Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně

3. srpna 2015 v 8:33 | C.ind.ere.lla |  Ostatní
Denně vychází několik knih, což jde za rok do stovek, ne-li tisíců knih. Vyhmátnout mezi tím něco, co by stálo za to a ještě to pocházelo z pera českého autora je čím dál těžší, ale občas se přeci jenom zadaří. Pokud si chcete přečíst skutečně dobře napsanou knihu, pak se Žítkovskými bohyněmi nemůžete sáhnout vedle. :)

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2012
Počet stran: 456

Oficiální anotace: Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?
Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele - její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť?



Moje hodnocení: 86 %
Když se po převratu objevily takzvané Cibulkovy seznamy, způsobily doslova senzaci. Všichni v nich začali horlivě pátrat po svých příuzných, známých, kolezích, prostře po komkoliv, kdo na ně mohl v minulém režimu donášet. Badatelny archivů se brzy naplnily nadšenci přehraujícími se ve složkách, jen aby si ověřili, kdo to na ně vlastně byl nasazen. V podobné situaci se ocitne i Dora Idesová, jméno jejíž tety Cibulka mezi mnohými jinými také odhalil. Kdo vlastně Surmena byla? Vládní špech nebo nevinná oběť režimu?

Dora pochází ze starobylého rodu bohyní žijících v Bílých Karpatech snad odjakživa. Po smrti její matky se o ni a jejího mladšího, mentálně postiženého bratra stará jejich teta Surmena, která je po celém okolí dobře známá a oblíbená pro své schopnosti léčit a pomáhat lidem. Dora nevěří, že by její teta byla schopná na někoho donášet a neplete se. Surmena totiž byla osobou sledovanou a režim jí nakonec udělal ze života peklo.
To, že Surmena je pod neustálým dohledem StB, má dopady i na děti svěřené jí do péče. Dora si moc dobře pamatuje, co všechno jim minulý režim udělal a touží zjistit pravdu o bohyních a důvodech k jejich pronásledování. Má k oblasti Moravských Kopanic citový vztah, na Bedové strávila nejkrásnější roky svého života a očištění jmen bohyní považuje za svou povinnost. Jak se však probírá složkami Ministerstva vnitra, zjišťuje, že případ je mnohem složitější, než se na první pohled zdálo. A že rozplést celý ten spletenec nebude vůbec snadné.

Kniha Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně je založena na rozsáhlém průzkumu literatury a dostupných pramenů. Autorka se do problému skutečně zakousla a, jak sama píše na závěrečných stránkách, většina příběhů vychází ze skutečnosti, z etických důvodů byly pouze pozměněna jména a místa. Celé části textu mají dokonce pseudoodorný ráz a spousta kapitol zaznamenává výňatky z vyšetřovacích spisů. Ty pochopitelně nejsou pravé, ovšem jejich styl je důvěryhodný.
Autorka se snaží prostřednictvím svého románu představit unikátní kulturu Bílých Karpat a především jednu její odnož - bohování. Tento fenomén je zde popsán velmi podrobně, ale přesto nesmírně živě. Složitá síť vztahů mezi bohyněmi a jejich životní příběhy se rozplétají jen zvolna, čímž vytváří zvláštní mysteriózní atmosféru a probouzí v čtenáři napětí.

Žítkovské bohyně nejsou knihou příliš akční, je to vlastně ohromná spousta text, spletitá mozaika, kde všechno zapadne na své místo, ale je k tomu zapotřebí spousta trpělivosti. Přesto kniha nenudí, protože je mistrně napsaná. Autorka dokonale vládne slovem a z textu je navíc cítit její nadšení pro téma. I přes řadu pseudoodorných a pseudoúředních pasáží se tak román čte velmi dobře a udrží si čtenářovu pozornost od první do poslední stránky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama