Lucie Fidlerová - Narozen o půlnoci: Dračí znamení

19. července 2014 v 9:02 | C.ind.ere.lla |  Fantasy & Sci-fi
Krásné sobotní ráno :). Dnes vám přináším recenzi na prvotinu z pera mladičké české autorky. Jak debut teprve patnáctileté Lucie Fidlerové dopadl v mým očích?

Nakladatelství: FRAGMENT
Rok vydání: 2014
Počet stran: 312
Série: Narozen o půlnoci
Díl: první

Oficiální anotace: Daleko od lidí, skryté v horách, je tajemné a krásné místo - Dračí skály. Království, kde pospolu žijí lidé, elfové, trpaslíci a draci...
Gabriel se narodil přesně o půlnoci v pátek třináctého. To ho předurčilo stát se zaklínačem: léčit lidi, používat magii a přivolávat draky. A také se stát králem Dračích skal. To se však nelíbí krásné Melisse, která si na roli královny zvykla a rozhodně se jí nehodlá vzdát. Kam až je ale schopna zajít?
Podivná úmrtí, intriky a kouzla začínají ohrožovat kdysi tak klidné a idylické místo. Gabriel a jeho kamarádka Nely se pustí do velkého dobrodružství. Odhalí toho, kdo v pozadí tahá za nitky? Nebude to snadné, ne každý je totiž tím, kým se zdá být. Gabriel, Nely a možná celé Dračí skály se ocitají v nebezpečí...




Moje hodnocení: 70%
Blíže nespecifikovanou zemi prováží zvláštní prokletí. Děti narozené o půlnoci v pátek třináctého se rodí se zvláštními schopnostmi - jsou to tzv. zaříkavači draků. Je jím i hlavní hrdina Gabriel, jehož osud byl předurčen už v okamžiku jeho narození...

Gabriel měl ohromnou smůlu přesně ve chvíli, kdy přišel na svět. Podařilo se mu totiž narozením trefit přesně do půlnočního odbíjení zvonu na pátek třináctého. Jeho matka mu dá život a stačí se ještě rozloučit s manželem, než vydechne naposledy. Gabrielův otec proto svého syna nesnáší od jeho prvního nadechnutí. Slib, který dal manželce, je pro něj však závaznější než nenávist k monstru, které pomáhal zplodit, a rozhodne se svého syna zachránit.
Za pomoci dávné přítelkyně své matky, Angely, se Gabrielovi podaří v doprovodu otce přemístit do Dračích skal. Na místo, kde všichni žijí v pospolitosti, navzájem si nezávidí a mají se dobře. Jejich královnou byla Gabrielova matka. Teď, když je po smrti, má její místo zaujmout jediný právoplatný dědic. Do okamžiku jeho dospělosti však zbývá ještě tolik času, že se trůnu dočasně ujímá Melisa, další z přítelkyň zesnulé královny.
Ve stejné době, kdy do domoviny své matky připutuje Gabriel, se tam nachází ještě jedno dítě. Cornelie, dcera Angely, která při záchraně novorozeného chlapce přišla o život. Vzhledem k postavení své matky je princeznou a adeptkou na trůn. Ani ona však nemá věk na to, aby nastoupila na trůn. Hlavním úkolem obou novorozenců je růst a prospívat, aby byli připraveni na úkol, který je v budoucnu čeká.
Od příchodu Gabriela do Dračích skal uplyne dlouhých šestnáct let. Konečně dosáhl věku, kdy by se mohl ujmout vlády. A přesně tady začíná to skutečné dobrodružství.

Na knize je dobře poznat, že autorka je ještě mladá a nemá příliš zkušeností. Má však potenciál, který může rozvíjet. Postavy Gabriela a Cornelie, které však nikdo neřekne jinak než Nely, jsou vykresleny dostatečně věrohodně a chovají se na svůj věk přiměřeně. Prostě dva puberťáci, kteří mají život před sebou a teprve začínají objevovat krásy, které svět nabízí. Při budování jejich charakterů mohla autorka vycházet z toho, co sama zažila, a to nikdy není na škodu. S jinými postavami je to bohužel horší.
Nelze říct, že by se autorka nesnažila, pokud jde o postavy starší. Přesto pro ni bylo nepochybně těžší vystihnout je a jejich chování tak někdy možná není úplně věrohodné. Navíc se zdá, že jim tak nějak chybí hloubka. Chovají se jistým způsobem, ale není úplně jasné, co je k tomu vede. Prvních pát kapitol, které vlastně jen uvozují do děje, proto příliš nezaujme.

Celkově se však kniha čte poměrně dobře. Je pravda, i když možná jde jen o můj dojem, že místy to působí jako napsané podle příručky tvůrčího psaní. Krátké věty, hodně přímé řeči, minimální popisy. Objevuje se i pár dialogů, které jsou vyloženě zbytečné a bez nich by kniha klidně mohla existovat taky. Na druhou stranu, znám i autory, jejichž dialogy jsou ještě zbytečnější a méně říkající.
Lucii Fidlerové se povedlo vytvořit svět a příběh, který sice na některých místech zaskřípe, ale jinak v podstatě funguje. To se ne každému podaří. Jsem velkou fanynkou českých autorů, mám za to, že by se měli podporovat. Nejsem nicméně až takovým zastáncem autorů mladých. Myslím si, že každý tvůrce by si měl napřed něco zažít, zjistit, kam v životě směřuje, a teprve potom se pustit do psaní. Vydat knihu je jistě splněným snem nejednoho pisálka, někdy by však možná bylo lepší počkat, čímž by příběh získal na kvalitě.

Řekněme si to na rovinu - autorce je patnáct, sotva dokončila základní školu a v životě se teprve zaíná rozkoukávat. Její debut v sobě rozhodně má potenciál, takže teď už je to jen na autorce samotné. Může se hodně zlepšit, zároveň však může upadnout do podprůměru. Uvidíme, jak dopadne pokračování započaté série. Já budu Lucii držet palce, aby se v psaní už jenom zlepšovala a ušetřila mi tak zklamání z jejího zmařeného potenciálu. Protože autoři, kteří se s každou další knihou jenom zhoršují, bohužel na naší literární scéně nechybí.

Tímto děkuji nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama