Julia Quinn - Poznáš to z polibků

13. prosince 2012 v 19:17 | C.ind.ere.lla |  Romantika
Trocha romantiky, kterou mohu vřele doporučit.


Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2007
Počet stran: 288
Série: Bridgertonovi
Díl: sedmý

Oficiální anotace: Gareth St. Clair je v pěkné bryndě. Otec ho připravil o dědictví a jemu zbyl pouze starý rodinný deník, který může ukrývat tajemství z jeho minulosti a klíč k budoucnosti. Bohužel je psaný v italštině, z níž Gareth neumí ani slovo. Hyacinth Bridgertonová je dívka, které je podle Garetha lepší se vyhnout, umí ale italsky. Když se tihle dva náhodou setkají, Gareth Hyacint přiměje, aby mu slíbila, že deník přeloží. Jak se tak ponořují do tajemného textu, zjišťují, že odpovědi nenajdou v deníku, nýbrž jeden v druhém. A že nic není tak prosté - nebo tak složité - jako jediný, dokonalý polibek.




Moje hodnocení: 75%
Taková oddechová romantika, u které můžete ztrávit mrazivé zimní odpoledne s hrníčkem čokolády a bez zbytečného přemýšlení. I když anotace je trochu zavádějící.

Děj
Tak předně, Garetha o dědictví nikdo nepřipravil. Otec svého syna sice bytostně nesnáší, protože oficiálně je jeho, ale jinak bůhvíčí a baron St. Clair prostě nesnese ten pocit, že mu někdo nasadil parohy. Když tak jeho starší syn zemře a on nemůže než přenechat svůj majetek mladšímu, snaží se aspoň, aby z něj moc nezbylo. Na Garetha tudíž čeká leda tak hromada dluhů. Což v jeho finanční situaci není vyhlídka právě lákavá.
Hyacinth Bridgertonová prožívá čtvrtou londýnskou sezónu, aniž by ulovila manžela. Ne, že by nebyly nabídky - celkem jich přišlo šest - , ale Hyacinth se zatím žádný z jejích nápadníků nezamlouval. Navíc, vydržet v její společnosti, to chce pořádnou dávku odvahy. Její ostrý jazyk a až bolestná upřímnost odradí od rozhovoru nejednoho muže.
K náhodnému setkání Garetha, který se nechce ženit, a Hyacinth, která vdavky z principu odmítá, dojde na hudebním večírku, kde je všechno lepší než prezentovaná hudba. A není to naposledy. Hyacinth totiž chodí předčítat Garethově poněkud svérázné babičce. Literatura, kterou si dámy ke čtení vybírají, je víc než braková. Kde jinde byste našli někoho ukovaného k smrti holubi? Přesto si ji užívají a úmyslně vyhledávají další a další knihy.
Gareth po svém starším bratrovi zdědil deník své babičky, který by mohl skrývat mnohá tajemství. Má to však jeden háček - je psán italsky. Což je jazyk, s nímž si Gareth právě nerozumí. Náhoda tomu chce, že se o deníku zmíní v přítomnosti Hyacinth, která, světe div se, díky své italské vychovatelce tuto řeč ovládá. Nabídne se tedy, že deník přeloží. A co jiného se dá čekat, než že nějaké to tajemství se objeví. Konkrétně jsou to diamanty, které Garethova babička schovala někde v domě St. Clairových. Hyacinth ze všeho nejvíc touží po tom nalézt je. Od čehož ji Gareth nejdřív zrazuje, ale vzhledem k její tvrdohlavosti mu nakonec nezbyde, než se podřídit. Při hledání se však oběma podaří najít víc, než v co mohli doufat :)

Postavy
Naše dva hlavní hrdiny už jsem představila a myslím, že není moc co dodat. V podstatě už by nemohli být odlišnější. Alespoň v některých aspektech. Gareth nikdy nepoznal milující rodinné prostředí - otec ho od jakživa nenáviděl, což je vzájemné. Hyacinth, narozdíl od toho, je obklopena kruhem milujících příbuzných, kteří pro ni chtějí jen to nejlepší a ve své snaze zajistit jí blaho to možná občas trochu přehánějí. Hyacinth občas moc mluví a vrhá se do všeho po hlavě, Gareth raději nejdřív přemýšlí, což však neznamená, že by občas nejednal impulzivně. Když se tihle dva potkají, zůstává otázkou, jestli z toho vůbec mohou vyjít živí.
Celé prostředí je dokresleno dalšími postavami - příbuznými, známými i neznámými, z nichž všichni napomáhájí vytvoření uceleného obrazu. Vzhledem k žánru je překvapivé, že postavy nejsou ploché, ale prodělávají určitý vnitřní vývoj a ten je navíc uvěřitelný. Samozřejmě, že za vším stojí láska, ale od červené knihovny skutečně nemůžeme čekat nic jiného.

Jazyk
Kniha je psaná nesmírně čtivě a rychle plyne, což je dáno především množství přímé řeči. Většina příběhu je založena právě na dialogu, což mu dodává na dynamičnosti. Autorka se nesnaží vymýšlet žádné zvlátní květnaté pojmy, používá běžný jazyk, a proto si čtenář nemusí připadat trapně ani ho nepřemáhají záchvaty smíchu při popisu erotických scén. A že románů, kde si člověk z volby pojmů ťuká na čelo, existuje dost.

Podtrženo sečteno, Poznáš to z polibků je příjemnou oddychovkou na nedělní odpoledne. Nikdo po vás nechce žádné zvláštní přemýšlení, můžete se v klidu odreagovat a na konci si nebudete připadat přejedení medem, který by z románu odkapával. Knížka není příliš sentimentální. Je napsaná citlivě, na nic si nehraje a nic nepřehání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama