Růže pro Algernon

10. prosince 2015 v 23:08 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Blížící se Vánoce ani náhodou neznamenají, že bych měla míň práce. Spíš naopak. Píšu seminárky, kompletuju poznámky a psychicky se připravuju na zkouškové, které přijde v lednu. Abych z toho nezešílela, musím si občas udělat výlet do divadla. Do Vánoc ještě pár pozvánek přidám, s recenzemi to asi bude horší, ale pokusím se.


Autor: Daniel Keyes
Dramatizace: Petr Hruška

Premiéra: 10. února 1993
Uvádění: Divadlo v Celetné

Režie: Jakub Špalek


Obsazení
Charlie Gordon - Jan Potměšil
Dr. Kinianová - Barbara Lukešová
Dr. Strauss - Petr Lněnička
Dr. Nemur - Míla Tichý

Délka představení: 1 h 40

Jednou z lidských přirozeností je touha po vědění. Společnost oceňuje inteligentní jedince a být dementní nebo dokonce mentálně retardovaný vás na společenském žebříčku dosti degraduje. Charlie Gordon patří k lidem, jimž nebyl do vínku nadělen pronikavý rozum. Vrcholem jeho vědění je schopnost číst a zdá se, že je se svým údělem pitomce poměrně spokojen.To však neznamená, že když dostane šanci své postavení změnit, neskočí po ní.
Charlie žije ve společnosti, která se snaží posouvat hranice lidských možností, vědy a medicíny. V centru zájmu stojí snahy udělat člověka chytřejším, pomocí genu mu zvýšit IQ. Po úspěšných testech na myších se má do projektu zapojit i člověk a vybrán byl právě Charlie. Je to pro něj jedinečná šance na změnu života. A taková šance se neodmítá.

Divadelní spolek Kašpar se rozhodl zdramatizovat poměrně známý sci-fi příběh o hledání hranic lidských možností a jeho důsledcích, o tom, jak nebezpečné může být zahrávat si s inteligencí. Autoři vycházeli z původní Keyesovy povídky, takže celé vyprávění je rozepsáno mezi čtyři postavy. Ani na okamžik však není pochyb o tom, kdo je hlavní hrdina. Ostatní postavy ve většině případů působí jako pouzí figuranti. Bez nich by to sice nešlo, ale jejich prostor je značně omezený.
Děj je zasazený kamsi do nemocnice nebo možná výzkumného střediska, scéna nás příliš nenavede. Ve své podstatě je velmi minimalistická. Nejvýraznějšími prvky jsou lehce vyvýšená platforma uprostřed jeviště a stěna ze světelných panelů za ní. Vše podstatné se odehrává právě tady, čas od času se hraje i mimo jevišě, konkrétně těsně před diváky v první řadě. Jde však víceméně o ojedinělé repliky, které nějak souvisí s děním na jevišti.

Jak už bylo výše zmíněno, hlavní pozornost se upírá na Charlieho Gordona v podání Jana Potměšila. Ten odvádí velmi dobrý výkon, který pro něj navíc musí být dosti fyzicky náročný. Značnou část představení totiž sedí na lehátku nebo v křesle a několikrát změní polohu. Pokud jde o jeho herectví, rozhodně mu více sedí poloha Charlieho-idiota než Charlieho-génia, v té druzé se pořádně opírá jen do okamžiků vzteku. Podmanivý je však rozhodně jeho závěrečný monolog, který dokonale ukazuje zpětný vývoj postavy a jeho síla je ještě umocněna světlem, které střídavě zhasíná a zase se rozsvěcí, jak Charlie dokončuje svůj příběh až k hořkému konci.
Ostatní osoby jsou pro příběh sice důležité, ale nedostávají tolik prostoru. Zaujmout dokáže Petr Lněnička a to jak tónem hlasu, tak mimikou. Barbara Lukešová působí na jevišti trochu nudně a Míla Tichý jako samolibý frajírek, který chce mít ve všem pravdu. Je to zřejmě poloha jeho role, příliš mu však nesedí.

Růže pro Algernon je považovaná za nejúspěšnější hru divadelního spolku Kašpar. Své o tom vypovídá i fakt, že je na repertoáru už téměř tři a dvacet let a za tu dobu se odehrálo víc než 750 repríz. Hra má stále své diváky, ať už nováčky nebo vracející se nadšence. Znalce literární předlohy asi nepřekvapí ničím novým, ale přesto je příjemné na ni zajít a oživit si knižní příběh. Jevištní zpracování je povedené, chytlavé a přiměřeně dlouhé, takže divák se nenudí a z divadla odchází s pocitem příjemně stráveného večera. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 10. prosince 2015 v 23:32 | Reagovat

Knižní předlohu jsem četla, i když už je to hodně dávno, tak osm let zpátky - a málem jsem to tehdy obrečela, bylo mi hlavního hrdiny hrozně líto. Už jen proto bych na tu hru do divadla docela zašla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama