Charlotte Brontëová - Jana Eyrová

22. listopadu 2013 v 13:49 | Frozie |  Klasika
Při dnešku si můžete přečíst recenzi na literární klasiku :)


Nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
Edice: Omega
Rok vydání: 2013
Počet stran: 480

Oficiální anotace: Román Jane Eyrová, který patří ke klasickým dílům anglické literatury, je do značné míry autobiografický. Objevují se zde zkušenosti autorky z neveselého dětství i popis postavení ženy v tehdejší Anglii. Román poprvé vyšel v roce 1847, Charlotte Brontëová ho vydala pod pseudonymem, aby se vyhnula předsudkům, které v té době ženské autorky vyvolávaly. Román se dočkal okamžitého úspěchu a později i mnoha divadelních, filmových a televizních adaptací.


Moje hodnocení: 90%

Myslím, že představovat román Charlotte Brontëové nemá žádný smysl. Vždyť Jana Eyrová patří do kánonu klasických děl, které by měl znát každý a stala se jedním z pilířů červené knihovny. I když je často do červené knihovny řazena, určitě to není žádný románek bez většího děje, který se točí pouze okolo hloupých hrdinek a krásných můžů. Jana Eyrová je fascinující příběh, který by si měl přečíst každý, kdo se chce pokládat za vzdělaného člověka.

Nejsem obdivovatelem klasiky. Většinu děl čtu spíš proto, že musím, ale to nic nemění na tom, že mezi tou hromadou knih klasické literatury je spousta těch, které jsem si zamilovala. A velkou skupinu z nich tvoří anglická literatura 19. století. Tedy Jane Austenová a sestry Brontëovy. I když mám pořád určité mezery, díla těchto autorek si vždy přečtu s chutí.

Jana nikdy nepoznala milující rodinu, spíše naopak. Není proto divu, že se jí její opatrovnice, tetička Reedová, snaží zbavit za každou cenu. Proto ji pošle na internátní školu, kde sice Jana získá výborné vzdělání, ale o přísunu lásky a péče nemůže být ani řeč. Jana se proto rozhodne opustit svůj dosavadní svět a začít ho někde jinde. Podá si proto inzerát na místo guvernantky a doufá, že se jí ozve někdo přijatelný. A hned napoprvé má štěstí. Vybere si ji totiž paní Fairfaxová, usměvává postarší dáma, která chce pro Janu jen to nejlepší. Až po pár dnech se ale Jana dozví, že její nový pán není paní Fairfaxová, ale záhadný pan Rochester. Ten si Janu najal, aby pečovala a vzdělávala jeho schovanku Adélku.

Jana není ambiciózní. Ví, že není hezká, proto ze všech sil neusiluje o bohatého manžela. Je to ale žena, a každá žena touží být milována, ať je to krásná vévodkyně nebo obyčejná pradlena. A její srdce zahoří právě pro pana Rochestera. I když si myslí, že je to beznadějné, Rochester ji brzy vyvede z omylu. I on k ní chová láskyplné city. Nebyl by to ale román, kdyby se příběh pořádně nezkomplikoval. A ke štěstí vždy vede ta nejdelší cesta s plno překážkami. Ale i Jana ke svému pohádkovému konci nakonec dorazí.

Charlotte rozhodně nežila v jednoduché době, a už vůbec ne, vhodné době pro ženu. Jediných východiském pro dívku z malých věnem, bylo dobře se provdat nebo pracovat jako guvernantka. A jelikož bohatých ženichů nebylo na rozdávání, většina z nich skončila právě jako domácí vychovatelky. A stejný osud potkal i Charlotte. A všechny svoje zážitky a životní zkušenosti zúročila ve svých románech. A vnímavý čtenář pozná, že to kolikrát nebyly zážitky zrovna pěkné. Ať už se jedná o studium v internátních školách, zkušenosti ze špatných zacházením v rodinách nebo nešťastná láska.

Romány sester Brontëových jsou celosvětově oblíbené. A není žádných otázek proč. I když se děj těchto příběhů odehrává v 19. století, mohl by se klidně udát i v dnešní době. Vždyť která žena nezná pocit nešťastné lásky a dětí, které nevyrůstají v láskyplném prostředí je v dnešní době možná ještě více, než v té Charlottině.

Jana Eyrová se sice řadí mezi literární klasiku, přesto se ale bude líbít i čtenářům, kteří obyvkle vybírají z jiných žánrů. Pokud vám tahle kniha ještě unikla, určitě po ní sáhněte. Zvlášť teď, když se můžete zároveň kochat nádhernou obálkou vydavatelství Omega.





Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Dobrovský s.r.o. za poskytnutí recenzního výtisku. Moc si toho vážím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 14:01 | Reagovat

Když jsem byla mladší, babička mi vždy četla knížky. :-)  A když jsem si jednou nepřinesla žádnou svojí, sáhla do knihovny a řekla že to nevadí, že mezi svými knihami najde něco pro mě. Vytáhla Janu a četla. A ačkoli mi bylo deset, moc se mi to líbilo, i když jsem nechápala o co jde. Od té doby jsem chtěla číst Janu Eyrovou pořád dokola a babička mému přání vždy vyhověla. :-) A pak babička onemocněla a já jsem četla jí. Tu knížku mi dala.
Je to moje velká srdcovka a ten výtisk co mám, je pro mě vzácný, kdybych měla zachránit jednu knížku z mé knihovničky, byla by to právě tato. Už jen proto, že je to památka na babičku. :-)
Čtu ji pořád, četla jsem ji několikrát a nikdy mě to neomrzí. Miluji tuhle knížku. :-)

2 Frozie Frozie | Web | 22. listopadu 2013 v 14:16 | Reagovat

[1]:
Tak knihy, které jsou pro nás památné jsou úplně nejlepší. Věřím, že pro tebe musí být ohromně cenná :)

3 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 24. listopadu 2013 v 16:43 | Reagovat

Ahoj, hezky napsaná recenze :). Tuto knihu máme tento rok za povinnou literaturu, mé kamarádky už ji četly a velmi ji chválily, proto se těším, až si ji taky přečtu :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama