Jane Austen: Rozum a cit

2. září 2013 v 10:00 | C.ind.ere.lla |  Povinná četba nemusí být nuda...
První článek do nového projektu s povinnou četbou. Prozatím vybírám knihy podle sebe, pokud budete mít nějaké konkrétní přání a bude to v mé moci, ráda jej splním. :) A pokud se kdokoliv z blogerů bude chtít k tomuhle projektu přijat, vůbec nejsem proti. Ikonka je vám k dispozici, klidně si ji vypujčte. A pokud zmíníte jako zdroj projektu můj blog, zlobit se nebudu ;)

A teď už vzhůru k tajům britské literatury, představuju vám jednu z klasik anglofonní literatury...



ROZUM A CIT


Pár informací na úvod...
Kniha vyšla poprvé v roce 1811, v originále s názvem Sense and Sensibility. Šlo o první dílo Jane Austenové, které bylo vydáno. Tehdy však ještě ne pod jejím skutečným jménem, nýbrž pod pseudonymen a de facto anonymně. Na obálce totiž stálo By a Lady, tedy v řekladu psáno dámou. Pravá totožnost autorky vyšla najevo až později.
První práce na svém románu zahájila Austenová někdy v roce 1795, tedy v necelých dvaceti letech. Původní náčrt budoucího Rozumu a citu nesl název Elinor and Marianne a byl psán formou dopisů. V té době šlo o velmi populární literární formu, některá raná díla Austenové si tuto podobu zachovala (např. Lady Susan), protože autorka zřejmě neměla čas se k nim vrátit a přepracovat je. Formu klasického románu získalo dílo dva roky po svém vzniku, tedy v roce 1797. Poté ho Austenová na nějaký čas odložila a znovu se k němu vrátila roku 1809, kdy byly provedeny finální úpravy.
S vydáním její první knihy Jane pomohl bratr. Rozum a cit byl v roce 1810 nabídnut londýnskému nakladateli Egertonovi a ten se rozhodl román vydat. Došlo k tomu 30. října 1811. A přestože dílo vybočovalo, v této době byly oblíbené především gotické romány a různá tajuplná dobrodružství, získalo si hned zpočátku značnou oblibu čtenářů.
Rozum a cit nevyšel v podobě, v jaké jej známe dnes, tedy jako jedna kniha, nýbrž ve třech svazcích v celkovém nákladu 750 kusů, z nichž všechny se vyprodaly do konce července 1813. V tomto roce tedy kniha vyšla podruhé. Celkový příjem za prodané knihy činil 140 liber, což nicméně nepokrylo ani počáteční náklady. Autorka musela za vydání zaplatit 460 liber, což byla víc než třetina jejího ročního příjmu. Přepočteno na dnešní peníze, utratila asi 450 tisíc korun, ale vydělala si jenom 150.
Dílo se řadí k tzv. domestic novels, což je termín, který se do češtiny nejčastěji překládá jako román rodinného kruhu. Hlavním účelem je vylíčit dobu s nadhledem, ironií a jemnou satirou, přičemž autor vychází z dobových poměrů. Austenová byla výbornou vypravěčkou a stala se zakladatelkou tohoto žánru. Psala totiž zásadně o prostředí a věcech, které důvěrně znala, proto ani její knihy nepostrádají věrohodnost.

Něco málo k inspiraci...
Těžko říct, kde Austenová brala nápady pro svá díla. Jako podklad pro román Rozum a cit ji nepochybně posloužil vřelý vztah se starší sestrou Cassandrou. Přestože těžko můžeme pro reálné sesterské duo převzít charakteristiku hlavních hrdinek, není pochyb o tom, že jejich vzájemná náklonost Austenovou hodně ovlivnila. Tento vztah byl nepochybně zahrnut již v první verzi románu (Elinor a Marianne). Řada dalších motivů však nepochybně přibyla až v době finálních úprav, tedy v letech 1809 a 1810. To už za sebou Austenobá měla spoustu hořkých životních zkušeností.
Hrdinky románu se na počátku příběhu ocitnou ve svízelné situaci, protože dědic jejich zemřelého otce, jejich nevlastní bratr, jim nehodlá nijak finančně pomoci. Prakticky totéž potkalo i Austenovou. Vzhledem k tomu, že ona ani její sestra nebyly vdané a žily ve společnosti matky, nastala po otcově smrti otázka, jak je zaopatřit. Bratři Austenové se do tohoto úkolu právě nehrnuli, ti nejbohatší z nich reptali nejvíc. V této době za sebou Austenová navíc měla i zklamání v lásce a odmítnutí sňatku z rozumu. Svoji zápletku proto měla na čem stavět.
Dá se předpokládat, že pro některé domy v knize použila autorka reálnou předlohu. Inspirací pro románový Norland se stal dnes již zbořený Manydown nebo stále ještě existující Ashe House. Ani fakt, že se značná část příběhu odehrává v Devonshiru, není náhodný. Autorka toto hrabství navštívila několikrát, poprvé v roce 1801 nebo 1802. Dokonce zde prožila jakýsi románek s "velmi žádoucím mužem", o němž však není příliš známo a ukončila ho předčasná smrt Janina nápadníka. Avšak zpět k inspiraci. Jako předlohu pro vesnici Barton si Austenová nejspíše vypůjčila vísku Upton Pyne na svazích Pynes Hill. Především ji okouzlil zdejší kostel, do nějž situovala svatbu Elinor.

O čem to vlastně celé je...
Paní Dashwoodová ovdoví a je spolu se svými třemi dcerami odkázána na milost nevlastního syna a příbuzných. Ten však nehodlá pro ženy nic udělat, naočkován svou majetkuchtivou manželkou. Jeho sestry s matkou jsou tak odkázány jen samy na sebe dobrodiní druhých. Zdá se, že nejstarší Elinor by mohla najít štěstí a zajištění ve sňatku v bratrem paní Dashwoodové mladší Edwardem Ferrarsem. To však zmíněné dáme silně nejde pod noc a svou netaktností přiměje všechny čtyři ženy co nejrychleji opustit jejich zbožňovaný Norland.
Paní Dashwoodová s dcerami nalezne útočiště v Devonshiru na panství svého vzdáleného bratrance. Ten jim nabídne zahradní domek za adekvátní nájemné a Dashwoodovi se zde usadí. V Johnu Middletonovi a jeho rodině získají poměrně příjemné, byť ne společensky zcela uhlazené, sousedy. Seznámí se zde rovněž s plukovníkem Brandonem, kterému se očividně zamlouvá mladší ze sester, Marianna.
Dívka však rozhodně nechce o podobném sňatku nic slyšet a náhoda jí přivede do cesty mladíka velmi žádoucího. Jmenuje se Willoughby a pobývá u své tety v domě nepříliš vzdáleném od Dashwoodových. Vzájemné sympatie obou mladých lidí se prohlubují a zdá se, že už je ruka v rukávě, když je mladík nucen z blíže nespecifikovaných důvodů venkov opustit. Marianna se pro něj pochopitelně trápí, utěšuje se však nadějí, že se opět brzy shledají. Mezitím zahradní domek Dashwoodových navštíví host o nic méně vítaný - Edward Ferrars. Zdrží se však jen krátce a ve svém vztahu s Elinor se nikam neposune.
Zatímco přátelé Dashwoodových odjíždějí, do domu Johna Middletona přibude sesterské duo Steelových Nancy (Anne) a Lucy jsou dámy společensky přijatelné, ale jen málo uhlazené a vzdělané. Lucy Steelová si navíc z neznámého důvodu zvolí Elinor za důvěrnici a svěří se jí, že je tajně zasnoubena s Edwardem Ferrarsem a to už čtyři roky. Elinor to nese těžce, přesto se snaží na sobě nedat nic znát.
Na zimu se sestry Dashwoodovy vydají do Londýna. Jsou tam pozvány svými novými přáteli. Marianna, která se zprvu velmi těší, si ve městě prožije hořké zklamání, když zjistí, že Willoughby se chce oženit s jinou ženou. O nic lépe na tom není ani Elinor. Zasnoubení Edwarda a Lucy totiž konečně vyjde najevo a Edwardova rodina z něj není nijak nadšena. Dokonce je tak rozhořčena, že matka svého syna vydědí a vše přepíše jeho mladšímu bratru Robertovi. Pomocnou ruku však nabídne plukovník Brandon, který se dozví, že Edward touží po kněžské kariéře a rád by ho usadil na faře na svém panství, aby mu zajistil alespoň nějaký příjem.
Před návratem z města se Elinor s Mariannou zastaví na venkovském sídle svých přátel. Tady se Mariana naneštěstí nachladí a vypadá to s ní hodně špatně. Naštěstí má silnou vůli žít a i přes špatné psychické rozpoložení nemoc přemůže. Poté už se obě sestry mohou skutečně vrátit domů. Zde je také zastihne zpráva, že Lucy Steelová, se stala paní Ferrarsovou. Pár dní nato se dostaví Edward osobně. Ukáže se, že došlo k omylu. Lucy se nakonec neprovdala za něj, ale za jeho mladšího bratra, který nyní dysponuje veškerým majetkem. Edward se díky tomu čestně zbavil závazku, který ho spíše tížil než těšil a přijel nabídnout své srdce a ruku Elinor, která ho s radostí příjme. Nějakou dobu po tom se provdá i Mariana, a to za plukovníka Brandona, který ji celou dobu věrně miluje.

Hlavní postavy
Elinor Dashwoodová - nejstarší ze sester. Je rozumná, zodpovědná, dokáže se ovládat a nedávat najevo své pocity a emoce. Její oblíbenou činností je malování akvarelů. Jde jí vždy a především o blaho rodiny a snaží se krotit svou sestru a někdy i matku.
Marianna Dashwoodová - prostřední ze sester. Řídí se spíše rozumem než citem, což ji mnohdy může přivést do potíží. Ve společnosti někdy příliš projevuje svoje emoce a momentální rozpoložení, špatně se ovládá. Zastává velmi pevné názory, které jen nerada mění. Její životní vášní je umění, především pak hudba.
Edward Ferrars - je starším bratrem paní Dashwoodové mladší. Jeho matka pro něj plánuje kariéru v politice a bohatou nevěstu bez ohledu na jeho vlastní přání. On dává přednost spíše kněžské dráze.
John Willoughby - nepříliš zámožný mladík spoléhající na dědictví po své tetě. Projevuje podobné osobnostní rysy jako Marianna, ale vykazuje rovněž jisté závažné nedostatky.
plukovník Brandon - muž, který už má něco za sebou a zná život. Prožil si zklamání v lásce, ale přesto je nesmírně charakterní a ochotný nabídnout pomocnou ruku, kdykoliv je to zapotřebí.

Některé další postavy
Margaret Dashwoodová - nejmladší ze tří sester
Mary Dashwoodová - vdova po zemřelém panu Dashwoodovi, matka Elinor, Marianny a Margaret
John Dashwood - nevlastní bratr Elinor, Marianny a Margaret
Fanny Dashwoodová - manželka Johna Dashwooda, sestra Edwarda Ferrarse
Robert Ferrars - mladší bratr Edwarda Ferrarse a Fanny Dashwoodové
Sir John Middleton - vzdálený bratranec paní Dashwoodové, který jí a jejím dcerám nabídne k obývání zahradní domek na svém panství
Lady Middletonová - manželka Johna Middletona
Paní Jenningsová - tchýně Johna Middletona, matka jeho ženy
Charlotta Palmerová - dcera paní Jenningsové, sestra lady Middletonové
Thomas Palmer - manžel Charlotty
Lucy Steelová - vzdálená příbuzná Middletonových, snoubenka Edwarda Ferrarse
Nancy/Anne Steelová - sestra Lucy

Když do hry vstoupí moderní média...
Rozum a cit nezůstal pouze jako kniha, ale dočkal se několika televizních a filmových zpracování. Televizní stanice BBC se již třikrát zhostila úkolu natočit seriál. Poprvé čtyřdílný v roce 1971, následně deset let nato roku 1981 sedmidílný a nejnovější seriálové zpracování z roku 2008 má epizody tři. Dosud nejpopulárnější však zůstává filmová verze z roku 1995, kterou zrežiroval Ang Lee.
Kvality této filmové adaptace se prokázaly, když film získal řadu ocenění, mezi nimi i Oscara za nejlepší scénář. Jeho autorkou je Ema Thopsonová, jež si ve filmu i zahrála postavu Elinor. Původní verze scénáře čítající zhruba 350 stran, prodělala řadu změn - během čtyř let vzniklo celkem třináct verzí. A protože scénaristy a spisovatele čas od času potká katastrofa, scénář k Rozumu a citu se tak nějak vymazal z počítače, který potkala porucha. Zabralo sedm dlouhých hodin, než byl znovu nalezen a zachráněn.
Hlavních rolí se ve snímku vedle Thompsonové objevila Kate Winslet jako Marianna, která si za své ztvárnění mladší Dashwoodovic sestry vysloužila nominaci na Oscara. V pánských rolích se objevil Hugh Grant coby Edward a Alan Rickman jakožto plukovník Brandon. Vzhledem k tomu, že film byl příliš dlouhý, musely být některé scény vystřiženy (například polibek Edwarda a Elinor). I přesto je celková stopáž něco přes dvě hodiny, konkrétně 136 minut.
Letos, konkrétněji v dubnu 2013 se román dočkal i své divadelní podoby a to jako muzikál Neala Hamptona a Jeffreyho Haddowa.
Pokud jde o má osobní doporučení - film má mé vřelé sympatie. Nedrží se striktně knihy, ale ponechává dostatek prostoru pro vykreslení charakterů a je skutečně výborně napsaný. V oblibě mám i seriálovou verzi z roku 2008. Ani ta přesně neodpovídá románové předloze a v některých režijních prvcích je patrný vliv Joe Wrighta, který se však na seriálu nepodílel, přesto jde o adaptaci velmi zdařilou.

A na závěr pár slov o autorce...
Jane Austenová se narodila v roce 1775 jako předposlední ze sedmi dětí venkovského pastora. Měla pět bratrů a sestru, sourozenci mezi sebou měli relativně dobré vztahy, které se v pozdějších letech poněkud vyostřily. Přesto byla Austenová zvyklá až do konce života žít u svých příbuzných. Velmi vřelý vztah ji poutal především se starší sestrou Cassandrou.
Všechny děti získaly prvotřídní vzdělání. Otec na něj však neměl, proto výdaje s ním spojené hradil strýc. Jane byla vzdělanější než většina dívek z jejích společenskýh poměrů, dalo by se říci, že získala vzdělání pro ženu téměř nepatřičné. Vzhledem k rodinným poměrům, neměla prakticky žádné věno. Mohla proto jen těžko doufat ve výhodný sňatek a zdálo se, že jejím údělem bude zastávat funkci chudé příbuzné, která je pouze trpěna.
V mládí Jane prožila krátký románek s Thomasem Lefroyem, který však nemohl skončit úspěchem, vzhledem k majetkovým poměrům páru. Krom toho obdržela Austenová jednu nabídku k sňatku, kterou sice nejprve přijala, po zralé úvaze se však rozhodla ji odmítnout, protože se nedokázala smířit s představou manželství z rozumu či povinnosti.
Kvůli neutěšeným majetkovým poměrům po smrti otce byla rodina nucena často se stěhovat. To se podepsalo na Janině zdraví. Ke konci života se vydala do Winchesteru, aby se zde léčila, prožila tady nicméně pouze dva měsíce a v létě roku 1817 zemřela. Je pochována ve zdejší katedrále.
Během svého života napsala Austenová celkem šest románů, řada jejích prací zůstala nedokončená. Nejznámějšími díly jsou Pýcha a předsudek, Emma a Anna Elliotová.

A pokud vám tenhle vyčerpávající výpis nestačil, můžete si přečíst ještě moji recenzi knihy :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama