Meg Cabotová - Princeznám sluší růžová

9. srpna 2013 v 21:21 | C.ind.ere.lla |  Young Adult
Poprvé za bůh ví kolik dní se trochu ochladilo. Sice pro změnu prší, ale je to vlastně lepší než pořád jenom pařák. Takže do toho uplakaného dne tady přibude recenze. :)

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2004
Počet stran: 224
Série: Princezniny deníky
Díl: pátý

Oficiální anotace: Mia Thermopolisová, která brzy oslaví patnácté narozeniny, už se smířila s bodyguardem i s dalšími "vymoženostmi", které patří k roli dědičky genovského království. I její spolužáci na Střední škole Alberta Einsteina si zvykli, že mají mezi sebou princeznu. Mia přispívá do školního časopisu a těší se na přírůstek do rodiny, který má na svědomí pan Gianini - její matikář a nevlastní otec v jedné osobě. Trápí ji jediná věc - maturitní ples. Studenti nižších ročníků se ho mohou účastnit, jen když je pozve nějaký maturant. Ale Michael, s nímž Mia už několik měsíců chodí, stále mlčí. Potom se na scéně objeví Grandmére a jako vždy všechno obrátí vzhůru nohama...



Moje hodnocení: 75%
Mia se pomalu blíží ke konci školního roku a nevíc i k patnáctým narozeninám, které mají být přelomovou událostí. Mia totiž řeší několik "závažných" krizí. Kupříkladu to, že její prsní žlázy odmítají vzít na vědomí její věk a prsa jí nepovyrostla ani o kousek. Navíc je pořád jedna z nejvyšších dívek ve třídě a vlasy jí i přes péči předního kadeřníka ještě pořád čas od času jednají samy za sebe. Ale může to být ještě horší.
Od chvíle, co Mia objevila svůj skrytý talent, psaní (který až tak skrytý nebyl), začíná vážně uvažovat o kariéře spisovatelky. A aby tomuto snu vyšla vstříc, stala se součástí redakčního týmu školního časopisu. Sice se zatím nedostala dál než k sepisování jídelního lístku, ale každý spisovatel musel nějak začít. A školní týdeník je přeci jen lepší než nic. A navíc má Mia konečně mimoškolní aktivitu, kterou by jednou mohla použít do přihlášky na vysokou školu.
Pak tady je Miina těhotná matka. Helen Thermopolisová se chová, jak sama uzná za vhodné, bez ohledu na rady své pubertální dcery. Mia je ohledně zdraví své matky a nenarozeného sourozence až moc úzkostlivá. Má potřebu neustále vyhazovat z ledničky, co tam nepatří, zakazovat objednávky a podobně. Moc nepomáhá ani to, jak si Helen permanentně stěžuje na svůj močový měchýř, na nějž jí dítě tlačí.
Ale je tady ještě jeden, stěžejní problém. Maturitní ples. Jak funguje tahle tradice v Americe je mi dodnes záhadou. Podle všeho se koná až na konci roku a navíc není pro všechny. Alespoň na Střední škole Alberta Einsteina. Studenti nižších ročníků se totiž mohou "maturiťáku" zúčastnit pouze v případě, že je pozve maturant. V ničem jiném se však maturitní ples od běžného školního neliší. Žádné šerpování jako u nás nebo předtančení. V něčem má česká tradice skutečně kouzlo. Ale zpět k Mie. Naši princeznu totiž trápí, že ji její přítel a láska jejího života Michael ještě nepožádal, aby ho na ples doprovodila. A čas se krátí. Jestli si má stihnout sehnat šaty atd., musí o své účasti na plese vědět co nejdřív.

Znovu se v doprovodu Miy dostáváme na americkou střední školu a máme šanci s ní prožívat všechna úskalí, která číhají na americké teenagery. Upřímně přiznávám, že bych ve Spojených státech na střední chodit nechtěla. Ano, nepochybně tam je učivo podstatně snazší. A ano, mladí Američané mají podstatn více volna než my. Ale na druhou školu je výuka poněkud monotematická - každý den stejná skladba předmětů, škola od osmi do tří, sem tam nějaká mimoškolní aktivita... Vlastně právě mimoškolní aktivitu typu školní sbor (glee club) nebo dramatický kroužek by mě na celém tomhle vzdělávacím systému bavily nejvíc.

Dění na Střední škole Alberta Einsteina i za jejími zdmi prožíváme opět skrz stránky Miina deníku. Svým osobitým stylem nám popisuje svůj život, své příbuzné a přátele. Občas nám připadá naivní a dětinská, jindy přehnaně vyspělá. I když těhle momentů moc není. A čím déle Princezniny deníky čtu, tím víc obsesí u Miy nalézám. Obvykle se nevynoří všechny najednou, spíše se střídají. Nejdřív je to vytoužené rande s Joshem Richterem, potom touha s někým chodit, následně snaha získat lásku svého života, najít svůj skrytý talent a v tomto díle dostat se na maturitní ples. Tahle stránka Miiny povahy je přeci jen trochu dětinská. Ale o to zábavnější je ji sledovat.
Editorově pozornosti uniklo pár drobných chybek, jako je čas nebo datum. Může to sice být trochu matoucí, ale většinou to nepřekáží. Kniha se čte velmi dobře, děj plyne jako ve všech předchozích dílech a za jedno odpoledne u vody máte knížku přelouskanou. Na válení u moře je tahle série jednoduše ideální :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama