Večer tříkrálový

14. května 2016 v 23:16 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Další semestr za mnou, v pondělí mi začíná zkouškové a já jsem vyčerpaná. Většinu času se snažím nemyslet na to, kolik mě toho čeká a jak moc nestíhám. Ne vždy se mi to daří. Ale trochu vypnout a načerpat energii je třeba, takže jsem pátek strávila na Světu knihy a dnešek pro změnu na Open House. Protože knížky a architekturu mám prostě moc ráda. :) Samozřejmě jsem neodolala a moje knihovnička se rozšířila o několik nových kousků, ale s tím se při návštěvě Světa knih tak nějak musí počítat. :) Jen škoda, že teď nemám na čtení skoro čas. Aspoň na cokoliv mimo povinnou četbu. Slibuju, že brzy nějaká knižní recenze přibude, ale dneska zase jedna pozvánka do divadla.


Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský

Premiéra: 29. dubna 2016
Uvádění: Divadlo Pod Palmavkou

Režie: Ivan Krejčí


Obsazení
Olivie - Ivana Wojtylová
Orsino - Radek Valenta
Viola - Tereza Dočkalová
Seastian - Jan Teplý
Šašek Feste - Jan Kačer
Malvolio - Ivan Jiřík
Marie - Zuzana Slavíková
Tobiáš Říhal - Ondřej Veselý
Ondřej Třasořitka - Tomáš Dianiška
Fabian - Ondřej Volejník
Antonio - Stanislav Šárský
Curio - Vojtěch Šárský
Valentin - Jáchym Kučera
Kapitán - Vilém Udatný
Kněz - Jan Špíšek

Délka představení: 2 h 45

Letošní shakespearovské výročí přímo svádí k tomu uvádět hry tohoto velikána světového dramatu. Divadlo Pod Palmovkou si k inscenování zvolilo jednu z jeho pozdějších komedií Večer tříkrálový. Hru o záměnách, omylech, různých podobách lásky a různých podobách bláznovství. V režii Ivana Krejčího získala hra vcelku nevšední kabát, který ovšem ne každému sedne.

Přestože tvůrci o svém provedení Večera tříkrálového mluví jako o veselé, poetické komedii, celá inscenace v sobě nese stopy hořkosti a pesimismu. Víc než o lásce a záměnách se hovoří o bláznovství a šílení. Postavy se navzájem předhánějí v tom, kdo je větší cvok a kdo dokáže komu nejvíc zamotat hlavu. Řada žertů je vyloženě krutých.
Pochmurnou atmosféru inscenace umocňuje i výprava. Scéna je laděná do černých a šedých odstínů, v určitých momentech dokonce evokuje hrobku. Její ústřední část tvoří klavír, na který se v pravidelných intervalech hraje. Hudba vůbec je důležitou součástí inscenace. Doprovází děj, i když ho nikam neposouvá, a texty jednotlivých skladeb ponejvíce vychází z originálního znění Shakespearovy hry.
Kostýmy jsou rovněž tmavé, černé, šedé nebo hnědavě zelené. "Barevná" barva je jevem téměř nevídaným - objeví se pouze v podobě Malvoliových žlutých punčoch a Mariiny červené mašle.

Herecké výkony jsou dost nevýrazné, u některých rolí jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsou obsazeny typově zcela mimo, aniž by k tomu inscenace dávala vysvětlení. Za největší přešlap považuju Ivanu Wojtylovou jako Olivii. V Shakespearově originálu to má být trochu naivní, ale na svůj věk moudrá dívka, která dokáže vládnout svému domu i sama sobě. Krejčí se však rozhodl ji pojmout jako zralou ženu, která ví, co chce, ale jinak ví bůh, co na ní vlastně nápadníci vidí. Nemluvě o tom, že její milostné blouznění by bylo hodno spíše prvně zamilované puberťačky než ženy, která už má něco za sebou. Wojtylová se snaží zvládnout obě polohy své role, ale nepůsobí příliš věrohodně. Většinu času prostě jen pobíhá po jevišti a naříká nad svým osudem.
Diskutabilní je i obsazení Jana Kačera do role Šaška Festeho. Je to sice muž zralý a života znalý, jeho šaškovi však chybí mladistvý nadhled a rošťácké sklony. Kačer se po jevišti pohybuje pomalu, mluví stále stejným tónem hlasu a působí jaksi nezúčastněně. Jako by se ho okolní dění a ostatní postavy vůbec netýkaly.
K zapamatovatelným a nepřehlédnutelným výkonům naopak patří Ondřej Veselý jako věčně opilý Tobiáš Říhal. Ať už se klátí po jevišti s hladinkou alkoholu v krvi, nebo prožívá drsné opilcovo ráno, neztrácí šarm a dokáže na sebe strhnout pozornost. V jeho podání působí i ten nejhloupější nápad geniálně a jeho chytrá manipulace s ostatními ho vždycky dovede ke kýženému cíli. Statně mu sekunduje Marie Zuzany Slavíkové, která nezkazí žádnou legraci a s chutí se škodolibě baví trápením ostatních. Je taky jedinou, koho je Tobiáš ochotný poslouchat. Využívá k tomu ostatně veškerý svůj ženský šarm. Jejich vzájemné scény místy působí až obscénně.
Výtečná je také Tereza Dočkalová jako Viola respektive Cesario. Dočkalová dokázala na jevišti stvořit mladičkou dívku peroucí se s vlastní identitou. V jednu chvíli je zcela přesvědčivým Cesariem, který postojem, chůzí i tónem hlasu všechny přesvědčuje o své příslušnosti k mužskému pohlaví, vzápětí se změní v dívenku zmatenou z komedie, kterou musí hrát, a marně se peroucí s vlastními city.
Jedním z výkonů večera se stal Malvolio Ivana Jiříka. Halí se do dlouhého pláště, hrdě vystrkuje bradu a neustále mává hůlkou, aby podtrhl svou důležitost, ale ve skutečnosti je to šašek. Bere se až příliš vážně a dělá ze sebe něco, čím není. Snadno proto podléhá sebeklamu a nechá se utáhnout na vařenou nudli. Ve chvílích, kdy se snaží vyhovět domnělému dopisu Olivie, působí směšně, především proto, že se nese jako páv a k tomu se příšerně šklebí.

Nejnovější inscenace Divadla Pod Palmovkou je dost rozporuplná. Na jednu stranu je zde Shakespearův poetický text a milý humor, na stranu druhou pochmurná atmosféra, kde se ani nechce věřit, že by měl někdo někoho skutečně rád. Herectví je vesměs dobré a jako celek spolu všichni fungují, přesto se nemohu ubránit dojmu, že to není tak úplně ono. Vedle vynikajících výkonů jsou zde výkony průměrné a někteří z herců vám před očima proplují, aniž byste si je zapamatovali.
Tvůrcům se podařilo akcentovat především šílenství a bláznovství Shakespearovy hry a jistou bezútěšnost lidské existence. Nad humornými momenty převládají chvíle hořkosti a to je i výsledný dojem, který si divák z divadla odnáší. Bezútěšnost života, kde sice možná dosáhnete svých cílů, ale nebude to zadarmo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama