Dracula 2015

11. října 2015 v 16:45 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Tak už i mně začal zimní semestr. První týden byl docela vyčerpávající, ale pochybuju, že se to zlepší. Vzhledem k tomu, že momentálně studuje dvě vysoké školy, si dřív než v létě neodpočinu. Možná trochu o Vánocích. Na čtení moc času nemám, protože většinu svého neexistujícího volného času trávím nad povinnou četbou, ale přesto se pokusím občas dodat nějakou tu knižní recenzi. A určitě se můžete těšit na ty divadelní. Přeci jenom jsem na divadelní škole, což znamená, že v průběhu roku těch představení navštívím skutečně hodně. Dneska pro vás mám zhodnocení nejnovější verze asi nejslavnějšího českého muzikálu.


Hudba: Karel Svoboda
Texty: Zdeněk Borovec

Premiéra: 5. 3. 2015
Uvádění: Hudební divadlo Karlín


Režie: Filip Renč

Osazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou zvýraznění zpěváci, kteří hráli v den naší návštěvy)
Dracula - Daniel Hůlka, Lukáš Kumpricht, Marián Vojtko
Lorraine - Eva Burešová, Leona Machálková, Kamila Nývltová
Adriana/Sandra - Eva Burešová, Kamila Nývltová
Šašek, sluha, profesor - Ivo Hrbáč, Tomáš Trapl
Nick - Richard Genzer, Martin Pošta
Kněz - Ivo Hrbáč, Bedřich Levi
Steven - Peter Strenáčit, Josef Vágner
Nymfa ohnivá - Hanka Křížková, Jana Zenáhlíková
Nymfa hodinová - Renata Drössler, Jana Zenáhlíková
Nymfa větrná - Sylva Schneiderová, Jana Zenáhlíková
Krvinky - Tomáš Böhm, Jurij Kolva, Kateřina Matyášová

Délka představení: 2h 35

Muzikál Dracula se za dvacet let, které uplynuly od jeho premiéry, stal legendou. Úžasná hudba Karla Svobody, moudré texty Zdeňka Borovce i příběh sám dokážou pořád bez potíží vylákat lidi do divadla. Vyprodané karlínské divadlo mluví samo za sebe, přičemž zdejší nastudování je už třetí v pořadí.
Poprvé se Dracula objevil v roce 1995 na obrovské scéně Kongresového centra a přes ohromnou kapacitu tohoto sálu nikdy neměl problém ho vyprodat. Působivá scéna, kostýmy v duchu romantismu a k tomu motorky na jevišti prostě táhly. Režie Jozef Bednárika byla možná místy trochu statická, ale přesto se herci na jevišti neztráceli. Obnovenou premiru si pak Dracula užil v roce 2009 na prknech divadla Hybernia. Vzhledem k mnohem skromnějším prostorám byla scéna výrazně pozměněna a přišly i nové kostýmy. Tohle nastudování jsem viděla osobně několikrát a proto se asi místy neubráním srovnávání s touto nejnovější verzí, která vznikla pod režijní taktovkou Filipa Renče a má vzdát hold tvůrcům a oslavit kulaté výročí prvního uvedení muzikálu.

I kdybyste Draculu nikdy v životě neviděli, určitě znáte minimálně slavnou árii Jsi můj pán. Původní verzi z roku 1995, jejíž záznam se dá sehnat, se už nejspíš nic nevyrovná, ale ta nejnovější z Karlína rozhodně nedopadla špatně. V některých ohledech rozhodně předčí verzi z roku 2009. Pojďme si tedy udělat krátké srovnání.
Karlínská scéna je z velké části inspirovaná tou hybernskou, přestože v některých aspektech se liší. Kostýmy zůstaly z většiny stejné jako v roce 2009. Výjimkou je oblečení sluhy v druhé polovině prvního dějství stejně jako plesové šaty Lorraine a Draculy. Nejvíc kostýmových změn je pak v dějství druhém, u nějž byla pozměněna i celková koncepce. V první řadě se motorkáři (ač stále bez motorek) vrátili k černé, která k nim ladí rozhodně víc. Lorraine dostala dlouhé tmavě modré šaty, jež s charakterem této postavy korespondují mnohem lépe než ty krátké bílé z roku 2009 a nového kostýmu pro návštěvu casina se dočkala i Sandra.
Původním záměrem tvůrčího týmu této obnovené verze bylo Draculu co nejvíc osekat, aby se vešel do dvou hodin. K tak radikálním úpravám nakonec naštěstí nedošlo, ale i tak jsou změny patrné a to hlavně na druhém dějství. Oproti verzi z roku 2009 se alespoň ve zkrácené verzi vrátili Lorraininy písně Tajemný hrad a Schůzka v zahradě, které definují její charakter jako mladé naivní dívenky z Anglie. Zcela vyškrtnuta byla naopak píseň Pygmalion, což vedlo i k úpravě celkové koncepce, kdy si Dracula splete Sandru se svou životní láskou jen na základě jejího vzhledu. V druhém dějství byl rovněž pozměněn scénosled - nástup motorkářů přichází až po Dehybernaci a Casinu a navíc je ošizen o duet Sandry a Nicka, protože jejich rozhovor se odehraje v prostých větách. Nejen že to vzhledem k zachování původního textu působí divně, ale navíc to oba obírá o prostor a charakteristiku jejich postav. Zatímco s vyškrtnutým Pygmalionem jsem se smířila celkem bez obtíží, i když mi chyběl, tahle změna mě dost zamrzela.

Velmi pozitivně hodnotím fakt, že po halfplaybacku se Dracula dočkal živé hudby. Některé písně uslyšíte v nových aranžích a pro skutečné znalce tohoto kousku mohou znít trochu nezvykle, ale jinak si muzikanti zaslouží obdiv. Těm, kdo mají muzikál naposlochaný, pak určitě neuniknou změny tempa některých písní. V prvním dějtví jsem měla u některých skladeb pocit, že se zbyteně ženou, ale nedá se říct, že by to byl nějak zásadní problém.
Pokud jde o obsazení, některých rolí se ujali matadoři, kteří je hráli už při prvním uvádění, ale najdeme i úplné nováčky. Bohužel nemohu nabídnout srovnání jednotlivých alternací, ale pokusím se zhodnotit aspoň umělce, kteří hráli v den naší návštěvy představení.
V titulní roli Draculy se představil Daniel Hůlka, pro nějž se tento part stal osudovým a doslova nastartoval jeho kariéru. Ten pohledný černovlasý mladík, který pobíhal po jevišti Kongresového centra, to už sice není, ale pořád mu to zpívá dobře a hraje přesvědčivě. Další, kdo se ujal své staré úlohy je Leona Machálková jako Lorraine. V den naší návštěvy asi neměla zrovna svůj nejlepší den, protože zpočátku působila pěvecky dost nejistě, a přestože tenhle nedostatek se s počtem písní smíval, její herectví moc přesvědčivé nebylo. Nejsem si jistá, jaká je režijní koncepce role, ale Machálková každopádně na jevišti působila ztraceně - vlastně jen pobíhala sem tam a mávala rukama. Velmi příjemným překvapením pro mě naopak byla Kamila Nývltová, která se zlepšuje muzikál od muzikálu. Pěvecky i herecky byla naprosto suverénní a dobře si poradila i s tanečními choreografiemi ve druhém dějství. Co vytknout nebylo ani výkonu Tomáše Trapla, který jako obvykle předvedl ukázku precizního muzikálového herectví. Ostatním herci mají v představení jen velmi omezený prostor, ale přesto se svých úloh zhostili se ctí a přesvědčili o svých kvalitách.
Na závěr si neodpustím krátkou zmínku o režijní koncepci Filipa Renče. Je pravda, že mnoho invence do představení nepřináší, je to spíš takový vykradený Bednárik. Navíc herci občas působí, že je hodil do vody a řekl plav. Většina sólových písní má až koncertní charakter - herec přijde na jeviště, někam si stoupne, začne zpívat, po pár taktech přejde o metr vlevo nebo vpravo a zase stojí. Je fakt, že už Bednárikovo pojetí bylo velmi statické, ale dnes nejsme v polovině devadesátých let a Renč mohl přijít s nějakým novým nápadem. Nestalo se, škoda.

Celkově je však Dracula milou vzpomínkou. Nejnovější verze má samosebou své mouchy, ale jako celek ve většině funguje a herci si představení očividně užívají. Dracula 2015 má slibně nakročeno k tomu, aby pro muzikál získal nové fanoušky a těm starým připomenul, že jejich milované dílo je stále živé a má co sdělit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama