Paula Brackston - Dcera čarodějnice

27. května 2017 v 13:18 | C.ind.ere.lla |  Fantasy & Sci-fi
Čím víc se mi blíží státnice, tím míň čtu. Respektive jsem zavalena povinnou četbou a na beletrii moc nezbývá čas. Doufejme, že se to s létem zlepší. Ale teď už recenze na jednu průměrnou historickou fantasy.

Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 368
Série: Kroniky stínů
Díl: první

Oficiální anotace: "Jmenuji se Elizabeth Anne Hawksmithová a je mi tři sta osmdesát čtyři let. Jestli mne vyslechnete, povím vám příběh o čarodějnicích."
Je jaro roku 1628. Mladá Bess Hawksmithová vidí, jak se tělo její matky houpe na Stromě oběšenců. Ví, že ji před stejným osudem může zachránit jen jeden muž - Gideon Masters, čaroděj. Také ví, že za jeho pomoc zaplatí vysokou cenu.
Anglie, současnost. Elizabeth žije tichým životem. Celá staletí strávila o samotě. Po celou tu dobu se stěhovala z místa na místo, přežila morové epidemie, války a také žal, jejž nesmrtelnost přináší. Její osamělost ukončí až přátelství s mladou dívkou jménem Tegan. Elizabeth dobře ví, proč zůstává celá staletí uzavřená, ale přátelství Tegan ji obměkčí a Elizabeth se dívce otevře a začne ji učit řemeslu přírodních čarodějnic.
Ale Gideon je stále na lovu. Nezastaví se před ničím. I po staletích míní získat Elizabethinu duši. A teď už Bess nebojuje jen za sebe: teď musí ochránit dívku, kterou začala milovat jako vlastní dceru.


Moje hodnocení: 65 %
Bess byla průměrná šestnáctiletá dívka žijící v provinčním anglickém městečku, která mohla vést průměrný, nijak vzrušující život. Kdyby ovšem nedorazila morová epidemie, která všechno zásadně změní...

Začínáme od prostředka. Autorka nás do příběhu vrhá bez jakýchkoliv souvislostí a terpve zpětně dění dovysvětluje. Díky tomu v čtenáři vzrůstá zvědavost a čeká, že na úvodní akci se plynule naváže. To se však bohužel nestane. Příběh se odvíjí v pomalém tempu a akce se objeví spíše okrajově. Navíc kniha slibuje, že bude o čarodějnicích, ovšem magický potenciál je využit minimálně a krom několika nadpřirozených úkazů se takřka nevyskytuje. Hlavní těžiště čarodějnictví spočívá v přírodní magii, kterou provozuje hlavní hrdinka.
Příběh se odehrává střídavě v minulosti a součastnosti. Ty jsou od sebe jasně odlišeny především změnou vypravěče. Zatímco pasáže z minulosti jsou vyprávěny z pohledu Bess, ale v er-formě, se současností je čtenář seznámen prostřednictvím hrdinčina deníku a tím pádem ich-formou. Krom rozdílných kulis a rozdílných vyprávěcích metod však nejsou jednotlivé roviny nijak výrazně odlišeny.
Kniha je rozdělena do čtyř hlavních celků pojmenovaných podle keltských svátků. Každá část je uvedena krátkou pasáží ze současnosti, za níž následuje popis jednotlivých etap hrdinčina života. Nutno podotknout, že nejzajímavější je první část Bessina vyprávění, v těch dalších už lehce ztrácí švih a příběh se navíc postupně stává čím dál předvídatelnějším.

Kámen úrazu spočívá především v charakteru hlavní hrdinky. Na začátku je Bess tak trochu naivní šestnáctiletá dívka, která chce od života víc, než může dostat. Zdá se však, že tento náhled na svět jí zůstává bez ohledu na množství příkoří, jimiž si musela projít. V pasážích ze současnosti působí Bess, ač jí je skoro čtyři sta, jako nevyzrálá pubertální dívka, která se neumí se životem poprat. Tráví svůj čas neustálým útěkem z místa na místo, nikde na dlouho nezakotví a vyhýbá se jakýmkoliv bližším osobním vazbám. Vyprávění se navíc postupem času stává lehce monotónní.
Trochu problematické je i dobové zasazení knihy. Pasáže ze součastnosti jsou popsané poměrně věrohodně, s minulostí je to však jinak. Autorka se sice snaží jednotlivé historické epochy, jimiž Bess prochází, popsat s ohledem na historická fakta, občas se však dopouští pokud ne přímo chyb, pak nepravděpodobností. Kupříkladu mor vypuknuvší na anglickém venkově na přelomu podzimu a zimy je skutečnost jen těžko uvěřitelná, v knize je však hlavním spouštěčem všeho dění. V rozporu s historickým rámcem knihy je i chování samotné hlavní hrdinky, které je pro minulosti až příliš současné.

Autorčin vyprávěcí styl je dvojlomný. Na jednu stranu má pasáže, které čtenáře baví a nutí ho jít dál, na druhou stranu však naráží i na zdlouhavé a ničím zajímavé části, které ho víceméně nudí. Osobně jsem navíc měla problém i s překladem. Působí to, že překladatel se snažil o doslovné převedení z angličtiny do češtiny, což místy zní velmi krkolomně. Především v případě některých slovních spojení a celkové větné výstavby.

Omega už se zřejmě poučila o tom, že kniha plná chyb a překlepů jí nedělá dobré jméno, a proto přizvala korektora. Díky tomu je typografických nedostatků v knize pomálu, přesto se vyskytují. Projevuje se to především u dějových předělů, které nejsou dostatečně odděleny, občas dokonce chybí celý řádek textu. Na srozumitelnosti to sice knize neubírá, ale ani to čtenáře moc nepotěší.

Dcera čarodějnice je průměrnou historickou fantasy, která nedokáže naplno využít svůj potenciál. V kombinaci s předvídatelným dějem, problematickou hlavní hrdinkou a místy krkolomným překladem tak před čtenáře předstupuje kniha, která sice neurazí, ale rozhodně nenadchne.

Tímto děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama