Gerald Messadié - Xantypa

13. března 2014 v 8:16 | C.ind.ere.lla |  Historický román
Pokoušet se sehnat knížku začínající na X je občas vážně zážitek. Ale hádejte co? Povedlo se.


Nakladatelství: Garamond
Rok vydání: 2004
Počet stran: 312

Oficiální anotace: Sokrates, nejslavnější z filosofů, neměl strach ze smrti, ale bál se své ženy Xantypy. A nepochybně věděl proč. V Athénách právě došlo k vraždě a Xantypa si vzala do hlavy, že nalezne pachatele, i kdyby tím měla zkompromitovat celou athénskou společnost slavného Periklova století. Nebude to mít ale jednoduché, protože Athény zlatého věku demokracie a umění jsou prošpikované zvědy a otřásané skandály. Je do vraždy zapleten Alkibiades, Sokratův oblíbenec a extravagantní dobrodruh? A proč veliký Perikles opustil svou ženu pro náruč Aspásie, nejslavnější hetéry starověku? Když Xantypa objeví původce vraždy, dopadne na něj sama ruka dějin a uzavře nejslavnější kapitolu antiky.





Moje hodnocení: 72%
Ve skutečnosti nemám starověk právě v lásce. Snad až na pár drobností jako je Kleopatra nebo starověký Řím. Řecko se s mým okruhem zájmů míjí a ani román Xantypa mě nepřesvědčil, abych změnila názor.

Přenesme se v čase do hlubin starověku. Jsme v Řecku, v polovině 5. století př. n. l. Sokrates se právě oženil s Xantypou. Onou pověstnou ženou, o níž dodnes kolují zkazky, protože se jí její muž údajně bál. Ale jaká ve skutečnosti byla? Rozhodně nepobrala moc krásy, ale co jí bozi nedali na krásném vzhledu jí vynahradili bystrou myslí. Manželka filosofa, které to myslí... to je nebezpečná kombinace. Zvlášť když v Athénách, kolébce demokracie, začnou působit podvratné živly.
Vražda není ve starověkém světě nic neobvyklého. Asi by bylo přehnané tvrdit, že tam byla na denním pořádku, nicméně zabíjení a krevní msty fungovaly bez ohledu na státní režim. Něco trochu jiného však je, když mrtvolu najdete přímo u svého domu. A když navíc všechny stopy ukazují k muži, jehož byste si neměli znepřátelit. Xantypa chce přijít na kloub záhadné noční vraždě. Kvůli sobě a ve jménu spravedlnosti, především však kvůli malému sirotkovi, který po zavražděném zbyl. Zdá se však, že muži nemají zájem pomoci...
Xantypě nezbývá nic jiného, než se pustit do pátrání na vlastní pěst. Nemá co ztratit. Nikdo ji osobně nezná, její manžel je vážený člověk, a navíc má poměrně význačnou spojenkyni. K získání odpovědí stačí trocha peněz a kupa lstivosti. To by v tom byl čert, aby Xantypa té záhadě nepřišla na kloub.

Román je v podstatě o ženské samostatnosti v době, kdy žena není ničím víc, než domovním inventářem. Klidně by to mohl být kus nábytku. Její místo je v domácnosti. Zajišťuje teplo rodinného krbu, stará se o muže a děti a především... nemíchá se do politiky. Ta se řeší někde úplně jinde. Nejčastěji v posteli. Ovšem v pozor. Nacházíme se v době, kdy homosexualita není nežádoucí, dokonce je očekávaná a znamením prestiže muže je počet a věk jeho milenců.
Přestože román nese jméno Xantypa, vystupuje zde zmíněná žena spíše okrajově. Stěžejní je zde politika. Velká rozhodnutí vedoucí ke strašlivým důsledkům. Všechny postavy jsou v podstatě jen figurkami na obří šachovnici světa, které ovládají mocní. Nebo spíše jeden jediný mocný, který ví, za jaké provázky zatahat.

Co bych knize vytkla je jistá chaotičnost. Děj sice ubíhá chronologicky, ale nesleduje žádnou přesnou dějovou linii. Události jsou líčeny, jako by na sebe bezprostředně navazovaly, a přitom mezi nimi mnohdy uběhne několik let. Nebýt poznámek pod čarou, byl by čtenář ztracený. Navíc. Víc než příběh je na stránkách přítomná politika. Skoro to působí jako vylíčení osudů Athén z historického hlediska beletristickou formou. Děj se vytrácí. Jedná se spíše o jednotlivé epizody, které spolu sice souvisí, ale ne každému musí být tato souvislost zřejmá. Zvlášť vezmeme-li v potaz, že ne každý se zabývá antickou historií.

Autor se v knize snaží poukázat na některé aktuální problémy, ale zasazuje je do kulis, které jsou pro čtenáře neznámé. Zásadní slabinu vidím v tom, že příběh není nosný a pohnutky hrdinů nejsou vždy právě věrohodné. Navíc, jazyk je dost košatý, takže to místy chce trochu trpělivosti. Autora však nezavrhuju. Jak jsem slyšela, jeho romány odehrávající se v mladších obdobích (jako třeba v novověku), prý vůbec nejsou špatné. Tak uvidíme, jestli na ně někdy dojde. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama