Jane Austenová - Rozum a cit

1. září 2013 v 19:44 | C.ind.ere.lla |  Klasika
Dnes tady mám recenzi na slavnou klasiku britské autorky a zítra se dočkáte podrobnějšího rozboru, ať si můžete obohatit čtenářské deníky :)


Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2000 (dotisk 2007)
Počet stran: 288

Oficiální anotace: První publikovaný román Jane Austenové Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou stoletích překvapuje autorka neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.





Moje hodnocení: 85%
Sestry Dashwoodovy přijdou o otce, který naneštěstí zemře předčasně, a tím začínají všechny jejich problémy. Podle anglických zákonů totiž dědicem panství bývá zpravidla muž a zemřelý pan Dashwood má syna z prvního manželství, kterému pochopitelně všechno připadne. Ten sice svému umírajícímu otci slíbí, že sestry i nevlastní matku zabezpečí a postará se o ně. Sotva však starý pán zavře oči, pod vlivem své manželky na všechny sliby zapomene. Paní Dashwoodová se tak ocitají v dosti svízelné situaci. Na Norlandu jsou nadále pouze hosty a musí si opatřit něco menšího a hlavně levnějšího, aby vyžily z nevelkého ročního příjmu.
Naštěstí se objeví velmi příhodná nabídka od vzdáleného příbuzného, který je ochotný se o své sestřenky postarat mnohem lépe, než jejich nevlastní bratr. Nabídne všem čtyřem ženám zahradní domek na svém panstvím s naprosto směšným nájemným. To je nabídka, která se neodmítá a Dashwoodovy proto putují do Devonshiru, aby zde začaly nový život.
Paní Dashwoodová mladší si oddychne, když se za švagrovými zavřou dveře. Nechová k nim právě sympatie a navíc ji ke snaze přimět je k odjezdu vedou ještě další pohnutky. Nejstarší Elinor totiž brzy nalezne zalíbení v jejím bratru Edwardovi. A případný sňatek se jeví mladé paní silně nežádoucí. Nejlepším řešením se jí proto zdá odloučení obou mladých lidí, aby na sebe pokud možno zapomněli a nevyvstaly těžkostiv podobě nechtěné svatby.
V Devonshiru dámy naleznou nový domov a brzy si ho zamilují. Sousedé se ukážou jako příjemní, byť poněkuď neodbytní lidé, kteří to s tou srdečností někdy až trochu přehánějí. Přesto se Daswoodovým nežije špatně. Prostřední ze sester Marianna vinou šťastné náhody potká mladíká jménem Willoughby, po všech stránkách žádoucí partii. Navíc se zdá, že o ni jistý zájem jeví i plukovník Brandon. Zdá se, že osud může nakonec ještě pěkně zamíchat kartami...

Rodina Dashwoodova patří do klasické střední vrstvy. To znamená, že pro dívky se naskýtá de facto jediná možnost, jak si zajistit slušnou budoucnost - výhodný sňatek. Což však může být pro dámu bez věna, nebo s minimem peněz poněkud komplikovaný úkol. Zvlášť když Elinor i Marianna věří spíše ve sňatek z lásky než z povinnosti.
Obě sestry jsou jako oheň a voda. Název knihy dokonale vystihuje jejich charakterový protiklad. Zatímco starší Elinor je neustále rozumná a vyrovnaná, její mladší sestra má hlavu v oblacích. Je to snílek toužící po romantické lásce a zastávající poněkud radikální názory. Elinor je tou, kdo musí sestru krotit, kontrolovat a bez ohledu na vlastní zájmy nebo pocity se chovat, jako by jí nic nechybělo. Její duševní sílu a jistou smířenost s životní situací Marianna postrádá, a proto dokáže sama sebe dostat do potíží a nelehkých situací.
A nesmíme zapomínat na celou řadu dalších osob, bez nichž by příběh prostě nebyl příběhem. Ať už to jsou nápadníci v podobě Edwarda Ferrarse, Johna Willoughbyho či plukovníka Brandona nebo sokyně v lásce. A množství dalších, kteří vykreslují celkovou atmosféru Anglie na počátku devatenáctého století a tak trochu si z ní i střílí. Nebo přinejmenším z jejích obyvatel a zažitých tradic.

Pokud se do čtení pustíte, počítejte s dlouhými popisnými pasážemi a celkově poetičtějším jazykem, než jaký můžete najít u současné literatury. Přeci jenom, kniha vznikla před více než dvěma sty lety. To jí však rozhodně neubírá na čtivosti a poutavosti. Jako obrovský milovník Jane Austenové na ni nedám dopustit. Rozum a cit nepochybně není autorčiným nejlepším ani nejslavnějším dílem, ale je milým počtením pro odpoutání se od reality. Protože všechno v něm plyne tak nějak příjemně pozvolně a pomalu, což je v dnešní uspěchané době něco naprosto nepředstavitelného. A právě proto stojí zato sáhnout po osvědčené klasice - abychom se vrátili do časů, kdy muži byli ještě gentlemany a dámy se uměly oblékat tak, aby dělaly svému pohlaví čest. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evka z Čitárne Evka z Čitárne | E-mail | Web | 31. července 2015 v 10:15 | Reagovat

Ja som obrovskou fanynkou románov Jane Austen. Štýl jej kníh a aj celkovo jazyk z tej doby mi je veľmi sympatický. Rozum a cit som čítala asi pred vyše dvomi rokmi a veľmi sa mi páčila, rovnako aj filmové spracovanie z BBC z roku 1995. Práve v týchto dňoch ju číta aj moja sestra a začítam premýšľať nad tým, že si v blízkej dobe musím dať jej rereading :) Inak veľmi trefná a pekná recenzia :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama