Abbé Prévost: Manon Lescaut

13. listopadu 2013 v 10:00 | C.ind.ere.lla |  Povinná četba nemusí být nuda...
Opět se můžete ponořit do hlubin francouzské literární klasiky. Mám tady znovu dílko z 18. století, dnes Manon Lescaut. Knížky, které v současnosti vybírám, jsou téměř výhradně z mé povinné četby. Brzy proto očekávejte kapku francouzského naturalismu v podobě Emila Zoly a jeho románu Zabiják a Nana. Pokud byste měli zájem o podrobný rozbor čehokoliv jiného, stačí se ozvat do komentářů. :)



MANON LESCAUT


Pár informací na úvod...
Manon Lescaut vyšla poprvé v roce 1731 v Haagu jako součást rozsáhlejší cyklu Mémoires et aventures d'un homme de qualité. Jednalo se o sedmý a poslední svazek tohoto souboru autobiografických vyprávění. Vzhledem k tomu, že příběh příliš nezapadal docelkové koncepce Prévostova díla, po čase začal vycházet zcela samostatně. První dvě reedice z let 1733 a 1735 byly označeny za skandální a odsouzený k veřejnému spálení. Roku 1753 tedy Prévost vydal svoji Manon znova, samostatně, bez přílišných skandálních detailů a rozšířenou o moralizující vysvětlivky. Tato jediná útla kniha také autora proslavila, přestože jeho celkové dílo je značně rozsáhlé.
Manon Lescaut je do značné míry rovněž Prévstovou autobiografií, přestože skrytou. Mezi životem autora a životem hlavního hrdiny rytíře des Grieux můžeme najít řadu paralel. Především oba jsou zběhové z církevního způsobu života. Někdy však román spíše popisuje to, jaký si autor v skrytu duše přeje být než to, jaký ve skutečnosti je.
Román je obrazem své doby a ukázkou toho, jak je celé 18. století silně zkorumpované. Pokud máte peníze, máte všechno. Jakmile se k vám Štěstěna obrátí zády, můžete jít olizovat chodník. Podobně jako Nebezpečné známosti, i Manon Lescaut je ukázkou dobových mravů a především jejich absolutního nedostatku. Oba hlavní hrdinové totiž žijí pouze proto, aby svůj život zasvětili potěšení. Rozkoš je nalézána bez dodržování mravních zásad a hnacím motorem všeho jsou peníze, přičemž nezáleží na tom, jak budou získány.
V průběhu času se Manon a des Grieux zařadili po bok dalších slavných milostných dvojic, které pojí podobný osud. Hlavním hnacím motorem vztahu je zde osudová vášeň, která dokáže smést cokoliv, co jí stojí v cestě. Des Grieux se nechává unášet jejím proudem, protože nemůže jinak. Zároveň se rodí zcela nový druh literární hrdinky tolik typický pro francouzskou tvorbu - žena, která se chová zcela iracionálně a s mužem bezohledně zametá, ale je jí to stále trpěno a co víc, odpouštěno.
Prévost, podle svých vlastních slov, chtěl románem ukázat, kam až nás může vášeň zavést, vytvořit jakýsi odstrašující případ. Přesto byl zpočátku silně kritizován, protože jeho dílo zcela neladilo s duchem doby. Veřejnost mu vytýkala především způsob, jimž se jeho postavy chovají a také to, že jsou trestány ve chvíli, kdy se snaží napravit.
Svým námětem by se Manon Lescaut mohla zařadit do velmi raného francouzského romantismu, ne tak stylem. Abbé Prévost zůstává racionální, lásku a vášeň analyzuje, ale neprožívá, stejně tak se vyhývá veškerým pitoreskním prvkům, náznakům exotiky a dalším věcem pro romantismus tak tapickým. Dílo tak, i přes svůj námět, zůstává pevně ukotveno v klasicismu, který má ve Francii dlouhou tradici.

Něco málo ke kompozici...
Román je dělen do dvou částí a má de facto strukturu románu v románu. Jde o to, že celek je orámován vyprávěním samotného autora, tedy abbé Prévosta, který se na svých cestách setkává s rytířem des Grieux. Počáteční krátké setkání vede ke vzniku jakéhosi přátelství, následné setkání o pár měsíců později pak k tomu, že se des Grieux svěří se svým příběhem. Ten je rozdělen do dvou částí. První líčí období od seznámení milenců až po jejich útěk z vězení. Druhá potom období následující - od útěku do smutného konce v Americe.

O čem to vlastně celé je...
Rytíř des Grieux je mladík ani ne dvacetiletý, který má na přání rodiny nastoupit kněžskou dráhu a stát se maltézský rytířem. Právě dokončuje studia v Amiensu a už má naplánovaný odjezd domů na prázdniny. Den před tímto plánovaným datem však během procházky v zájezdním hostinci narazí na Manon vystupující z kočáru a na první pohled se do ní zamiluje. Dívka se mu svěří, že ji rodiče posílají do kláštera, proti čemuž se nemá jak bránit. Des Grieux je ochoten jí pomoci a proto následujícího dne brzy ráno prchnou do Paříže.
Původně des Grieux plánuje bez okolků se s Manon oženit. Z toho však sejde a oni spolu začnou žít "na hromádce", což je uskupení v tehdejší době zcela nepřípustné. Zpočátku se mají dobře, pak se však vynoří jistý postarší nápadník, který by Manon rád získal pro sebe. Vzhledem k tomu, že dívka miluje luxus, který jí její mladý milenec jen těžko poskytne, zdá se, že to nebude až tak těžké. Zbývá zbavit se rytíře des Grieux, o což se postará nový milovník. Náš nebohý rytíř je z domu odvlečen svou vlastní rodinou.
Jakmile je des Grieux zpět doma, nepřestává si zoufat. Nevěří, že by jeho milenka mohla být tak zrádná, jak se mu rodinní příslušníci snaží naznačit. Hořekuje proto pro ni a lituje se. Strávi v otcovském domě šest měsíců a po této době se rozhodne vrátit zpět na studia spolu se svým dávným přítelem. Nastupuje v Paříži do semináře a daří se mu dobře. Ovšem potom dojde k nečekanému setkání s Manon a jeho život se opět začne otáčet vzhůru nohama.
Des Griuex opustí seminář a najme byt v Chaillotu, kam se s Manon nastěhují. Jeho milenka však nesmírně miluje zábavy, proto je nutné najmout rověnž byt v Paříži. Shoda náhod tomu chce, že jedním z jejich sousedů se stane Manonin bratr, který okamžitě využije situace a začne se živit na jejich účet. Zpočátku to není problém, pak ovšem dům v Chaillotu shoří a des Grieux přijde o svůj skromný majetek. Aby mohl i nadále dopřávat Manon veškeré libůstky, po poradě s jejím bratrem se dá na hraní karet. Stane se velmi obratným švindílřem a získá tak velké jmění. I po tom se však znenáhla zapráší, když jsou milenci okradeni svými vlastními sluhy a ze dne na den se tak ocitají de facto na ulici.
Lescaut, který nikdy nepostrádá vynikající nápady, navrhne, že by mohli využít dobrodiní jistého gentlemana, který jeví zájem o krásnou Manon. Des Grieux se skřípajícími zuby přivolí, ale než může být plán dotažen do konce, spolu se svou milenkou dobrodince prakticky okrade a ukryje se v Paříži. Ani jeden z provinilců nepočítá s tím, že by je podvedený šlechtic mohl najít. K tomu nakonec dojde a oba dva se ocitají v zajetí. Manon putuje do Polepšovny pro mladé dámy, des Grieux je uvězněn v Saint-Lazare.
Vězení však nemůže lásku našich mladých milenců zastavit. Des Grieux se nakonec odhodlá k útěku a dopomůže k němu i Manon. Oba se potom vracejí do Chaillotu, aby žili relativně počestný život. To jim ale dlouho nevydrží. Manon totiž pořád zbožňuje všemožné zábavy, takže neváhá dojíždět do Paříže. Tady se jí začne dvořit mladý italský hrabě. Ten ale není tím největším problémem. O Manon totiž projeví zájem i syn šlechtice, který ji i des Grieuxe dostal do vězení. Tento muž se nakonec ukáže jako přítel, zradí však vlastní rodina. Z popudu otce des Grieux je Manon zatčena a odsouzena k odchodu na galeje.
Des Grieux, který si neumí představit život bez své lásky, se rozhodne Manon na její cestě doprovázet. Platí vojákům za to, aby mohl se svojí milenkou jenom promluvit a nakonec na lodi společně odplují do Ameriky. Tady předstírají, že jsou manželé, aby mohli žít pospolu, a časem se rozhodnout skutečně se vzít. Bohužel do cesty se jim postaví byrokracie. Guvernér totiž má osobní zájem na tom, aby si des Grieux Manon nevzal. Jeho synovec je do ni totiž až po uši zamilován.
Des Grieux a Manon se proto rozhodnou utéct do "divočiny". Tady stráví jedinou noc, během níž Manon zemře. Des Grieux se následně vrací do osady a odplouvá spolu s přítelem zpět do Francie. Tady se pak setkává s našim známým abbém a vypráví mu svůj příběh...

Hlavní postavy
Manon Lescaut - na začátku příběhu šestnáctiletá dívka, která má vstoupit do kláštera a je jí to jen málo po chuti, miluje bohatství, rozkoš a muže
rytíř des Grieux - mladý maltézský rytíř, který kvůli své vášni k Manon opustí rodinu i přátele a je ochoten udělat, co své milence na očích vidí

Některé další postavy
Lescaut - bratr Manon, který je velkým hráčem rád žijícím na účet jiných
pan de G. - M. - starý šlechtic, který se zamiluje do Manon a následně nechá oba mladé lidi uvěznit
syn pana de G. - M. - syn starého šlechtice, který se zamiluje do Manon, ale nakonec ho sváže přátelství s rytířem des Grieux
Tiberge - přítel rytíře des Grieux, který ho neustále tahá z finančních potíží svými půjčkami
Synnelet - synovec amerického guvernéra, který se zamiluje do Manon

Adaptace z pozdějších let...
První adaptace se román dočkal už nějakých sto let po svém vydání. Byl to balet Jean-Pierra Aumera s hudbou Halévyho, který měl svou premiéru v pařížské opeře 3. května 1830. Další verze na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1856 byla uvedena komická opera Daniel-François-Esprita Aubera, v roce 1893 potom jedno z nejslavnějších zpracování a to opera od Giacoma Pucciniho.
V českém prostředí se Manon dočkala dvou reakcí. Ta starší z nich je divadelní hra ve verších, kterou stvořil v roce 1940 Vátezslav Nezval. Ten si původní román adaptoval pro svoje potřeby, přesto je výsledné drama mnohdy označováno jako to lepší ze dvou zpracování. Mladším je potom píseň Balada Manoně napsaná Karlem Krylem roku 1967. A když už jsme u té hudby, píseň Manon vyšla na albu francouzského zpěváka Serge Gainsbourga.

Když do hry vstoupí moderní média...
Pochopitelně, že Manon nezůstala jen na divadle, ale dostala se i na filmové plátno. Většin těchto zpracování spatřila světlo světa ještě před polovinou dvacátého století. První stejnojmenný film v režii Albeta Capellaniho byl francouzské
produkce a vznikl ještě před válkou, v roce potopenmí Titanicu, tedy 1912. Následovaly další dva - americký v roce 1914 a italský roku 1918. Rok 1926 přinesl německé zpracování, ten následující 1927 potom film When a Man Loves.
Italové se režisérské taktovky u některého ze zpracování Manon Lescaut chopili ještě dvakrát (v letech 1940 a 1954). V roce 1968 pak svůj román zfilmovali opět Francouzi a tentokrát se v hlavní roli představila krásná Catherine Deneuve. Film nebyl v klasickém duchu 18. století, ale byl zasazen do současnosti, k setkání obou milenců dochází v Tokyu.
Ani česká tvorba nezůstala upozaděná. Nezvalovo drama totiž bylo zfilmováno roku 1970, přičemž v této černobíle televizní adaptaci se v hlavních rolích představují Petr Štěpánek a Jana Preissová.
Nejnovějším zpracováním je potom televizní film francouzského režiséra Gabriela Aghiona z roku 2011.

A na závěr pár slov o autorovi...
Antoine François Prévost řečený d'Exiles se narodil na samém sklonku 17. století (roku 1697) v rodině královského prokurátora. Byla mu určena církevní dráha, proto nastoupil do jezuitského semináře. Tento způsob života se mu však příliš nezamlouva, protože utekl do Holandska. Rodina ho však přiměla vrátit se zpět. V roce 1717 se vrátil k jezuitům a do armády na pozici důstojníka.
V rce 1721 vstoupil do benediktýnského řádu. Ten se mu však očividně nelíbil o moc víc než jezuitský, protože se ho rozhodl opustit. Poté, co vystřídal několik opatství, prchnul do Nizozemí a odsud do Londýna, kde píše svůj spis věnovaný Anglii. Někdy v této době také získává svůj přídomek d'Exiles, tedy Vyhnanec.
Roku 1733 zakláda v Londýně časopis Le pour et le contre (v překladu Pro a proti), který se věnuje anglické kultuře a vychází až do roku 1740. Rok poté (1734) se vrací do Francie a opět vstupuje do benediktýnského řádu. Návrad do rodné země je mu umožněn především díky princi di Conti, který nad ním drží ochranou ruku. Dožil v Paříži a zemřel v roce 1763 pravděpodobně na mrtvici. Byla nařízena pitva a traduje se, že Prévost v té době nebyl ještě skutečně mrtvý a svoji smrt nalezl až pod skalpelem lékaře.
V roce 1782, tedy dvacet let po Prévostově smrti Jean Sgard prohlásil, že dotyčný zřejmě zemřel na svalové aneurisma, nevyloučil ani mrtvici. Co však s definitivní platností potvrdil, byl fakt, že ve chvíli, kdy došlo k pitvě, byl Prévost skutečně mrtvý.

A pokud byste si chtěli knihu přečíst a zajímal vás můj názor, tady najdete recenzi. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Em | Web | 16. listopadu 2013 v 11:45 | Reagovat

Páni, to je pořádný rozbor do čtenářáku :D  kéž bych se do toho taky uměla takhle opřít, Manon L jsem četla, ale nějak nadšená jsem nebyla a tak taky vypadal zápis. Hlavní postavy mi přišly dost typizované a poněkud hloupé a nedotknuté reálným živote - třeba ten rytíř des Grieux. ale zase nejde říct, že by kniha byla úplně ztrátou času. Akorát mám pořád ještě jeden nevyřešenej problém s povinnou četbou, a to, že ji odkládám, seč to jde. takže nakonec se někdy stane, že poslední den stylem "rychločtení" prolistuju nějakou opravdu zajímavou knihu, se kterou bych radši strávila víc času..
mimochodem moc pěkný blog!

2 Iwi Iwi | 18. června 2015 v 21:17 | Reagovat

Máš to moc pěkně napsaný, ale našla jsem krásnou překlepovou chybu :) U roku jeho úmrtí máš uvedeno o 200 jet více ale jinak super ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama