Velvet Havel

10. ledna 2016 v 18:25 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Vánočním prázdninám definitivně odzvonilo a místo nich se o slovo hlásí zkouškové. Už jen to pomyšlení je vyčerpávající. Navíc mě krom zkoušek a zápočtů čeká taky celá řada seminárních prací a asi bych se měla vrhnout i na diplomku. A ano, hádáte správně, do ničeho se mi nechce a to ani trochu. Při troše štěstí se mi povede všechno do půlky února splnit a budu se moc s chutí vrhnout do nového semestru, abych si v květnu a červnu dala zkouškové kolečko ještě jednou. Prozatím jedna divadelní recenze a v brzké době se snad dočkáte i nějakých knižních.


Autor: Miloš Orson Štědroň

Premiéra: 2. května 2014
Uvádění: Divadlo Na Zábradlí

Režie: Jan Frič


Obsazení
Miloš Havel - Petr Jeništa
Václav Havel - Miloslav König
Olga Havlová - Dita Kaplanová
Múza - Anežka Kubátová
Univerzál - Natália Drobiščáková

Délka: 1 h 15

Inscenace Velvet Havel patři k nejoceňovanějším kusům roku 2014, kritici na ní pějí samou chválu a nenašla jsem snad jedinou negativní recenzi. Už jen to vzbudilo mou zvědavost a chuť vypravit se do divadla. Tentokrát jsem se však dočkala spíše zklamání. Přestože inscenace má svoje nesporné kvality, nijak zvlášť mě neoslovila a mému žeříčku TOP představení rozhodně figurovat nebude.

Tvůrci se rozhodli na vytvořit jakýsi kabaret, který ukazuje značně nekorektní podobu našeho prezidenta. Havel je zde zobrazen jako nikdy nedospěvší snílek a idealista, který hledá svou životní cestu a zaplétá se přitom do absurdních a nečekaných situací. Začíná se vlastně od konce - Havlovým pohřbem. Do děje nás uvádí jeho strýc - prvorepublikový filmový producent, bonviván a Václavův velký vzor v jednom. Atmosféra kabaretu, kterou tento úvodní výstup slibuje, se ovšem velmi záhy změní v nesourodou směsici skečů, které na sebe nijak nenavazují a divácky je poměrně těžké se v nich orientovat. Havel je v nich představen jako sukničkář, pašerák i věčný oponent Václava Klause, bohužel se však skáče místně i časově, takže spíš než kabaret to nakonec připomíná guláš.
Inscenace si tak trochu dělá legraci ze všech a ze všeho. I poměrně silné scény, například Havel ve vězení, se tak nakonec promění v hudební číslo či absurdní dialog. Řada momentů je poměrně vtipných, některé hlášky, byť se vztahují k 70. letům, jsou až mrazivě aktuální, v opozici však stojí okamžiky prvoplánově zábavné nebo absurdní až do takové míry, že se divák jednoduše ztrácí.

Velmi podstatnou složkou inscenace je hudba. Řada pasáží je odzpívaných, troufám si tvrdit, že je to možná i víc než polovina. Ovšem právě hudba je tím, co ve hře báječně funguje. Jednotlivé motivy se neopakují, dá se říci, že co píseň, to originál. Dobře působí i jednotlivé texty, které se úspěšně vyhýbají rýmovým klišé a navíc dobře dokreslují aktuální děj. Často se toho divák mnohem víc dozví skrz píseň než skrz dialog postav.

Scéna je velmi úsporná. Sestává pouze z jakési nakloněné kovové konstrukce pokryté polštáři, která se dá podle potřeby modifikovat. Jevištní prostor je tak utářen pouze skrze repliky jednotlivých postav, z nichž se dá odhadnout, kde se zhruba nacházíme - v kuchyni, na zahradě nebo třeba v pracovně. Prostor je tak abstraktní, že skýtá spoustu možností naší fantazii.

Tahounem představení je bezpochyby Michal König ztvárňující Václava Havla. Hraje věčného puberťáka a idealistu s nadhledem a nutnou nadsázkou, jeho pěvecké party jsou odzpívány čistě a se zápalem. Zdatně mu sekundují i Petr Jeništa jako Miloš Havel, který je kabaretiérem jako vystřiženým z prvorepublikových černobílých filmů, a Dita Kaplanová v roli Olgy Havlové, jediné dospělé, rozumné a zodpovědné osoby v celém příběhu. Postavy Múzy a Univerzála jsou spíš jakýmsi doplňkem, přičemž někdy působí až rušivě.

Velvet Havel je představením, které vládne svou vlastní poetikou a ukazuje jednu z našich nejpřednějších osobností v poněkud jiném světle. Jedná se o pestrou mozaiku výstupů, které však nejsou propojeny a proto působí chaoticky. Nejlepší složkou celé inscenace je dle mého názoru hudba, protože přestože jednotlivá čísla nepůsobí konzistentně, dobře se poslouchají. Celé to však působí jako jakýsi divadelní experiment, který možná mnohé nadchne, ale pro běžného diváka je jen těžko přístupný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 11. ledna 2016 v 4:44 | Reagovat

Super článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama