Susan Abulhawaová - Jitra v Dženínu

23. února 2014 v 11:59 | Frozie |  Ostatní
Po delší době jsem se rozhodla sepsat recenzi. Co si budeme povdíat, školy je hodně a času málo. Ale snad se to moje přispívání zlepší :)


Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 376

Oficiální antoace: Palestina roku 1941. V malé vesničce vede otec svoji rodinu a pomocníky do olivových hájů na sklizeň. Stejně jako to dělaly generace předků před ním. Palestina roku 1948. Rodina Abulheje je násilně vystěhována ze svého domu, kde žily generace jejích předků, a je nucena žít v utečeneckém táboře v Dženínu. Z pohledu dívky Amal, která je pravnučkou místního stařešiny, prožíváme osudy jejích bratrů. Jeden z nich je v útlém mládí unesen a v dospělosti musí vstoupit do izraelské armády, druhý pak vše obětuje Palestině a stane se tak jeho nepřítelem.




Moje hodnocení: 94%

Co nás vlastně tak moc odlišuje od zvířat? Umění mluvit? Přemýšlet? Nebo pouze naše schopnost zabíjet bez sebemenšího důvodu?

Abú hassan a jeho žena se s láskou starají o olivové plantáže a majetek, který jejich rodina obhospodařuje po celé generace. Jejich syn Hassan je ale o své dědiství připraven. Píše se rok 1948 a místo každoroční sklizně musí všichni obyatelé Ajn Hódu svou zem opustit. Neudělali nic špatného. Jedinou jejich chybou byla přílišná vřelost vůči Židům, kteří se zničeni hrůzami války a holocaustu, vracejí na území Palestiny. Židům, ale nestačí žít v mírů vedle Arabů, chtějí si utvořit vlastní stát, do něhož původní obyvatelé jaksi nezapadají. A tak beze špetky lítosti či soucitu vyhání Palestince z jejich domovů do utečeneckého tábora v Dženínu.

Ámál, vnučka Abú hassana přichází na svět až v Dženínu. A i když nikdy neokusila chuť svobody, stejně jako všichni ostatní doufá, že jí bude její domov navrácen. S každým dalším dnem je ale tato naděje čím dál menší a několik desetiletí dlouhá izraelsko-palestinská válka se stává také rodinnou záležitostí. Na opačnou stranu barikád jsou totiž postraveny bratři malé Ámál.

Historii píší vítězové, a je tedy jasné, že díky svojí vojenské přesile mohla Izrael manipulovat s názory nás všech. Většina lidí, považovala Araby za ty zlé, pouze díky článkům, které se dali najít v novinách. Ale skutečná pravda, bývá mnohdy ukrytá. Protože hrůzy, které si museli prožít obyčejní lidé je naprosto šokující.

Přiznám se, že mě nikdy nepřestane překvapovat, co vše dokáže udělat člověk člověku. A hlavně kvůli čemu? Kvůli pocitu ohrožení? Při čtení řádek od Susan Abulhawaové můžeme vidět arabský život. Jejich obrovskou lásku k vlastní rodině a víru, že vše dobře skončí. Obyvatelé Ajn Hódu přišli o vše, kromě své víry, a bylo jim to vzato lidmi, kteří si to samé prožili před pár lety. Přesto v chováních Izraelců nevidíte jedinou známku lítosti.

Je hrozně těžké popsat vám nádheru této knížky. Jak praví přebal knihy, je to příběh, který je potřeba vyprávět, a který by měl být čten. Jsem strašně ráda, že se někdo odhodlal podat tento konflikt zase z druhé strany, protože i mě tato kniha dokázala pomoct objasnit si několik věcí. Každý člověk by si měl uvědomit, že není důležité k jaké menšině patří nebo jak nazývá svého boha. Všichni jsem v jádru stejní. Jitra v Dženínu patří mezi skvělé knížky, která vás donutí zamyslet se nad vašimi názory a možná je také trošku pozměnit. Je to kniha, která líčí surovou realitu, která se dodnes odehrává a svět před ní stále zavírá oči. Budete nad ní přemýšlet a to je přesně to, k čemu by vás dobrá kniha měla dovést.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 elis elis | 2. prosince 2016 v 15:22 | Reagovat

Knihu jsem dočetla teprve nedávno a pořád o ní občas přemýšlím. Měla by to být povinná četba. To, co se palestinskému národu děje od roku 1948 až dodneška, je opravdu hrozné, horší je však ta všeobecná lhostejnost, nepochopení či dokonce popírání.... lví podíl na tom mají podle mě právě média, která Izrael neustále opěvují a Palestince naopak líčí jako zločince. Pořád někde čteme, jak se radikalizují, což je sice taky pravda, ale říkám si, jestli by mnozí z nás na jejich místě neudělali to samý... když vás někdo připraví o domov, pocit bezpečí a nakonec i o rodinu a o budoucnost... a svět k vám zůstává otočený zády. Na druhou stranu se člověk z médií nedozví, že mnozí Palestinci svůj trpký osud snášejí naopak velice statečně a s trpělivostí si uchovávají svou víru, že jednou třeba bude líp. A stejně tak vám média nezprostředkují informace o tom, co dělají izraelští vojáci dnes a denně na území Palestiny, že denně zbijí, zastřelí nebo zatknou dítě, ženu, muže bez jakéhokoliv provinění, prostě "jen tak"... je neuvěřitelný co všechno někomu prochází... ale kdo cíleně tyto informace nehledá, nečte, ten nemá prakticky šanci se něco takového vůbec dozvědět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama