Jonathan Littell - Laskavé bohyně

19. července 2016 v 12:15 | C.ind.ere.lla |  Historický román
Recenze tady už pěkně dlouho nepřibyla, tak je na čase to napravit. Ne že bych přestala číst, spíš naopak, ale první polovinu července jsem věnovala re-readingům knih, které už tady zrecenzované jsou. Ale jelikož jsem se konečně dostala i k něčemu novému, nemůžu vás ochudit o svůj názor. :)


Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2008
Počet stran: 872

Oficiální anotace: Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje, nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci získal Jonathan Littell r. 2006 Velkou cenu Francouzské akademie a prestižní Goncourtovu cenu.




Moje hodnocení: 86 %
S holocaustem se v nějaké podobě setkal každý z nás. Ať už prostřednictvím beletrie, odborných studií, filmů nebo dokumentů. Převážná většina těchto děl se však zabývá oběťmi. Židy, cikány, homosexuály a dalšími, kteří šli bez soudu a bez racionálního důvodu na smrt. Všichni s nimi soucítíme a všichni odsuzujeme jejich vrahy. Ale co když dostaneme možnost nakouknout do hlavy člověka, který se tzv. konečného řešení zúčastnil na vlastní kůži, jenom na té "špatné" straně. Skutečně je jednání všech Němců tak odsouzeníhodné?

Laskavé bohyně by se daly označit za románovou kroniku Třetí říše. Říše, která měla trvat věčně, ale nedočkala se ani patnácti let. Hlavním protagonistou je Maxmilian Aue, absolvent práv se zájmem o filosofii a literaturu, tajný homosexuál a přesvědčený nacista. Zároveň je jedním z mnoha, kdo se podílejí na masivním vyvražďování Židů od samého počátku. Nejdříve na východní frontě, následně ve vyhlazovacích táborech. Líčení jeho pracovních povinností se prolíná s jeho osobním životem i filosofickými otázkami. To vše je popisováno velmi přímočaře, surově, místy dokonce nechutně a vyvolává otázky, zda je hlavní hrdina skutečně takový psychopat, jakým se jeví.
Aue působí jako bezcitný cynik, kterému fakticky na ničem nezáleží. Všechno přijímá s určitou dávkou odevzdanosti. Nesejde mu na lidech a vlastně ani na sobě. Jeho život je prázdný a on jen marně hledá něco, čím by jej mohl naplnit. Vrhá se proto do práce, buduje přátelství i pracovní vztahy, ale vlastně jen přežívá. A čas od času se propadá do melancholie a podivných snových představ, o jejichž reálnosti není přesvědčen ani on sám.

Tento román rozhodně není snadným čtením a to nejen kvůli námětu. Kniha je napsána velmi přímočaře, obsahuje řadu nechutností i výplodů zvrácené fantazie, je plná krutosti a fanatismu, ale přesto má svou vlastní poetiku. Text je velmi hutný, autor se téměř vyvarovává odstavců, takže příběh působí jako jednolitý celek, proud vzpomínek, který ze sebe hlavní hrdina chrlí na jeden zátah a chce jimi čtenáře zahltit, mnohdy snad i šokovat a znechutit. V celé knize se Aue nesnaží obhajovat ani hledat důvody svých činů. Prostě je jenom bez uzardění popisuje. A přitom přehazuje zodpovědnost na každého z nás, protože kdo může říct, jak by se zachoval v jeho kůži?

Laskavé bohyně jsou přes veškerou přímočarost velmi komplikovaným vyprávěním, při jehož čtení bude čtenář nejednou přemýšlet o normálnosti hlavního hrdiny i lidí okolo něj. Je možné, že vás zcela znechutí, odradí svou délkou i vyprávěcím stylem. Pokud však vytrváte, zjistíte, že kniha je napsána velmi čtivě a dokáže čtenáře pohltit. Je to sice poněkud zvrácené čtení, ale rozhodně stojí za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama