Králova řeč

7. října 2014 v 23:09 | C.ind.ere.lla |  Vášeň jménem DIVADLO
Pokud jste si zamilovali oscarový film s excelentním Colinem Firthem v hlavní roli, divadelní hru byste rozhodně neměli minout...


Autor: David Seidler
Překlad: Jitka Sloupová

Premiéra: 19. a 20. dubna 2013
Uvádění: Divadlo Pod Palmovkou


Režie: Petr Kracík

Obsazení
Bertie, vévoda z Yorku - Martin Stránský
Lionel Logue, australský logoped - Dušan Sitek
Alžběta, vévodkyně z Yorku - Petra Horváthová nebo Simona Vrbická
Myrtle, Lionelova žena - Kateřina Macháčková
Cosmo Lang, arcibiskup z Canterbury - Miloš Kopečný
Winston Churchill, politik - Karel Vlček
David, princ velšský - Ivan Jiřík
Wallis Simpsonová, jeho milenka - Saša Malinská
Král Jiří V., otec Bertieho a Davida - Rudolf Jelínek
Stanley Baldwin, ministerský předseda - René Přibil
Ředitel BBC, režisér - Jiří Havel
Lékař - Karel Hlušička
Hlasatel BBC - Václav Vostarek
Komorník - Otto Rošetzký

Délka představení: 2h 55

Žijeme ve světě, kde od nás každý něco očekává, bez ohledu na to, jestli jsme nebo nejsme schopni nároky splnit. A pokud se navíc narodíte jako člen královské rodiny, očekávání mnohonásobně vzrostou. Jak vyjít všem vstříc a neztratit při tom sám sebe? A jak se vyrovnat s rolí, o kterou jste nikdy nestáli a která vám navíc ani nebyla předurčena?

Bertie se narodil jako druhorozený syn krále Jiřího V., což s sebou nese řadu nepříjemných povinností. Například veřejné projevy při různých příležitostech. Což je v pořádku, pokud jste veřejně činná osoba, která umí mluvit, ovšem jeví se jako obrovský problém, nedokážete-li formulovat jedinou myšlenku, aniž byste se zakoktali. Bertie je v soukromí v podstatě celkem normální, řeč mu problémy nedělá. Pak ovšem přijde nějaký oficiální projev pro rádio a on ze sebe není schopen vypravit jedinou větu, aniž by se zadrhával. A ponižování ze strany jeho otce a bratra tomu moc nepomáhá.
Je to Bertieho manželka Alžběta, kdo usoudí, že je potřeba něco s nepříjemným řečnickým problémem udělat. Dosavadní léčba k ničemu nebyla a jenom Bertieho rozčilovala, nový logoped by proto měl být něco extra. Alžběta si tudíž najde inzerát v novinách a navštíví Lionela Logua, muže velmi svérázného, nabízejícího netradiční výukové metody. Teď už jen zbývá přesvědčit Bertieho, který vůči logopedům cítí silnou averzi, aby dal tomuhle novému šanci...

Celá hra se odehrává v jednotných kulisách s minimálními proměnami. Obvykle se jen přesune pár křesel, vysune stůl nebo odhrne závěs. To vše má představovat interiér třicátých let 20. století a v tomto případě je celkem funkční, v některých scénách však snižuje uvěřitelnost. Trůn, který je podle slov aktérů ve Westminsterském opatství, ve skutečnosti jako by stál v obývacím pokoji. Občas to proto chce od diváka trochu fantazie. Poněkud rušivé jsou také "zatmívačky", kdy se scéna přestavuje. Přestože jde jen o posouvání nábytku, dochází k němu příliš často. Hra tak má lehce střihový, až filmový charakter, což na jeviště nepůsobí úplně dobře. Zvlášť když se vám scéna zhasne klidně desetkrát za jediné dějství.
Kostýmy jsou poměrně jednoduché. Většina mužů se po jevišti pohybuje v oblecích, případně košili a kalhotách, ženy pak na sobě mají šaty typických střihů jazzového věku. Dobově sedí a dobře dokreslují atmosféru.

Co je však v případě Královy řeči podstatné, jsou výkony hlavních představitelů. A ty jsou skvostné. Martin Stránský a Dušan Sitek předvádí doslova herecký koncert, všichni ostatní jsou vlastně jen ozdobou, bez níž by nebyla hra úplná, ale zároveň by se bez ní obešla.
Stránský se s obtížnou úlohou koktavého krále popasoval na výbornou. Pro muže jeho charismatu to rozhodně nemohlo být snadné. Bertie je člověk s nízkým sebevědomím, kterého neustále někdo tlačí do věcí, které dělat nechce. Ví o sobě, že neumí mluvit, a vlastně si to ani nepřeje, ale nemá na výběr. Navíc těžce nese, když někdo znevažuje jeho postavení nebo se mu posmívá. Ale nevěří si natolik, aby se mohl považovat za dobrého panovníka. Martin Stránský osobnost vévody a později krále vystihl naprosto přesně. Jeho koktání a zadrhávání je přirozené, stejně jako výbuchy hněvu a okamžiky nejistoty.
Dušan Sitek je Stránskému rovnocenným partnerem. Zkrachovalý herec, jehož sen o velkém jevišti se zhroutil, a tak se aspoň snaží pomáhat lidem tím, že je učí mluvit. Je svérázný, jeho metody velmi neotřelé, z ničeho si nedělá velkou hlavu a chová se tak, že by mu to mohlo přivodit problémy, kdyby Bertie nebyl tak tolerantní. Sitek ztvárňuje muže s velkým snem, který se umí chopit příležitosti, ale odmítá ztratit svou nezávislost a individualitu. V jeho hře platí jeho pravidla. Bez ohledu na to, jestli se to ostatním líbí nebo ne.
Všichni ostatní podávají uspokojivý herecký výkon, ale vzhledem k tomu, že na jevišti nestráví tolik času, je zbytečné jejich výkony podrobněji rozebírat. Stačí podotknout, že svým dvěma kolegům zdatně sekundují a o nikom se nedá říct, že by hrál špatně.

Králova řeč je hra se silným motivem, vtipnými scénami a dialogy a na kráse jí dodává i fakt, že vznikla na základě skutečnosti. Je to příběh dvou mužů, kteří se spolu střetli z ryze praktických důvodů, dá se říci, že je spojila nutnost, ale to nezabránilo vzklíčit výjimečnému přátelství. I přesto, že hra má své mouchy, a to především v dramaturgii a částečně scéně, diváckou pozornost si rozhodně zaslouží. Už jen proto, že dokáže vykouzlit úsměv na rtech a zpříjemnit lezavý podzimní večer. A pokud milujete film, tak jako já, pak si divadelní verzi rozhodně užijete. I bez Colina Firthe. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama