I'm obsessed with... (6)

3. července 2013 v 10:00 | C.ind.ere.lla |  I'm obsessed with...
Máme tady středu a spolu s ní i jednu z mých dalších vášní. Tak co, jste zvědaví, jakou posedlost vám představím tentokrát?




Foreign Languages


Jednou z mých obrovských vášní jsou cizí jazyky. A než si zaťukáte na čelo (což nejspíš v průběhu článku stejně uděláte), pokusím se vám vysvětlit proč. Každý zná ono staré známé okřídlené "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem." Něco na tom nejspíš bude, každý nový jazyk s sebou přináší i vhled do nové kultury, nové mentality a představuje nám svůj národ. Říká se, že nikdy nemůžete docenit jakoukoliv zemi, dokud nepoznáte její jazyk. Protože právě skrz tento kulturní výdobytek se měří všechno. A naše jazyková vybavenost může hodně ovlivnit náš pohled na svět.
Nebyla jsem ten typ dítěte, které by rodiče nutili chodit do všech možných i nemožných kroužků a kurzů světových řečí. Ve skutečnosti jsou naši natolik konzervativní, aby zastávali názor, že pokud dítě není z bilingvní rodiny, není nutné ho zatěžovat cizím jazykem před nástupem do školy. A tak, přestože ve školce se vyučovala angličtina, jsem se tenhle v současnosti jazyk číslo jedna začala učit až ve třetí třídě. A nemám pocit, že bych tím o něco přišla.

Spoustě lidí okolo mě připadají cizí jazyky složité. Nadávají na výjimky, pokud mají promluvit s cizincem, radši předstírají, že neumí ani slovo. Sama nevím proč, ale tenhle problém nemám. Ne snad proto, že bych mluvila tak perfektně, spíš proto, že ani sami rodilí mluvčí nemluví bez chyb. Zkuste se někdy zaposlouchat do cizojazyčného filmu a všimněte si, jak przní gramatiku. Učitelé vám pochopitelně budou tvrdit, že jakožto cizinci musíte mluvit naprosto korektně, cizinec vám řekne, že na nějakém tom přebreptu nebo špatně použitém času vůbec nezáleží. Důležité je to, že si navzájem rozumíte. Řada cizinců je nesmírně vděčná, když na ně promluvíte jejich mateřštinou a chyby vám rádi odpustí.
Každý jazyk se stává tím těžší, čím déle ho studujete. Protože právě tím, že se jednou řečí zabývate třeba deset, dvanáct, patnáct let, objevujete čím dál víc záludností. Když začínáte, je všechno nové a zajímavé a jediné, o co vám jde, je se domluvit. Jakmile však začnete pronikat hloub, objevíte kouzlo toho, kolika různými způsoby lze vyjádřit jednu a tu samou věc. Polovina lidí si začne rvát vlasy a vrátí se k základům, ta druhá polovina nadšenců se bude s potěšením rochnit v jazykových složitostech. A ano, jsem typický příklad druhého případu.

A když už tady o jazycích tak básním, možná by stálo za zmínku, jak na tom jsem vlastně já osobně. Už strašně dlouho se učím anglicky a řekla bych, že umím mluvit celkem obstojně. Baví mě povídat si v angličtině, sledovat anglické filmy nebo číst anglické knihy. Mým snem je jednou si přečíst Shakespeara v originále, což je zatím lehce nad moje schopnosti, ale kdo ví. Každý, i sebemenší krůček, znamená v jazyce pokrok. Žádné slovíčko není zbytečné, byť se tak jeví. A věřte mi, že v závěru si pamatujete víc těch neužitečných, než skutečně použitelných.
Učím se taky francouzsky, což je pro řadu lidí zcela nepochopitelné, protože tenhle jazyk považují za nehorázně složitý. Jsem až takový masochista, že tuhle královnu románských jazyků studuju na vysoké škole. A věřte mi, francouzkou fonetiku, která rozlišuje čtrnáct různých samohlásek, byste zažít nechtěli. Nicméně i přesto, že na výslovnosti se dá občas zlomit jazyk nebo pohmoždit čelist, tenhle jazyk zbožňuju.
Chvíli jsem se učila italsky, ale nedostala jsem se dál než k základům. V nejbližší době to rozhodně chci změnit, protože tenhle jazyk se mi hrozně líbí. Slovní zásobou se hrozně podobá francouzštině, má jednodušší gramatiku, je nesmírně zpěvný a je to jazyk milostné poezie. Navíc mám základy latiny a italština právě z ní z většiny vychází. A aby těch románských jazyků nebylo málo, plánuju si v nejbližší době přibrat i španělštinu.

Do budoucna bych se ráda dostala i do jiné než indoevropské jazykové rodiny. Vzhledem k tomu, že si mě během letní dovolené získalo Turecko, nejspíš časem začnu koketovat i s tímhle jazykem. A abyste si mohli už definitivně říct, že mi přeskočilo, ráda bych se naučila arabsky. Ano, moc dobře vím, že tenhle jazyk už je hodně mimo, navíc i píší zprava doleva, tedy přesně opačně než my, ale jejich kultura mě fascinuje. A představte si těch historických pramenů sepsaných právě tímhle jazykem. Mé srdce historika plesá.
Baví mě poznávat cizí kultury a baví mě to dělat i prostřednictvím jazyka. Lingvistika mi připadá jako nesmírně zajímavá věda. Nepočítám s tím, že jednou budu umět perfektně všechny jazyky světa, ale proč jich neumět třeba pět nebo rovnou deset? Člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit. :)
A co vy, jak jste na tom s cizími jazyky?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 3. července 2013 v 13:24 | Reagovat

Jsme na tom  podobně! :-) Já také jazyky naprosto miluji, angličtinu mám hrozně ráda, pak se učím i rusky, ale to se mi příliš nezamlouvá, mám zájem o nějaké ty románské jazyky. Také  mě velmi přitahuje italština. :-) Chtěla bych jazyky jednou studovat.

2 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 3. července 2013 v 17:53 | Reagovat

[1]: No, jestli chceš studovat jazyky, pak ti přeju hodně štěstí, máš odvahu. Říká blázen, co už jazyky studuje :D Upřímně říkám, že vysoká škola s filologickým zaměřením je těžká. Bazíruje se na spoustě banalit, z fonetiky mám ještě teď osypky, a to jsem zkoušku úspěšně zvládla. Ale zase na druhou stranu, člověk ví, že se mu to bude jednou hodit. A čím víc jazyků umíš, tím víc se zvyšuje tvoje šance na pracovním trhu.
Ruštinu osobně ráda nemám, ale rozhodně bych v ní na tvém místě pokračovala. Při tom, kolik Rusů je v ČR, se ti může jednou hodně hodit. ;)

3 Monie Monie | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 20:23 | Reagovat

přidávám se a říkám že jazyky také miluji :) nejsem si jistá jestli bych je chtěla studovat ale nezní to špatně! Baví mě to, jsme tedy zatím jen na střední ale jazyky mě opravdu baví. Nebudu říkat že nějaký jazyk umím protože pod tím slovem si přestavuji něco trošku jiného :D Dokážu vést normální plynulou konverzaci v angličtině (učitelka tvrdí že jsme nejlepší ve třídě a že mám talent na jazyky atd. ale mě připadá, alespoň v té  angličtině, že to jak já mluvím nění nějak extra super, že akorát ti ostatní neumí tak jak já); potom jsem se začala doma sama učit španělsky, myslím že dokážu říct něco málo o sobě a vytvořit pár vět a otázek; kámoška miluje Jížní Koreu, takže dokážu pozdravit a představit se v korejštině a taky umím číst (a psát) v hangul (korejské písmo) a možná znám pár slovíček ale není to žádná sláva. No a taky jsem měla tu možnost (štěstí) tlumočit (do angličtiny) pro skupinu lidí z Finska, takže se také dokážu přestavit ve Finštině.

4 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 12. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

[3]: Ono říct, že něco umíš, především v jazyce, je dost komplikované. Upřímně, kdo z nás může říct, že umí perfektně česky? A to jsme všichni Češi. Já mám v angličtině bohatou praxi, protože v ní částečně i pracuju, z francouzštinou jsem na tom víceméně podobně, momentálně začínám se španělštinou. Uvidíme, kam dál se dostanu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama