Meg Cabotová - Navždy princeznou

25. srpna 2013 v 15:14 | C.ind.ere.lla |  Young Adult
A je tady recenze na poslední díl princezniných deníků. Mám ho nejradši z celé série, takže jsem ráda, že jsme se ho nakonec přeci jen dočkali v češtině, i když to teda trvalo.

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2011
Počet stran: 336
Série: Princezniny deníky
Díl: desátý

Oficiální anotace: Od chvíle, kdy jsme se s princeznou Miou setkali naposledy, uplynuly dva roky. Její školní léta spějí ke konci. Chodí s J. P., přátelí se s Michaelem, prohlubuje přátelství s Lanou, ale s Lilly se ještě neusmířila. Za týden jí bude osmnáct, přijali ji na všechny vysoké školy, na které se hlásila, ale bojí se, že je to jen kvůli jejímu původu. Napsala zamilovaný román a bezúspěšně se jej snaží vydat. Náhle se všechno v jejím životě začíná hroutit a jistoty mizí. Mia začíná pochybovat o svém vztahu, o své rodině, o svém otci. A navíc je ještě odhodlaná, že ještě do maturity stihne přijít o panenství...




Moje hodnocení: 85%
Od posledního setkání s Miou uplynuly téměř dva roky. Teď už je z ní maturantka těsně před zkouškami a zbývá posledních pár dnů, než oslaví osmnáctiny a stane se tak oficiálně dospělá. Navíc se zdá, že její život je celkem poklidný a spokojený. Chodí s atraktivním Džejpím, který s ní vždy bezvýhradně souhlasí a splní jí každé přání, přátelí se s Lanou, která je expertka na módu a vždy jí pomůže s výběrem oblečení, zdá se, že už se vyrovnala s rozchodem s Michaelem a je teď schopná se s ním kamarádit... A pak je tady celá řada komplikací, bez nichž by to snad ani nebyla Mia.
V první řadě je tu maturita, a co hůř - nutnost rozhodnout se, kam po ní. Střední škola totiž končí a Mia musí pokračovat na vysokou. Dostala se sice na každou školu, kam poslala přihlášku, ale je si jistá tím, že ji přijali jen kvůli jejímu titulu. Přátelům proto tvrdí, že ji nevzali nikam, aby je zbytečně nedráždila, když se třeba nedostali na svou vysněnou školu. Rodiče však na ni tlačí, aby si vybrala hodně rychle, protože chtějí, aby získala kompletní akademické vzdělání.
Když už jsem zmínila maturitu, ve Spojených státech je podle všeho zvykem, vytvořit maturitní projekt. Mia sice všem tvrdí, že zpracovala dějiny lisování olivového oleje v Genovii, ve skutečnosti však napsala čtyřsetstránkovou historickou romanci, kterou se pokouší vydat. Nicméně neúspěšně. Její schránka se plní zamítavými odpověďmi a ona z toho začíná být zoufalá. Kariéra spisovatelky je totiž jejím životním snem.
A pak je tady Miin milostný život. Chodí sice s naprosto báječným mužem, pak se ale do města vrátí Michael a věci se začnou komplikovat. Mia je sice odhodlaná držet si od svého bývalého přítele odstup, ovšem ukáže se, že je to komplikovanější, než se na první pohled zdá. Zvlášť když někteří lidé v Miině okolí mají pocit, že vztah mezi ní a Michael tak úplně neskončil a zasloužil by si dostat novou šanci. Čemuž se Mia vehementně brání.

Poslední díl série je vlastně jediný, v němž se Mia chová rozumně a přiměřeně svému věku. Je vidět, že už stačila dospět, postavit se na vlastní nohy a vzít svůj život konečně pevně do rukou. Má svůj sen, za kterým si stojí a jde. Má svůj názor na svět a chce právo na život normálního dospívajícího. Přestože je princezna, má šílenou babičkou a celou řadu problémů, které si vyžadují řešení. A upřímně musím přiznat, že tahle její proměna z dětinské a někdy trochu sebestředné osoby v dospělou a rozumnou ženu Mie jenom prospěla.
Všechny postavy se chovají tak, jak od nich čekáme, tak, jak je už známe z předchozích dílů. Lilly s Miou sice neobnovila přátelství, ale aspoň se dokážou tolerovat a vzájemně se neurážet. Tina je ta stará dobrá Tina, žijící ve svém romantickém světě, která chce v lidech vidět jen to nejlepší, ulítává na romancích a život si představuje jako pohádku. Džejpí je naprosto dokonalý, plní Mie každé přání a dokonale se přizpůsobuje jejím potřebám. Může to působit až trochu schizofreně. A pak je tady Michael, který se po jednadvaceti měsících vrátil na Manhatton, vypadá naprosto neskutečně, chová se rozumně a navíc je z něj díky jeho objevu milionář.
Před Miou stojí celá řada voleb. A ona si musí vybrat. Teď už záleží jenom na ní, jak dobře se dokážerozhodnout.

"... jak člověk roste, ztrácí různé věci. Nkdy i takové, které by ztrácet nemusel. Někdy je to nutné... jako třeba mléčné zuby musejí vypadat, aby udělaly místo trvalým.
Ale když člověk stárne, ztrácí i další věci, jako přátele - doufejme, že jenom ty špatné, kteří pro něj nebyli tak dobří, jak si původně myslel. S trochou štěstí mu vydrží ti opravdoví, kteří jsou pro něj vždycky po ruce, když je potřebuje... i když o tom třeba ani neví.
A takoví přátelé jsou vzácnější než všechny korunky světa."
Desátý díl je rozhodně důstojným zakončením celé série. Až je mi skoro líto, že to končí. Za deset knih, byť nepříliš velkého rozsahu, se s hrdiny sblížíte a nechce se vám je jen tak opouštět. Princezniny deníky patří k sériím, k nimž se budu vždycky ráda vracet, přestože hrdinové mi budou věkově čím dál vzdálenější. Ale někdy je hezké vrátit se do školních let a zavzpomínat na střední školu. Protože tyhle vzpomínky většinou patří k nejhezčím. A je zapotřebí si je hýčkat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 27. srpna 2013 v 18:04 | Reagovat

vypadá to lákavě, máš pravdu,když se kniha dočte je strašně těžké nemít ten příběh ještě nějakou dobu zafixovaný v hlavě :)

2 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 27. srpna 2013 v 19:16 | Reagovat

Jů, děkuju moc za radu, doufám, že na to nezapomenu :-D, já to píšu vždycky různě :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama