Racek

22. listopadu 2015 v 11:46 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Doléhá na mě nějaká podzimní deprese. Nic mě nebaví, do ničeho se mi nechce... Začínám se čím dál tím víc těšit na Vánoce, až se natáhnu před televizi, budu se cpát cukrovím a sledovat pohádky... A hlavně neubudu aspoň pár dní dělat nic do školy. A zatím aspoň další pozvánka do divadla.


Autor: Anton Pavlovič Čechov
Překlad: Leoš Suchařípa

Uvádění: Dejvické divado
Premiéra: 21. března 2013

Režie: Michal Vajdička


Obsazení
Irina Arkadinová - Klára Melíšková
Konstantin Treplev, její syn - Jaroslav Plesl
Petr Sorin, její bratr - Miroslav Krobot
Nina Zarečná, dcera bohatého statkáře - Veronika Kubařová
Ilja Šamrajev, Sorinův správce - Pavel Šimčík
Pavlína, jeho žena - Zdeňka Žádníková
Máša, její dcera - Lenka Krobotová
Boris Trigorin, spisovatel - Ivan Trojan
Jevgenij Dorn, lékař - Hynek Čermák
Semjon Medvěděnko, učitel - Václav Neužil
Jakov - David Krejčí

Délka představení: 3 h 30

A. P. Čechov se patří ke klasikům ruského dramatu, ale na českých scénách je stálicí, která se pravidelně uvádí, přestože jeho hry plné psychologicky složitých postav, jsou pro režiséra docela oříšek. Michal Vajdička však neváhal tuto nelehkou roli přijmout a na prkech Dejvického divadla vytvořil inscenaci s velkorysou stopáží a skvělými hereckými výkony.

Tvůrci se rozhodli ponechat původní Čechovův text prakticky beze změny, takže se spíš přidávalo, než škrtalo. Pokud neznáte Racka skutečně hodně dobře, dramaturgické zásahy ani nepoznáte. I to je důvod, proč představení trvá bezmála tři a půl hodiny, a přestože je bravurně odehráno, délka je na hranici únosnosti. Může za to i fakt, že Dejvické divadlo je scéna dosti komorní a vzduch se tu velmi rychle vydýchá.

Scénografie simuluje pokoj nějakého venkovského sídla, jehož majitelé si nežijí špatně. Každý centimetr stěn je obvěšen obrazy rozličných námětů, z nichž nejpodstatnější je plátno s vypodobněním letícího racka. Jak se děj posouvá, jednotlivé obrazy ze stěn pomalu mizí a zůstávají pouze jejich obrysy. Úpadek pokoje tak koresponduje s celkovým úpadkem společnosti, která v domě žije. Jedinými kusy nábytku na scéně je stolek a několik židlí, které se přesouvají v prostoru podle toho, jak je zrovna zapotřebí.
Kostýmy odpovídají charakteru jednotlivých postav a příliš se nemění. Asi nejčastěji se převléká Arkadinová, která jako slavná herečka nemůže připustit, aby ji společnost viděla dvakrát v témže modelu. Oproti ní doktor Dorn zvládne odehrát celé představení v jednom obleku.

Na čem je Racek postaven především, jsou herecké výkony. Každá z postav má svůj charakteristický způsob jednání, který režisér někdy vyhnal až do extrému. Arkadina je tak teatrální v každé situaci, Máša je po většinu času opilá, vzájemné vztahy se vyhrocují ve fyzickém kontaktu... Výklad však zůstává věrný Čechovově předloze.
V ústředním milostném trojúhelníku se představují Jaroslav Plesl jako Treplev, Veronika Kubařová coby Nina a Ivan Trojan v roli Trigorina. Pleslův Treplev je opuštěný mladík toužící po lásce a uznání, který však tak úplně neví, kam má v životě směřovat. Pevný bod pro něj znamená Nina, o niž však přichází a jeho život tím ztrácí smysl. Nina Veroniky Kubařové je zpočátku naivní dívenka netající se obdivem ke slavným lidem a nepopiratelně pitahována k Trigorinovi. Touha po lásce a slávě ji však nakonec stáhne na dno, přičemž její úpadek je symbolizován i kostýmem. Rozevláté světlé šaty vymění za černou. Trigorin Ivana Trojana je muž bez vlastního názoru, který ochotně podléhá lichotkám, jemuž však nechybí charisma. Nina ho láká svou naivitou i bezmezným obdivem k němu, je vyvrcholením jeho snah rozhodovat se sám za sebe a nenechat se ovlivňovat. Divácky zajímavá je pak hlavně interakce mezi třemi výše zmíněnými. Mezi Ninou a Trigorinem to viditelně jiskří, zpočátku však můžeme podobnou přitažlivost vidět i mezi Ninou a Treplevem.
Z dalších postav vyniká především sourozenecká dvojice Arkadinová - Sorin a doktor Dorn. Klára Melíšková je skutečnou femme fatale, která dokonale ovládá prostor, každou situaci a lidi okolo sebe. Když však něco z toho přestane fungovat, stává se nejistou a bezradnou a neváhá využít jakýchkoliv zbraní, aby dosáhla svého. Sorin Miroslava Krobota je ironickým komentátorem veškerého dění. Odmítá si připustit, že stárne a chce si život užívat naplno, přestože je nemocný. Lidi okolo sebe zná příliš dobře na to, aby od nich ještě něco čekal, a jen nerad se vyrušuje z klidu. Doktor Dorn je asi největším flegmatikem v celé společnosti. Hynek Čermák mu propůjčuje značné charisma, díky němuž není těžké uvěřit, že v minulosti byl největším donjuanem širokého okolí. Lidmi okolo sebe se baví, na všechno se dívá s nadhledem a sem tam si neodpustí kousavý komentář.

Racek v Dejvické divadle je iscenací, která velmi dobře funguje a to především díky skvělým hereckým výkonům. Asi by pomohlo trochu víc škrtat v Čechovově předloze, protože představení je vážně dlouhé, na druhou stranu i tak si dovede udržet divákovu pozornost a pobaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama