Colin Falconer - Anastázie

11. ledna 2014 v 16:29 | C.ind.ere.lla |  Historický román
Jedna z největších záhad 20. století v románové podobě...

Nakladatelství: BB/art
Rok vydání: 2004
Počet stran: 360

Oficální anotace: Píše se rok 1918 s v Rusku zuří krvavá občanská válka. Moci se chopili bolševici a deportovali celou carskou rodinu na Sibiř. Caru Mikuláši II. a jeho nejbližším zbývá už jen pár týdnů života. Na rozkaz nové sovětské moci jejich životy ukončily výstřely a bajonety ve sklepení nenápadného domu v Jekaterinburgu. Mohla vůbec Anastázie přežít? Podle některých zpráv počet nalezených, ohořelých a kyslinou poleptaných těl nesouhlasil.
O několik let později se americký novinář Michael Sheridan setkává v Šanghaji s velmi zvláštní prostitutkou. Jmenuje se Anastázie, je Ruska a má všechny dědičné znaky Romanovců. Po prožitých útrapách však zcela ztratila paměť a nevzpomíná si vůbec na nic ze své minulosti.






Moje hodnocení: 88%
Ruské dějiny jsou plné krvavých převratů, zrad a bojů o moc. Jedna z nejhorších se udála v říjnu roku 1917, když do hry vstoupil Lenin. Loutka nasazená Německem, aby válka co nejrychleji skončila. Kdo v té době mohl tušit, že napíše úvod k jedné z nejděsivějších kapitol světových dějin - sovětskému teroru. Miliony mrtvých, miliony hladovějících, miliony obětí. A mezi prvními car Mikuláš II. a celá jeho rodina... anebo ne?
Tajemný osud velkokněžny Anastázie, nejmladší z carových čtyř dcer, dodnes vyvolává otázky. Je možné, že by tehdy sedmnáctiletá princezna masakr v Jekaterinburgu přežila? Některé zdroje tvrdí, že zabitých bylo jedenáct, ale jenom deset mrtvol zohavených k nepoznání. Vyvázla snad Anastázie a co se s ní stalo? Jednu z možných verzí příběhu předkládá Colin Falconer ve svém románu.

Je rok 1918 a carovy děti sedí ve vlaku, který je má odvézt k rodičům. V téhle chvíli ještě netuší, že si jedou pro smrt. Revoluce smetla lesk carského dvora, ale nezlomila rodinu. Mikuláš se s novou situací smířil. Nevzdává se naděje, že se jednou na trůn vrátí a předá ho svým dědicům, zatím však racioálně touží přežít. Celá rodina věří, že bolševický teror nemůže trvat věčně a jednou šťastně skončí. Jenže zázraky se dějí jenom v pohádkách. Tím posledním, co carská rodina zažije, jsou čtyři stěny malé místnosti, svist kulek, rány pažbami pušek a budání bajonetů...
Tři roky nato se americký reportér Michael Sheridan setkává v jednom z mnoha Šanghajských nočních klubů s prostitutkou, která mu doslova učaruje. Stráví s ní noc, příhoda se mu vykouří z mysli, přesto na ni ale nikdy nedokáže zcela zapomenout. Když tak jedné noci vidí tu samou dívku chystající se ukončit život ve vodách řeky, nemůže jinak a skočí za ní, aby ji zachránil. V tu chvíli ještě netuší, jak nečekaný směr jeho život nabere.
Zachráněná dívka se podobá a zároveň nepodobá mrtvé velkokněžně. Má průzračně modré oči a světlé vlasy, je přímo oslnivě krásná. Je přesně to, co Anastázie Romanovová nikdy nebyla. Michael se snaží zjistit, co je ve skutečnosti zač. Dost mu to komplikuje fakt, že dívka si na nic ze své minulosti nevzpomíná. Honí se snad za chimérou? Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, pokud se najde dost lidí, kteří jí uvěří. Jak těžké může být přesvědčit veřejnost, že Anastázie Romanovová přežila děsivý masakr v Jekaterinburgu, když ve skutečnosti nikdo nemá zájem na tom, aby se její totožnost potvrdila?

Anastázie na mě od počátku působila jako vypočítavá mrcha. Je to žena snažící se přežít, ale zároveň plnými hrstmi brát, co jí život nabízí, a nic nevracet. Nemá ve zvyku dávat něco na oplátku. Jejím prvotním cílem je mít ze všeho prospěch. Dokáže najít lidi, kteří jí umí pomoct, a ve chvíli, kdy je nepotřebuje, se jich zbavit. Utíká před světem, ale snaží se mu dokázat, že je tou, jež všichni považují za mrtvou. Touží být princeznou a odmítá si připustit pravdu, která se jí nehodí. Co je vlastně zač, ta svůdná cizinka, která celý život utíká vlastně jen sama před sebou?
Michael Sheridan působí jako novinář jistého ne příliš významného plátku. Nemá moc peněz a žádné rodinné zázemí. S otcem se rozešel ve chvíli, kdy se jejich představy o budoucnosti začaly lišit. Teď přežívá z toho, co vydělá, tráví noci s prostitutkami a je spokojený. Do chvíle, než mu do života vstoupí Anastázie a převrátí ho vzhůru nohama. Stane se jeho touhou, jehou posedlostí. Zamiluje se do ní a touží slyšet slova lásky na oplátku z jejích úst. Ale má vůbec nějakou naději na úspěch, když to jediné, co může po luxusu prahnoucí princezničce nabídnout, je on sám?

Příběh je rozdělen do pěti částí a až na tu první je střídavě vyprávěn z pohledu Anastázie a Michaela. Dvou lidí, jejichž osudy se navzájem proplétají, ale málokdy propojí. Jejich pohnutky jsou často nepochopitelné i jim samotným a jejich vzájemný vztah ztroskotává na neschopnosti pochopit toho druhého.
Styl, kterým Falconer píše, je trochu zvláštní, ale nesmírně čtivý. To, co popisuje, jsou vzpomínky lidí na dobu dávno minulou, na zážitky, lásky a vztahy, které dávno odvál na čas. Hrdinové svoje osudy líčí s vědomím, že vědí, co bude následovat. Sami sebe soudí nebo ospravedlňují. A celou touhle cestou do minulosti se vlastně snaží pochopit sami sebe a uzavřít kruh.

Velkokněžna Anastázie nejspíš nikdy nepřestane vzbuzovat zájem lidí. Nikdo neví co se s ní stalo a nikdo už to ani nezjistí. Nemáme svědky, kteří by mohli dokázat, co se oné osudné noci roku 1918 odehrálo. Ale máme fantazii. Stačí trochu popustit její uzdu a příběh poslední ruské princezny se před námi rozvine jako dávno ztracený mýtus. A není právě tohle na záhadách nejkrásnější, ta spekulace, jak to vlastně všechno mohlo být? Pokud stejně jako já chcete rozkrýt fiktivní osudy Anastázie Romanovové, kniha Colina Falconera pro vás je tou správnou volbou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 annox annox | Web | 12. ledna 2014 v 13:26 | Reagovat

Ono to už je takové trochu klišé téma, Rusko a sibiř. Dnešní autory už asi přestalo bavit psát o koncentračních nacistických táborech a všichni se houfem vrhli na ruské praovní tábory :D Každopádně možná si tu knížku přečtu, protože to JE dobré téma, bohužel jsem ale nečetl nic moc dobrého. Těším se na V šedých tónech, protože ty jsou údajně hodně dobře napsané :) Jinak - skvělá recenze :)

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 12. ledna 2014 v 16:33 | Reagovat

[1]: Tahle kniha ani není o Rusku nebo o tom režimu, je tak nějak spíš o hledání pravdy. Anastázie Romanovová je téma, které je poměrně populární a Falconerův pohled na její osud se mi líbil, protože to není taková ta zažitá romantická představa s tím, jak si všichni padli do náručí a žili šťastně až do smrti. Mnohem víc to připomíná nějakou potenciální realitu. A děkuju za pochvalu :)

3 Rodaw Rodaw | Web | 30. dubna 2014 v 22:14 | Reagovat

Děda se teď koukal na nějaký dokument a prý je jisté, že opravdu bohužel nikdo nepřežil, všichni zemřeli :-(
Každopádně tuhle knížku bych si tak moc ráda přečetla!! Škoda, že už není k sehnání :-( Doufám, že ji BB/Art vydá znovu!!

4 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 1. května 2014 v 20:27 | Reagovat

[3]: Já ji sehnala v knihovně. Spekulací o Anastazii bylo hodně a pravdu dneska budeme hledat jen těžko, protože žádní svědci už nežijí. Ale na druhou strnu, je to fajn téma k různým spekulacím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama