Marie Michlová - Smrt múz

7. července 2015 v 17:24 | C.ind.ere.lla |  Historický román
S létem přichází čas na čtení a tím pádem i na recenze. Se svými čtecími plány se vám chlubit nebudu, protože patřím k lidem, kteří si pravidelně něco naplánují, a pak se rozhodnou úplně jinak. Ráda čtu podle toho, na co mám zrovna náladu a ne podle seznamu. Takže jediným mým předsevzetím je přečíst aspoň pět knížek z mojí knihovničky, které už na to chuděrky pěknou dobu čekají. Jsou v pořadí hned, jak vrátím knihy do knihovny. A teď už recenze knihy, která mi bohužel tak úplně nesedla.

Nakladatelství: Torst
Rok vydání: 2012
Počet stran: 516

Oficiální anotace: Po několika letech přichází nakladatelství Torst s novým prozaickým debutem zásadního významu. Román Smrt Múz Marie Michlové (* 1989), studentky historie na pražské Filozofické fakultě, je skvěle napsanou prózou založenou na mimořádně zručně utkané kombinaci fikce a skutečnosti. Hlavní postava románu John Smith kráčí Skotskem první poloviny 19. století po boku tehdejších literárních velikánů, přičemž se jakoby bezděky stane jedním z nich. Celý román je protkán jemným humorem, pramenícím v kontrastu velikánství a všedního běhu života, v náhodách, které mění malé ve velké a naopak. Smithův komentář popisovaných událostí je prostořeký a přímočarý, v jisté natvrdlé bezelstnosti a bezohledné přímosti hlavního hrdiny tkví jedinečné kouzlo. Smith jako by velikány své doby poměřoval jakousi "normalitou", přičemž i tato normalita je v podstatě nenormální. Kniha vypráví o tom, jak literatura ovlivňuje život, ten pak ovlivňuje literaturu, a ta opět zasahuje do života samotného. Román Smrt Múz zaujme čtenáře vedle mimořádné zábavnosti a čtivosti též neuvěřitelnou hloubkou autorčiných znalostí literárního prostředí dané doby i literatury samotné, dokonce i přímá řeč historických postav románu vychází z jejich skutečných výroků. V současné české próze nemá román Marie Michlové obdobu.


Moje hodnocení: 68%
John Smith je tak trochu Járou Cimrmanem britské literatury. Zná všechny slavné umělce své doby, on sám je naprosto geniální spisovatel a jeho život je směsicí nepravděpodobných příhod a životních zvratů. Marie Michlová ve svém románu představuje životopis tohoto nevšedního fiktivního umělce, největšího velikána, jakého kdy britské ostrovy nosily. Styl vyprávění ani příběh samotný mě však bohužel nepřesvědčily.

John Smith se narodil v roce, kdy vypukla velká francouzská revoluce, ovšem v poklidné Velké Británii. Jeho dědeček do něj už od narození vkládá velké naděje a přeje si, aby se z hocha stal velký umělec. Ten však nevykazuje ani ty nejmenší známky talentu, proto nad ním dědeček nakonec zlomí hůl a pošle ho studovat medicínu. Ukáže se však, že ani kariéra lékaře není našemuý milému hrdinovi souzena. Na univerzitě vydrží všeho všudy půl roku, načež se zcela ponoří do zrádných vod spisovatelského povolání.
Johnův dědeček vlastní nakladatelství a zřejmě si maluje, jak se proslaví vnukovými básněmi. Zemře však dřív, než John cokoliv pořádného napíše. Nemluvě o tom, že poezii rovnou udělá adieu a pustí se do románů. Nakladatelství však zdědí jeho starší bratr, který je ochotný Johnovy výtvory vydat. A světe div se, kritika není vůbec tak špatná a mladík se okamžitě začne považovat za nadaného. Skutečnou slávu mu však nepřinese jeho psaní, ale incident, který se odehraje na předávání prestižní literární ceny. John schytá ránu vejcem, kterou oplatí hodem shnilým jablkem. Za normálních okolností by se asi nic nedělo. Kdyby však zasaženým nebyl proslulý George Byron. Právě tímto činem se však John Smith katapultuje do kroužku přátel Waltera Scotta a tím to vlastně celé začne.

Spíš než román s ucelenou kompozicí je kniha souborem jednotlivých epizod ze života hlavního hrdiny, které obvykle nepropojuje nic jiného, než jejich aktéři. Řada scén je navíc založena výhradně na dialozích, z nichž některé jsou naprosto absurdní. Je zde zřejmá snaha autorky promítnout do románu skutečné citace a promluvy Scotta a kroužku okolo něj, ale některé situace, byť pravdivé, působí nevěrohodně.
Za největší slabinu celého díla považuji značnou nedějovost. Příběh, který jako by ani neexistoval, se vine odnikud do nikam. Nedochází k žádným zásadním zvratům, život hlavního hrdiny je buď sledem nezajímaých situací, nebo naopak nepravděpodobných akcí. Místy to působí spíš jako parodie na zažité georgiánské a viktoriánské vyprávěcí postupy. K čemu příběh, když můžeme vedle sebe naskládat řadu nepravděpodobných scének a hloupých dialogů?

John Smith je hrdina, kterého si snad ani nelze oblíbit. Proplouvá životem víceméně bez námahy. Na jednu stranu ho stíhá smůla a neštěstí, na druhou se vždy znovu oklepe a pokračuje dál. A jeho největším životním problémem je nepodlehnout smrti múz, zhoubné nemoci postihující především básníky do šestatřiceti let věku a projevující se absolutní neschopností něco napsat. Často navíc působí jako pokrytec, který nedokáže kontrolovat svůj život, činí zbrklá rozhodnutí a málokdy svých činů lituje. Je to člověk bez svědomí, který snad ani nemůže být reálný. Ostatně jeho fiktivnost je v knize jasně naznačena.

Smrt múz není napsána úplně špatně, většinou se však mění v sled zcela zbytečných dialogů, které zastiňují jakýkoliv potenciál příběhu. Ten by se totiž dal shrnout na mnohem menším počtu stran. Není to pohroma, zároveň to však není ani čtení, které by mě nějak zvlášť oslovilo. Autorka zřejmě chtěla prostřednictvím románu představit dobové zvyklosti a britské literární velikány 19. století, zdá se mi však, že nezvolila nejšťastnější formu. Z románu totiž většina postav vychází jako opilci nebo zhýralci, případně obojí a hlavní hrdina John Smith jim může směle kralovat. Škoda. Kniha měla jistý potenciál, který však autorka v mých očích bohužel nedokázala naplnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myanmar Myanmar | Web | 8. července 2015 v 11:09 | Reagovat

Jej, a to mě ta obálka tak zaujala! Ve chvíli, kdy jsem rozklikla tuhle recenzi, říkala jsem si, že tohle si budu muset taky někdy přečíst... ale nejspíš si to rozmyslím :D

Ale co se týče té zhýralosti...mám trochu obavu, že zrovna tohle by nemuselo být daleko od pravdy :)

2 Karolína Karolína | 16. července 2015 v 13:45 | Reagovat

Mně se knížka moc líbila, ale naopak mě nezaujala obálka. Samozřejmě není to Harry Potter, není tam spousta děje a zvratů, ale má své kouzlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama