží se ve spoustě velmi špatně napsaných vět najít hlubší umělecký záměr.

Ivaně je osmnáct, je tedy čerstvě plnoletá, a nastupuje na vysokou školu. Sice miluje francouzštinu a její studium by ji bavilo, zároveň však nemá na katedře románských studií žádnou tlačenku, a tak si radši podá přihlášku na divadelní a filmovou vědu, kam ji díky rodinnému příteli určitě vezmou. S francouzštinou se však nechce úplně rozžehnat a vlastně ani nemusí. Shodou šťastných náhod je jí totiž nabídnuta účast na mezinárodním pracovním táboře konaném ve Francii. Ivana získává vízum a s batůžkem na zádech a ruličkou bankovek v podprsence vyráží na cestu.

Francie je zemí netušených možností, je tu svoboda a každý si může dovolit takřka cokoliv. Ivanin zdejší pobyt je sice od počátku plný komplikací, ale to jí nemůže zabránit v tom, aby si ho naplno vychutnávala. Sice zjistí, že jí docela chybí rodina a naopak se jí ani trochu nestýská po příteli, žádná hlubší sonda do její duše ani hledání sama sebe se však nekoná. Snad jen pár zmínek o tom, co by si ráda koupila na trhu, kdyby na to měla, a že se zamilovala do reggae.
Když už se nedostavila niterná zpověď, čtenář by zřejmě očekával alespoň ten čtivý roadtrip o cestování po Francii. Přichází však další zklamání. Krom několika zmínek o Paříži, Avignonu a Toulonu, které hrdinka navštíví, totiž v knize není o zemi galského kohouta vůbec nic. Párkrát se smočíte v moři, podíváte se na pár francouzských tržišť a projedete se po francouzské dálnici, to ale k poznání a obdivu země asi úplně nestačí. Po většinu času tak má čtenář pocit, že kdyby se příběh odehrával kdekoliv jinde, klidně v severních Čechách, výsledek by byl tentýž.

Hlavní hrdinka je nesmírně iritující bytost s nulovou psychologií, která navíc neprodělá za celoiu knihu žádnou změnu. Tak, jak odjela do Francie, se z ní zase vrací, ani moudřejší ani zkušenější. Snad jen bohatší o řádku sexuálních zážitků. Pokud totiž něco chce či potřebuje, sex je účinným způsobem, jak za to zaplatit. Takže ne, žádný letní roadtripový románek se nekoná. Zato několik sexuální styků ze strachu či čistě zištné vypočítavosti. Děj se zmítá odnikud nikam, chybí mu hloubka nebo aspoň náznak příběhu. Otravné postavy v čele s hlavní hrdinkou jsou už jenom závěrečnou tečkou.

Problematický je i způsob, jakým je kniha napsaná. Autorka popisuje Ivanina "dobrodružství" v ich-formě, což je vzhledem k autobiografickému rázu románu pochopitelné, a je to ostatně ten nejmenší problém. Celý text je napsán v krátkých, stručných větách, složitějším souvětím se vyhýbá velkým obloukem. Zřejmě ve snaze o jakýsi intelektuální tón má autorka tendenci používat řadu prázdných, nicneříkajících frází a navrch spoustu informací opakuje. Kdyby se tak stalo jednou za čas, asi by to nevadilo. Když se však jedna věta s drobnými obměnami zopakuje pětkrát po sobě, působí to rušivě. Nemluvě o tom, že sukně z odbarvených plýnek obháčkovaná ve třech řadách je pro hrdinku asi věcí nejvyšší důležitostí, protože na zhruba sto stranách ji zvládne zmínit minimálně dvacet krát. Asi aby všichni pochopili, o jak luxusní módní kousek šlo.

Podtrženo sečteno Francouzská jízda je špatně napsaným špatným příběhem. Anotace naláká, protože slibuje mnohé, ve výsledku se však ke čtenáři dostává podivná směsice rádoby intelektuálských vět, které uplývají, aniž by v něm něco zanechávaly. Poměrně čtivý je úvod o životě v normalizačním Československu, to je však taky jediná pasáž, která má šanci zaujmout. Čekala jsem humorný, odlehčený, letní příběh, dočkala jsem se snůšky prázdných vět, které příběh vůbec nedokážou sestavit. Námět má skvělý potenciál, v tomhle případě byl však ostudně promrhán.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama