Emile Zola - Zabiják

12. listopadu 2013 v 20:46 | C.ind.ere.lla |  Klasika
Francouzský naturalistický román...


Nakladatelství: Dobrovský s. r. o.
Edice: Omega
Rok vydání: 2013
Počet stran: 456

Oficiální anotace: Román zabiják se odehrává v temných krčmách Paříže druhé poloviny devatenáctého století. Čtenář v něm sleduje osudy mladé Gervaisy Macquartové, která se provdá za pařížského pokrývače Coupeaua. Rodinné štěstí netrvá příliš dlouho. Manžel se při práci zraní a během rekonvalescence ho posedne démon alkoholu, který po čase ovládne i Gervaisu.
V době vydání bylo dílo většinou francouzské veřejnosti odmítnuto. Ta se cítila pobouřena autorovým drsným realismem a popisem chudoby, která přece do jejich salónů nepatřila. Čas dal za pravdu Zolovi. Román Zabiják je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl.



Moje hodnocení: 80%
Paříž druhé poloviny 19. století je místo plné kontrastů. Na jedné straně skvostné salóny společenské smetánky, lóže v Opeře, honosné večeře a Haussmannova snaha zatraktivnit prostředí hlavního francouzského města. Na straně druhé rozbahněná předměstí plná špíny - doslovné i v přeneseném smyslu slova. Stovky, ne-li tisíce chudých, lidé, kteří nemají na nájem ani na chleba, lidé hledající svou útěchu v alkoholovém opojení...

Oním Zabijákem z titulu knihy je zde právě alkohol, který se do společnosti vkrádá zcela nečekaně, pozvolna a ovládne ji dřív, než si to zúčastnění vůbec stačí uvědomit. Gervaise je mladá žena, která pracuje jako pradlena, vychovává dva syny a snaží se udržet nad vodou domácnost. Její milenec totiž nevydělává, a co má, prošustruje. Korunu svému chování nasadí ve chvíli, kdy beze slova zmizí a obě děti nechá na krku své drahé polovičce. Gervaise se tak musí ohánět ještě dvakrát tolik.
Mladá žena nemá příliš velké nároky na život - chce mít svůj vlastní koutek, kde může přespat, přeje si, aby ji muž nebil, touží umřít ve vlastní posteli. Na první pohled nesmírně skromná přání, která však mohou velmi rychle vzít za své. Gervaise se rozhodne provdat za klempíře Coupeaua a vybudovat si tak nové zázemí. Zpočátku všechno vypadá nesmírně idylicky - manželství je spokojené, domácnost nestrádá... Stačí však jediný chybný krok, aby se klempíř zřítil ze střechy a odstartoval tak začátek konce sebe i své ženy.

Zabiják není pozitivní čtení. Mám-li být upřímná, je to spíš hrůzu nahánějící sonda do života chudých, jejichž jedinou jistotou je láhev kořalky. Nejdřív všechno vypadá pěkně, možná dokonce zadoufáte ve šťastný konec. V určitém momentu si však uvědomíte, že tohle žádná idyla nebude. A nejsmutnější na tom je, že hrdinové sami ničí, co předtím pracně vybudovali. A proč? Aby mohli sáhnout po sklence něčeho ostřejšího...
Gervaise je žena, kterou si možná neoblíbíte, ale přesto se ji budete snažit pochopit. Její malé sny se postupem času mění ve velké ambice, její skromnost bere za své a životní styl se radikálně proměňuje. Z nějakého důvodu jsem s ní však nedokázala soucítit. Lidé stíhaní neštěstím jsou jistě hodni politování, jak je však litovat, když jsou strůjci svých tragédií oni sami?
Ve skutečnosti budete mít docela problém nalézt postavu, kterou byste si mohli zamilovat. Pokud tedy nejste alkoholici usínající noc co noc v objetí s lahví. Hrdinové Zabijáka totiž představují chudáky, kteří už mají plné zuby života v bídě a hledají různé způsoby, jak z ní ven. Ve většině případů však nejsou ochotni sami se angažovat.

Na Zolův jazyk si musíte zvyknout, rozhodně to není autor, kterého bych doporučila čtenáři klasikou nepolíbenému. Konstruování vět je občas poněkud krkolomné, vinu za to částečně nese i překlad, který je místy až otrocký. Francouzština se vyznačuje postpozicí přídavných jmen, tedy jejich umisťováním až za jméno podstatné, v českém jazyce je mnohem přirozenější antepozice. Přesto překladatel až příliš často umisťuje přídavná jména za ta podstatná, což může pro neznalého čtenáře působit rušivě.
Skvělé je oživení textu obrázky, co si u mě však vysloužilo velké tučné minus je závěrečná korektura. Dokážu pochopit se tam nějaký překlep, zvláště u nízkonákladových vydání, přesto co je moc, to je moc. V knize se to překlepy jen hemží, což v první řadě působí rušivě a v druhé místy zhoršuje pochopitelnost textu. Editora, který něco takového vypustí do světa, by měli propustit.

Zabiják je deprimující čtení, přesto se může pro mladou generaci ukázat jako četba velmi poučná. A přestože jde o knhu poměrně náročnou, atraktivnost tématu by mohla přesvědčit i zapřísáhlé odpůrce klasiky.
Velmi oceňuji, že v současné době se konečně někdo pustil do vydávání klasiky. Edice Omega je tím pravým způsobem, jak přizpůsobit knihy z literárního kánonu i mladým čtenářům. Knížky zaujmou obálkami i nízkou cenou, za ty dvě stovky si je může dovolit každý a je to výborný způsob, jak zaplnit svoji knihovničku klasikou. V době, kdy je knižní trh doslova přesycen záplavou brakové literatury (tím netvrdím, že ji nečtu :D), není na škodu investovat do něčeho, u čehož léta prověřila kvalitu. :)

Tímto děkuji nakladatelství Dobrovský s. r. o. za poskytnutí recenzního výtisku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 14. listopadu 2013 v 20:13 | Reagovat

Taky jsem četla. Dostala ses k pokračování Zabijáka, k Naně? Je to ještě větší psycho než Zabijak.
Zola je prostě mistr. Navíc i to varování, které je zde ukryté pro všechny generace. Je to krásné vyprávění, jen člověk si říká, že je rád za to, v jaké době žije.

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 15. listopadu 2013 v 18:54 | Reagovat

[1]: Nanu zrovna čtu a možná se mi líbí ještě o trochu víc než zabiják. I když zatím jsem teprve na začátku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama