200 let od prvního vydání Pýchy a předsudku

28. ledna 2013 v 21:52 | C.ind.ere.lla |  Dumání
Dnes, 28. ledna 2013, je to přesně let od chvíle, kdy vyšel román Pýcha a předsudek Jane Austenové. Jeden z nejúspěšnějších titulů na knižním trhu, který se dočkal bezpočtu vydání, filmových či seriálových zpracování a inspiroval celou řadu autorů k sepsání lepších či horších pokračování. Sama Austenová si jen sotva mohla představit, jaký úspěch bude její román mít. A že i po 200 letech bude mít tisíce a tisíce nadšených čtenářů, a především čtenářek. :)


Doba, v níž Austenová žila, byla na ženské autorky poměrně plodná. Velké popularitě se v té době především gotický román - fantaskní a mnohdy až nereálné příběhy, které měly ve čtenářích vzbudit hrůzu i je pobavit. Byly zcela poplatné své době, poptávka po nich byla neskutečná. Sama Austenová je nepochybně znala. V jedné ze svých knih, Northangerském opatství, se jim dokonce nepřímo vysmívá. Autorky těchto próz totiž psaly za jediným účelem - vydělat si peníze. Jejich literatura proto byla taková, jakou čtenáři žádali. A upřímně, kdo z nás dneska zná aspoň jedno z jmen tehdy tak populárních spisovatelek? Jane Austenová je v mnohém převyšovala. Jejím cílem totiž nebylo vydělat si. Chtěla své čtenáře pobavit, poučit, postavit se proti dobovým stereotypům. A chtěla do svých děl vetknout uměleckou hodnotu, které překoná staletí.
Každá z hrdinek románů Jane Austenové je nesporně originální a má v sobě kus autorčiny osobnosti. Vymykají se především v jednom ohledu. Nechtějí se podrobovat dobové tradici, kdy jediným ženských údělem je pokud možno bohatý sňatek. Je pravdou, že na přelomu 18. a 19. století se ženám příliš vhodnějších alternativ nenabízelo, nechtěly-li nadosmrti zůstat závislé na příbuzných. Sama Austenová však výhodnou žádost o ruku odmítla. Důvod? Toužila po lásce a uznání, ne po společenském postavení. A přesně ty samé zásady vtiskla svým hrdinkám. Elizabeth Bennetová je asi nejzářnějším příkladem.
Děj Pýchy a předsudku je permanentně známý. Pět chudých sester, jejichž matka netouží po ničem jiném, než uhnat vhodné ženichy a otec si zachovává poněkud laxní přístup. Když se pak na obzoru objeví hned dva žádoucí, tedy bohatí a svobodní, muži, je nabíledni, že nastává zuřivý hon na jejich srdce. I když nakonec není tak úplně jasné, kdo je vlastně lovcem a kdo onou lovenou zvěří. A že ztratit srdce může být mnohem snazší a bolestnější, než by se mohlo zdát.
Osobně román Pýcha a předsudek zbožňuji. Získal si mě někdy v době před osmi lety, kdy se do kin dostala jeho filmová verze, kterou jsem v té době znala jen podle názvu. Dobře si nicméně pamatuju, že mě zaujaly plakáty, a když jsem zjistila, že existuje knižní verze, chtěla jsem si ji přečíst. Asi nikoho nepřekvapí, že v té době byla kniha beznadějně rozpůjčovaná a rychlostí blesku zmizela i z pultů knihkupectví. Nezbývalo, než si knížku rezervovat a čekat. A když se mi pak o letních prázdninách konečně dostala do ruky, přelouskala jsem ji prakticky za den. A nezůstalo u jednoho přečtení :)
Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem dodnes Pýchu a předsudek přečetla, myslím, že se číslo bude blížit padesátce. Za osm let poměrně slušný výkon. Tento román je pro mě nicméně příjemným odreagováním a vstupenkou do časů, kdy muži ještě byli gentlemani a ženy nechtěly jenom plnit funkci jejich ozdob. Návštěvou časů dávno minulých, které si však pro mě zachovávají ohromné kouzlo. Vždyť právě díky Pýše a předsudku jsem si našla cestu i k dalším knihám Austenové i autorek o něco mladších, z nichž mnohé v českém překladu dosud nevyšly.

Austenová inspirovala svým románem celou řadu pokračování. V anglosaském světě bychom jich napočítali několik desítek, v češtině je tohle číslo podstatně nižší. Nutno podotknout, že nejspíš ani není důvod truchlit. Jen málokteré pokračování dosáhne kvalit původního díla. A jen málokterý autor dokáže znovu vystihnout dobovou atmosféru nebo tón svého předchůdce. Jako správný fanoušek Pýchy a předsudku jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít i další, lepší či horší, pokračování. Vždyť koho by nezajímalo jak to bylo dál? :)
Zvláštní místo má mezi volnými pokračováními kniha Pýcha, předsudek a namlouvání (v originále Old Friends and New Fancies) od Sybil Grace Brntonové. Čím je tahle kniha tolik jiná? Jednak se jedná o úplně první volné pokračování románu Jane Austenové, jednak nejde jen o pokračování Pýchy a předsudku. Autorka totiž ve své knize smísila osudy hrdinů ze všech románů Austenové. Pochopitelně se nesetkáme se všemi postavami, to by na tak malém prostoru ani nešlo, je jich však dost. Hlavní linií je příběh Darcyho sestry Georgiany, což se ukazuje jako téma vděčné, s dostatečným potenciálem pro romantický příběh. Na Brintonové musím krom jejího vypravěčského talentu ocenit zvláště jednu věc - nepsala pro peníze. Vzhledem k popularitě Pýchy a předsudku v současnosti je jasné, že nejeden autor by se na její slávě rád přiživil. Ne tak Brintonová. Své pokračování napsala čistě z lásky k původním příběhům a sna ani nezamýšlela ho někdy vydat.
Jak je to s dalšími pokračováními? Celkem příjemný čtením je kniha Pošetilost a přetvářka (v originále Presumtion) od Juliy Barrett. Kniha vyšla na konci devadesátých let, tedy v době, kdy svět zaplavila euforie z šestidílného BBC seriálu s Colinem Firthem. Příběh se zaměřuje na Georgianu a její další osudy bezprostředně po sňatku Elizabeth s jejím bratrem. Zápletka celkově není špatná, autorce však jako by tak trochu docházel dech. Občas dokonce přímo kopíruje předlohu, jen vkládá repliky do úst jiným postavám. Přesto se knížka číst nechá, i když vzpomínce na dokonalejší předlohu se asi neubráníme.
Zhruba ve stejné době vychází i román Emmy Tennant Zámek Pemberley (v originále Pemberley). Nutno podotknout, že toto pokračování je podstatně slabší, děj poněkud absurdní a postavy tady zcela ztrácejí svoje původní charaktery. Elizabeth kupříkladu se na chová naprosto hloupě. Navíc nesedí ani časové posloupnosti a další drobnosti. Jako červená knihovna bez návaznosti na Pýchu a předsudek to není špatné, v porovnání s originálem však příběh neobstojí. Alespoň u zažraných milovníků Austenové určitě ne.
Nejnovějším volným pokračováním, s nímž se můžete na pultech knihkupců setkat, je série Elizabeth Astonové, která je spíše hodně volným pokračováním. Zabývá se totiž další generací Darcyových - konkrétně to jsou dcery Darcyho a Elizabeth a další, vzdálenější příbuzní. Z hexalogie, která vyšla v originále, jsme se v českém vydání dočkali prozatím třech dílů - prvního, třetího a čtvrtého. Kam se nám vypařila druhá kniha, těžko říct. To je spíš otázka na nakladatele. Každopádně již vyšlé knihy jsou poměrně příjemným počtením. Dcery pana Darcyho (v originále Mr Darcy's Daughters) jsou románem vtipným, i když od potomků naší oblíbené dvojice by člověk možná čekal něco víc. Alespoň pokud jde o jejich chování. Druhý díl zůstal přeskočen, třetí pod názvem Slečna Darcyová se nevzdává (v originále The True Darcy Spirit) vypráví o osudech dcery Anne de Bourgh, tedy vnučce lady Catherine. A čtvrtý, Strastiplné peníze paní Darcyové (v originále The Second Mrs Darcy), už nemá s původním panem Darcym prakticky nic společného. Snad jen to příjmení hlavní hrdinky. Všechny tyto romány jsou nicméně velmi čtivé a pro zpříjemnění dlouhých zimních dnů je mohu jen doporučit. :)

A nesmím zapomenout ani na filmová zpracování tohoto slavného románu. To úplně první vzniklo už v roce 1938, další hned dva roky nato. V tom z roku 1940 se v hlavním rolích představili Greer Garson a Laurence Olivier. Nedá se říci, že by se tahle verze nějak přesně držela originálu, dokonce bych ji spíš nazvala pouze filmem na námět románu Austenové. Děj je posunut zhruba do druhé poloviny devatenáctého století, čemuž odpovídají kostýmy, tance i celková atmosféra. I příběh je lehce upraven, v hlavní linii se drží knihy, ale jinak poměrně značně vybočuje. Hlavně konec je potom nesporně originální :) Ač ne úplně Pýcha a předsudek podle Jane Austenové, je film vtipnou a příjemnou podívanou, u které se zaručeně výborně pobavíte. A ruku na srdce, dámy, nevypadá Laurence Olivier jako pan Darcy přímo k nakousnutí? :)
Další verze následovaly. Mezi nimi i jedna italská a jedna holandská. Největší popularitě se mezi diváky však drží dvě poslední - BBC seriál z roku 1995 a film z roku 2005. Oba mají zástupy svých fanoušků a o obou už jsem se tady na blogu zmiňovala. Řadí se totiž mezi mé oblíbené. Pokud na mě jde splín nebo si připadám přepracovaná, stačí sáhnout po jednom z těchto DVD, abych si náladu zase zlepšila.
Šestidílné zpracování s Colinem Firthem a Jennifer Ehle se poměrně přesně drží knihy. Díky velkorysé stopáži se do seriálu vejde prakticky všechno. Nechybí tak žádný důležitý moment a k tomu notná dávka romantiky. Výborné herecké výkony, výborné repliky, výborná atmosféra. Přesně to jsou výrazy, které toto zpracování naprosto vystihují.
Pokud jde o film z roku 2005, ten patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Nejvíc na něm oceňuji celkovou romantickou atmosféru a to, že se drží knihy. Všechny důležité momenty jsou tady zobrazeny. Některé jsou pochopitelně upraveny nebo zkráceny, jiné vynechány, což je ale při 120 minutové stopáži zcela normální. Co má být zobrazeno, zobrazeno je, bez čeho se film objede, chybí. A to všechno je zabaleno do krásné romantické krabičky. :)

Podtrženo a sečteno, Pýcha a předsudek je moje srdcová záležitost. Že nejsem jediná ukazuje i britská průzkum podobný naší anketě Kniha mého srdce, kde se tento román Jane Austenové umístil na krásném druhém místě. V anglofonním světě je prostě Pýcha a předsudek nestárnoucí klasikou. I u nás se tenhle román vešel do první dvacítky a obsadil šestnáctou příčku. Jenom za posledních několik let se dočkal asi tří různých vydání a dotisků a kniha z pultů knihkupectví neustále mizí. Pýchu a předsudek totiž objevují další a další generace. Četly ji naše babičky, naše maminky, dnes ji čteme my a jednou si ji nejspíš oblíbí i naše dcery. I přes úctyhodné svousté narozeniny totiž zůstává nadčasovou nestárnoucí klasikou, jejíž romantiku hltáme plnými doušky od první do poslední strany. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bastera Bastera | Web | 29. ledna 2013 v 12:29 | Reagovat

Pěkný článek! Pýcha a předsudek je i moje srdcovka, tedy spíše celá Jane Austenová :) Některé pokračovatelky a filmy jsem neznala, děkuji :)

2 Veru Veru | E-mail | 25. července 2013 v 17:46 | Reagovat

Hledám kamarádku,(či kamaráda)která má ráda romány Jane Austenové, zejména Pýchu a předsudek, na klasické dopisování skrz poštu. Zaujalo mne, jak se lidé v dřívějších dobách a v jejích románech oslovovali a vůbec celý tehdejší styl dopisů a chtěla bych něco takového zkusit taky. Myslím, že by to mohla být zábava :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama