Sarah Crossan - Dech

3. ledna 2014 v 11:29 | C.ind.ere.lla |  Dystopie
Třetí lednový den, třetí recenze. Ode mě je to na začátek ledna jedna dystopie, která se mi četla vážně dobře :)


Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2013
Počet stran: 264
Série: Dech
Díl: první

Oficiální anotace: Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených kapsulích, městech s vlastní atmosférou. Společnost rozdělenou na všemocné prémie, stevardy udržující pořádek a bezprávné pomocné pracovníky, kteří pohromu přežili jen díky výhře ve státní loterii. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žijí Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí - svobodně.



Moje hodnocení: 89%
Představte si svět, ve kterém neexistuje příroda. Svět, kde se neprojdete mezi stromy. Svět, kde za každý nádech musíte platit hříšné peníze...

Před dávnými lety došlo na Zemi ke Zlomu. Veškerá zeleň byla zničena, vzduch se ztratil a přeživší obyvatelé se přesunuli do kapsulí. Obrovských měst s uměle vytvářenou atmosférou, kde se za kyslík musí platit a jen prémiové si mohou dovolit život jako před Zlomem. Chcete tančit, sportovat, mít sex? Pokud nemáte dost peněz na vzduch, můžete na to zapomenout. Dokonce i uživit jediné dítě je pro neprivilegované občany neuvěřitelně složité. Dřít do úmoru, pár hodin si odpočinout a začít nanovo. Žádný volný čas, žádné koníčky. Jak taky, když vysoké účty za kyslík čekají na zaplacení.

Bea se narodila v rodině pomocných pracovníků. Její rodiče si dítě přáli tolik, že jim nevadí pracovat ve dne v noci, jen aby dceři zajistili lepší budoucnost. A jedinou Beinou snahou je dostat se mezi prémie, privilegované, kteří mají vzduchu dostatek. A tam vedou jenom dvě cesty - výborné studijní výsledky nebo sňatek s prémiem. Bee je šestnáct, na svatbu má času dost, ale lepší život pro sebe i své rodiče chce hned. Její jedinou šancí je stát se pracovnicí ministerstva. Dokáže to?
Quinn patří mezi prémie. Jeho otec zastává vysokou pozici u Dechu, skupiny zásobující kapsuli vzduchem, a může mít dětí, kolik se mu zachce. Poplatky za kyslík ho neničí, žije v pohodlném domě, s manželkou nemusí přemýšlet o tom, kolik dětí si mohou dovolit. Jeho život je přesně takový, jako před Zlomem. Quinn, na rozdíl od Bey, výborné studijní výsledky nepotřebuje, může hrát svůj milovaný fotbal a vodit si domů dámské návštěvy. Co víc si může obyčejný šestnáctiletý kluk přát?
A pak je tady Alina. Dívka, která už dávno přišla o rodiče a jejíž život je dennodenním bojem o přežití. Patří k tajnému hnutí rebelů, kteří nejsou spokojení s životem v kapsuli. Vědí totiž, že žít se dá i jinak. Bez hranic kapsule, bez Dechu a bez lidí, kteří na vás stále dohlížejí. Snaží se vybudovat nový, lepší svět tam venku. Ale... jaká je jejich šance na úspěch?
Život v kapsuli je to jediné, co lidé znají. A měli by být šťastní, že v ní můžou žít. Jinak by totiž dávno zemřeli. Jenže co když je všechno jinak? A co když najednou zjistíte, že vám všichni lhali?

Příběh je líčen střídavě z pohledu Aliny, Bey a Quinna. Třech lidí, které svede dohromady náhoda a kteří si můžou být navzájem nesmírně užiteční. Jejich životy už se od sebe nemohou lišit víc, a přesto najdou společnou řeč. Lidé, spojení osudem, kteří ve skutečnosti chtějí totéž. Právo nadechnout se svobodně.

Dech patří k dystopiím, které si mě získaly. Svým nápadem i formou zpracování. Postapokalyptická budoucnost, která nám tu je předkládána, vlastně nemusí být až tak nereálná. Vzhledem k tomu, jak soustavně ničíme svoiu planetu se klidně může stát smutnou realitou. V tuhle chvíli jen musíme doufat, že vzduch nedojde. A při tom čekat na to, co přinese pokračování téhle série. Má lidstvo vůbec nějakou naději?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucinda Lucinda | Web | 4. ledna 2014 v 11:45 | Reagovat

Na knížku si mě nalákala. Už se nemůžu dočkat až si jí přečtu :)

2 EgoGirl EgoGirl | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 17:48 | Reagovat

Ještě jsem se chtěla zeptat kdo ti dělal design. Tohle mi vůbec nejde a můj blog vypadá hrozně.

3 myanmar myanmar | Web | 4. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

Poslední dobou se k dystopiím moc nedostávám, protože mám dojem, že najít v té hromadě ty dobré je jako vyhrabávat jehlu z kupky sena. S tebou se ale většinou shodnu, takže se na Dech určitě mrknu, až ho budou mít v knihovně :) Díky za tip a pěknou recenzi!

4 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 4. ledna 2014 v 22:51 | Reagovat

[2]: Já na grafiku taky zrovna nejsem ;) Design mi dělala Selene L. Athi. Je to napsáno dole v menu.

5 EM EM | Web | 10. ledna 2014 v 15:30 | Reagovat

Dech se mi docela líbil, ale četla jsem mnohem lepší dystopie. :)

6 annox annox | Web | 12. ledna 2014 v 13:24 | Reagovat

Dech jsem právě předevčírem dočetl a upřímně...trochu mě to zklamalo. Nevím jak to vyjádřit, je to samozřejmě moc a moc dobrý nápad, a i nápady v knize jako kapsule jsou hodně dobré ale ty názvy? Jako fakt? Prémiové, nebo třeba stevardi jako policie? Nevím, ono to v angličtině možná zní lépe ale takhle v tom našem překladu je to příšerné :D Jinak to ale nebyla nějak špatná knížka, celkem mě to i bavilo ale vím o lepších dystopiích :)

7 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 12. ledna 2014 v 16:36 | Reagovat

[5]: Já už jsem těch dystopií po pravdě dost přesycená, připadá mi, že všechny jsou o tom samém. Vlastně mám pocit že nějaká postapokaliptická budoucnost lidstva by byla dost nudná.

[6]: Abych řekla pravdu, s překladem jsem tady problém neměla. Už jsem viděla i knihy s překladem mnohem horším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama