Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti

1. listopadu 2013 v 10:00 | C.ind.ere.lla |  Povinná četba nemusí být nuda...
Slíbila jsem vám další článek do téhle rubriky, takže s ním konečně přicházím. Minule jsme měli britskou autorku, dnes se přesuneme o jedno století vzad na kontinent a představím vám jedno z klasických děl francouzské literatury. I nadále platí, že pokud máte nějakou knihu, kterou byste potřebovali zpracovat, stačí se ozvat do komentářů a uvidíme, co se s tím dá dělat. :)



NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI


Pár informací na úvod...
Laclosův román v dopisech Nebezpečné známosti aneb dopisy sebrané v jedné společnosti a vydané pro poučení několika jiných vyšel poprvé v roce 1782. Sám autor ho vydává za reálnou korespondenci jedné pařížské společnosti a rohlašuje se editorem, který tyto listy uspořádal. Přesto je více něž jasné, že se jedná o pouhou uměleckou fikci, jejímž cílem je představit libertinské tradice a styl jednání.
Libertinství je způsob života o mírně uvolněných mravech, jedná se o jakýsi protiklad osvícenství, přestože s ním není v přímém rozporu. Libertini se řídí pravidly volnosti a požitkářství bez ohledu na city lidí okolo sebe. Libertini dodržují tři hlavní zásady - 1. Svůdce si hledá své oběti mězi ženami, je mnohdy krutý a zlomyslný a to za jediným účelem. Svést, ale nebýt sveden. 2. Libertin není závodník ale lovec. Nezáleží na tom, jak rychle ženu svede, jde vždy o to, aby ho kořist byla hodna. Navíc sex jako takový je považován za vulgární, hra svádění je podstatnější. 3. Libertinství neustále vyžaduje cvičení ctnosti a její předstírání, i kdyby byl ve skutečnosti pokrytec. Jeho mistrovství ve svádění nesmí být ničím zastíněno.
Libertinské ideály jsou ve své podstatě ušlechtilé, Laclos je však přebírá v jejich doslovném významu a dovádí do extrému. Je to jeho odpověď na poměry panující ve Francii a lidi, kteří si na libertiny hrají, aniž by věděli, co vlastně dělají. Zároveň však ukazuje na zvrácenost skutečných postupů lidí hlásících se k libertinskému odkazu.
Vydání románu se ujal pařížské vydavatelství Durand Neveu a knihu rozdělil do dvou svazků. V prvním se nacházely první a druhá část, ve druhém pak třetí a čtvrtá. Román byl mezi veřejností přijat dost bouřlivě, především proto, že šlo o jakousi satiru na chování vyšší společnosti. Ta román chápala jako útok na předrevoluční atmosféru ve Francii, do dobytí Bastily nám zbývá jen nějakých sedm let. Stojaté vody francouzské literatury zůstaly rozvířené ještě dlouho. Prakticky po celé 19. století měla četba Nebezpečných známostí příchuť jakési pikantnosti, málem skandálu! Jen tak pro zajímavost, jeden výtisk si pořídila i francouzská královna Marie Antoinetta, musela ho však mít ve své knihovně zakrytý šálem, aby nikdo nemohl přečíst titul a jméno autora.
Román byl pro české vydání plánován poprvé na rok 1914 v překladu Karla Šafáře pod názvem Nebezpečné poměry (šlo pouze o výbor z románu), ale byl zabaven úřady. Na pulty knihkupectví se tak román dostal až následujícího roku, tedy 1915, opět jako výbor v překladu Kamila Grunda. Nesl název Nebezpečná přátelství. Na konci 20. let 20. století vyšlo dílo v překladu S. K. Neumanna, v současnosti se vydává překlad Dagmar Steinové, který vznikl roku 1968.

Něco málo ke struktuře...
Román je se skládá ze 175 dopisů a je rozdělen na 4 části zhruba stejného rozsahu. První část obsahuje 50 dopisů, druhá 37 dopisů, třetí 36 dopisů a čtvrtá 50 dopisů. První dopis je datován 3. srpna, poslední potom 14. ledna. Celý příběh se tak odehrává zhruba v průběhu půl roku.
Převážnou část korespondence tvoří dopisy vyměněné mezi markýzou de Merteuil a vikomtem Valmontem, kteří tahají za provázky zákulisních intrik. Krom nich se ale objevují i dopisy které tito dva adresují jiným osobám, nebo dopisy, které si jiné osoby adresují navzájem. Pokud by vás zajímali konkrétní počty dopisů mezi konkrétními adresáty, je to:
Vikomt Valmont markýze de Merteuil - 33 dopisů
Markýza de Merteuil vikomtu Valmontovi - 21 dopisů
Vikomt Valmont paní Tourvelové - 12 dopisů
Cecílie Volangesová Sofii Carnayové - 11 dopisů
Paní Tourvelová paní Rosemondeové - 9 dopisů
Paní Tourvelová vikomtu Valmontovi - 9 dopisů
Rytíř Danceny Cecílii Volangesové - 9 dopisů
Paní Volangesová paní Rosemondeové - 9 dopisů
Cecílie Volangesová rytíři Dancenymu - 8 dopisů
Paní Rosemondeová paní Tourvelové - 6 dopisů
Paní Tourvelová paní Volangesové - 5 dopisů
Cecílie Volangesová markýze de Merteuil - 4 dopisy
Rytíř Danceny vikomtu Valmontovi - 4 dopisy
Rytíř Danceny markýze de Merteuil - 3 dopisy
Cecílie Volangesová vikomtu Valmontovi - 2 dopisy
Markýza de Merteuil Cecílii Volangesové - 2 dopisy
Markýza de Merteuil paní Volangesové - 2 dopisy
Markýza de Merteuil rytíři Dancenymu - 2 dopisy
Pan Bertrand paní Rosemondeové - 2 dopisy
Paní Volangesová paní Tourvelové - 2 dopisy
Rytíř Danceny paní Rosemondeové - 2 dopisy
Vikomt Valmont Cecílii Volangesové - 2 dopisy
Vikomt Valmont rytíři Dancenymu - 2 dopisy
Anonym panu rytíři Dancenymu - 1 dopis
Azolan vikomtu Valmontovi - 1 dopis
Hrabě de Gercourt paní Volangesové - 1 dopis
Choť maršála de *** markýze de Merteuil - 1 dopis
Otec Anselm vikomtu Valmontovi - 1 dopis
Paní Rosemondeová paní Volangesové - 1 dopis
Paní Rosemondeová rytíři Dancenymu - 1 dopis
Paní Rosemondeová panu Bertrandovi - 1 dopis
Paní Tourvelová neurčenému adresátovi - 1 dopis
Paní Volangesová markýze de Merteuil - 1 dopis
Paní Volangesová rytíři Dancenymu - 1 dopis
Rytíř Danceny paní Volangesové 1 dopis
Vikomt Valmont otci Anselmovi - 1 dopis
Vikomt Valmont Azolanovi - 1 dopis

O čem to vlastně celé je...
Příběh má v podstatě dvě dějové linie, které se v určitém momentu prolínají. Nositelem každé z nich je jeden z hlavních hrdinů - tedy vikomt Valmont a markýza de Merteuil.
Vikomt Valmont prodlévá na venkově u své tety a právě zde potká okouzlující paní předsedovou Tourvelovou. Jedná se o ženu veskrze počestnou a vikomt proto pojme plán svést ji a tím zneuctít. Mezitím si v Paříži markýza de Merteuil usmyslila, že se touží pomstít svému bývalému milenci ajako prostředník pomsty má posloužit budoucí žena tohoto muže, Cecílie. Ta se právě vrátila z kláštera, aby mohla být provdána, než však ke sňatku dojde, je v domě své matky a nadále se vzdělává. Zde se taky setká s mladým maltézským rytířem Dancenym a začnou se mezi nimi rodit silné vzájemné sympatie.
Bohužel vývoj vztahu obou mladých lidí není tak rychlý, jak by si markýza představovala. Aby tyto milostné pletky uspíšila, jen tak nenápadně se o nich zmíní před Cecíliinou matkou. To má za následek odloučení milenců a odeslání dívky na venkov, shodu okolností do domu, kde prodlévá i vikomt Valmont. A přesně to se markýze hodí do karet.
Valmont se stává prostředníkem mezi Cecílií a Dancenym, zároveň stále usiluje o získání své paní předsedové, která se jeho "citům" přestává být schopná bránit. Aby si vikomt čekání zpříjemnil, rozhodne se svést malou Cecílii, což se ukáže jako krok až příliš snadný, dívka se totiž nebrání. Naopak paní předsedová cítí, že se zamilovala a proto před Valmontem prchá do Paříže.
Vikomt svou vyvolenou nakonec následuje do města a konečně slaví úspěch - získává její srdce i přístup do její ložnice. Valmont se díky tomu cítí šťastný, zároveň připomíná markýze de Merteuil prodlévající na venkově dohodu, kterou spolu uzavřeli. Ti dva se totiž dohodli, že pokud vikomt paní Tourvelovou skutečně svede, pak s ním markýza, jeho bývalá milenka, stráví noc. Markýza se však k dohodě staví poněkud chladně a není jí příliš po chuti. Poručí proto vikomtovi, aby svou paní předsedovou opustil a ten jí vyhoví.
Paní Tourvelová je po ztrátě milence zcela zničená. Rozhodne se odjet do kláštera a tady v ústraní zemřít. Zchvácená chorobou je nakonec ze svého neštěstí skutečně vysvobozena smrtí. Markýza de Merteuil a vikomt Valmont si mezitím vyhlásili válku. Rytíř Danceny se dozví, že Valmont svedl jeho milovanou Cecílii a mezi muži dojde k souboji. Valmont je smrtelně raněn, ale oba se ještě dokážou usmířit a Danceny dostává do rukou karty proti markýze.
Danceny nelení a své nové zbraně využije k tomu, aby hlavní intrikánku - markýzu de Merteuil - ve společnosti zdiskreditoval. Markýza se stává hlavním námětem všech klepů, je jí uzavřena slušná společnost, přichází o majetek, a aby toho nebylo málo, onemocní neštovicemi. Tato nemoc ji navždy zohyzdí a dojde tak konečně za své činy potrestání. Malá Cecílie se v hrůze nad tím, co způsobila její naivita a hloupost rozhodne do konce života uchýlit do kláštera, Danceny odjíždí na Maltu, aby zde mohl strávit čas, který mu zbývá do smrti, mezi svými řádovými bratry.

Hlavní postavy
Markýza de Merteuil - bohatá vdova, která patří na přesní místo pařížské společnosti, je nadšeně přijímána ve všech domech a považována málem za světici. Ve skutečnosti se jedná o proradnou intrikánku, která chce řídit všechny a všechno, kdo se jí postaví, toho zničí.
Vikomt Valmont - bohatý šlechtic nevalné pověsti užívající si své záletů. Ve spolku s markýzou de Merteuil rád využívá okolní společnost pro své pobavení a potěšení, především na úkor druhých.
Paní Tourvelová - mladá manželka předsedy Tourvela, která je velmi ctnostná a zbožná, její povaze se příčí zrada i nevěra. Její přílišná dobrota však nedokáže bojovat s láskou ani se jí dlouho bránit.
Cecílie Volangesová - mladá klášterní chovanka, která se má brzy vdávat. Markýza de Merteuil v ní vidí prostředek ke své pomstě, později i možnost, jak si vychovat svoji nástupnici.
Rytíř Danceny - mladý maltézský rytíř, který pracuje jako učitel hudby Cecílie Volangesové, dostává se tak do společnosti markýzy a vikomta a začíná pronikat do světa intrik, v němž ti dva žijí.

Některé další postavy
Paní Volangesová - matka Cecílie
Paní Rosemondová - teta vikomta Valmonta, přítelkyně paní Tourvelové a paní Volangesové
Sofie Carnayová - přítelkyně Cecílie z kláštera
Hrabě de Gercourt - budoucí manžel Cecílie
Pan Bertrand - správce vikomta Valmonta
Azolan - sluha vikomta Valmonta

Když do hry vstoupí moderní média...
I přes epistolární formu se román dočkal několika převedení na filmové plátno. První televizní zpracování je francouzsko-italské a vzniklo v roce 1959, zpracování, která následovala, jsou však podstatně známější. Velké popularitě se těší snímek z roku 1988, na jehož vzniku se podílela celá řada hvězd a získal dokonce tři Oscary (za Nejlepší adaptovaný scénář, Nejlepší výpravu a dekorace a Nejlepší kostýmy). Pod režijní taktovkou Stephena Frearse zazářili např. John Malkovich, Uma Thurman nebo Michelle Pfeiffer.
Další zpracování přišlo už rok nato, tedy v roce 1989, a jeho režie se ujal Miloš Forman. Snímek pod jménem Valmont se dopouští několika poměrně výrazných "znásilnění" původní předlohy. Především konce jsou poněkud šťastnější než v knize, co se týče uměleckých hodnot, je však snímek nesporně kvalitní. V hlavní roli vikomta září Colin Firth, markýzu de Merteuil ztvárnila Anette Bening. Tato role byla nabídnuta Michelle Pfeiffer, která ji však kvůli své účasti na filmu Nebezpečné známosti odmítla. Formanův snímek neměl valný komerční úspěch, především proto, že přišel do kin zhruba ve stejnou dobu jako Nebezpečné známosti, které mnohem více vycházejí z knižní předlohy.
Zatím nejnovějším zpracováním je trojdílný francouzsko-kanadský seriál z roku 2003, který Laclosovu předlohu umisťuje do 60. let 20. století. Dalším moderním zpracováním je pak film Velmi nebezpečné známosti z roku 1999, v němž se objevila Sarah Michelle Gellar, Ryan Phillippe a Reese Witherspoon.

A na závěr několik slov o autorovi...
Autor románu, celým jménem Pierre Amroise François Choderlos de Laclos, se narodil v roce 1741 jako syn vládního činitele v Amiensu. Otec pro něj zvolil vojenskou dráhu, a proto Laclos v necelých 20 letech nastoupil na královské dělostřelecké učiliště. Po dvou letech byl jako druhý nadporučík poslán do La Rochelle.
Život nebyl pro Laclose úplně snadný, vzhledem k tomu, že patřil k nemajetným studentům, byl často odkázaný na dobrodiní svých přátel. Dosáhl důstojnického postavení, ovšem nikde se neuchytil na dlouho a střídal posádky. Na konci sedmileté války, r. 1763, ho převeleli do severovýchodní Francie, v roce 1769 se přestěhoval do Grenoblu.
Někdy na konci roku 1782, tedy v době, kdy mu bylo už přes čtyřicet, se seznámil se svou budoucí ženou Marií-Sulange Duperré. Manželka byla o celých osmnáct let mladší než on, v době sňatku jí bylo zhruba 23 let. Možná i velký věkový rozdíl způsobil, že manželství už po čtyřech letech ztroskotalo. V roce 1786 se Laclos nechal rozvést a krátce nato vstoupil do služeb vévody Orleánského.
V roce 1789 přišla velká francouzská revoluce, která zasáhla i Laclose. V roce 1791 opustil armádu, přesto se politicky angažoval, což ho dovedlo do vězení. Vyšel z něj na jaře 1793, ale na svobodě si užil sotva půl roku a putoval za mříže znovu. Tentokrát nad ním byl vynesen rozsudek smrti, měl být popraven gilotinou. V prosinci 1794 však byl omilostněn a v následujících letech opět sloužil ve francouzské armádě. Zemřel během obléhání jihoitalského Taranta v roce 1803.

A kdyby vás zajímal můj názor na tenhle unikátní román, můžete si přečíst recenzi :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simča Simča | E-mail | Web | 26. června 2014 v 18:55 | Reagovat

Tuto knihu jsem si také pořídila. Sice se na ni nemám v brzké době spadeno na přečtení, ale jsem na ni zvědavá.Jinak moc dobrá recenze :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama