Proč muž neposlouchají a ženy neumí číst v mapách

3. dubna 2016 v 20:11 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Pomalu nám začíná jaro, které láka k procházkám mezi rozkvetlými záhony a užívání si prvních hřejivých slunečních paprsků. Já se bohužel poslední dobou ven moc nedostanu, protože se na mě valí školní práce ze všech stran. Už ani nedoufám, že by se to mohlo zlepšit. Tak aspoň pozvánka do divadla na komedii, která vám zaručeně zvedne náladu. :)


Autor: Alan a Barbara Peasovi
Dramatizace: Miroslav Hanuš

Premiéra: 19. 3. 2016
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Miroslav Hanuš


Obsazení
Testosteron - Lukáš Jurek
Estrogen - Zbigniew Kalina
Jeskynní muž Pfí - Petr Klimeš
Jeskynní žena Pfé - Hana Doulová
Alan Pearse - Zdeněk Velen
Barbara Pearsová - Jitka Smutná
Slečna Lucie - Lucie Pernetová
Pan Eduard - Jiří Klem
Paní Irena - Radka Fidlerová
Slečna Sendy - Barbora Janatková
Deny - Martin Písařík
Paní Margareta - Veronika Janků
Pan Stenley B. - Stanislav Lehký
Pan Richard A. - Radim Kalvoda
Paní Simona A. - Veronika Svojtková

Délka představení: 2 h 50

Muži a ženy jsou dva rozdílné živočišné druhy, to už jsme pochopili všichni. Přesto se ženy stále snaží přesvědčit muže, aby se chovali jako ony, a muži nechápou, proč se ženy nedokážou chovat jako oni. Není se tak co divit, že mezi příslušníky obou pohlaví dochází k neustálým sporům a vztahy jsou nebezpečnou výpravou na neprobádané území, která dokáže jednoho naprosto zničit. O rozdílech v mužském a ženském chování už bylo napsáno nespočet příruček a popularizačně-psychologických knih. A právě jednu z nich si tvůrci nového představení Divadla ABC vzali jako základ pro svou inscenaci.

O ději se v tomto případě nedá moc mluvit, protože je nesmírně banální. V čekárně před ordinacemi lékařského páru se sejde skupinka objednaných pacientů. Zdá se však, že dnes se ordinovat nebude, protože oba doktoři právě procházejí závažnou manželskou krizí. A protože pacienti mají na práci lepší věci, než vysedávat v čekárně, rozhodnou se k jakési hromadné terapii, která má problém Pearsových vyřešit a navrátit je k práci.
Inscenace je víceméně složena z jednotlivých skečů demonstrujících rozdílnost mužů a žen. Přestože se jedná o zažité stereotypy, které neplatí stoprocentně, mnohý divák se v modelových situacích pozná. A aby to nebylo stále dokola jen o klišé kolujících o obou pohlavích, čas od času herci také zazpívají. Jedná se o profláklé šlágry 60., 70. a 80. let, jimž byl místy pozměněn text, které vyvolají nostalgii a často i pobaví. Mezi mé osobní favority patří píseň Kde je to máslo? následující po scénce o tom, že muž nedokáže najít máslo v lednici.

Scéna imituje čekárnu u lékaře, takže hlavním prvkem jsou židle. Takto jednoduchý prostor však funguje, protože bílé, poloprůhledné stěny na sebe nestrhávají pozornost a dovolují divákům soustředit se na herecké výkony. K přestavbám prakticky nedochází a pokud ano, jsou součástí jevištního dění. Pochválit musím rovněž lightdesign, který báječně podtrhuje atmosféru, ať už se jedná o divoké křepčení v rychlých písních, nebo pomalé šansony. Dobře byla vyřešena i otázka orchestru, který sedí přímo na jevišti a živě hraje. Tato hudební inscenace tak předčí mnohé muzikály používající half-playback, tedy hudbu ze záznamu.
Kostýmy jsou velmi civilní, jedinou výjimku tvoří průvodci dějem - hormoni Estrogen a Testosteron, kteří na sobě mají přiléhavé oblečky zdůrazňující určité tělesné partie. Pro ženský hormon Estrogen v růžovém je to pozadí, pro modrý mužský Testosteron zase vyvinutá muskulatura.

Hovořit o jednotlivých hereckých výkonech je poměrně komplikované, protože žádný z herců nemá na jevišti výrazně víc prostoru, než ostatní. Nejvýraznější jsou už zmínění hormoni v podání Zbigniewa Kalina a Lukáše Jurka. Pohybují se kdesi mezi klauny a učiteli, přesně vědí, co se v lidském organismu odehrává a proč jsme tak odlišní. Jejich hlavním úkolem je zábavnou formou poučit a to se jim daří. Velmi milé a civilní je podání homosexuála Eduarda, jehož ztvárňuje Jiří Klem a pozornost si zaslouží i pravěká dvojice Petr Klimeš a Hana Doulová. Všichni však fungují především jako sehraný tým, který na sebe reaguje a doplňuje se a z nějž nikdo příliš nevybočuje.

Jediným, ale dost výrazným problémem inscenace je její značná statičnost. Přestože herci čas od času vyskočí a rozpohybují se v povedených choreografiích, značnou část děje tvoří zpovědi na židlích. Jednotlivé písně a skeče jsou tak příjemným oživením jinak dost usezeného představení.

I přesto je hra Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách milou oddechovkou, která nebude mít problém získat si diváky. Téměř tři hodiny plné písniček a skečů o rozdílnosti našich dvou pohlaví vás přesvědčí o tom, že jsme sice různí, ale přesto se máme rádi. Takže pokud si chcete v divadle hlavně odpočinout a zasmát se u toho, nemáte důvod váhat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama