Barbara Cartland - Urozený sluha

11. srpna 2012 v 21:48 | C.ind.ere.lla |  Romantika
Zase recenze na knížku spíše z kategorie červené knihovny.


Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2003
Počet stran: 154

Oficiální anotace: Hrdinou románu je markýz z Mounteagle, kterého se dotkne, že dívka, která tvrdila, že ho miluje a s níž se chtěl oženit, prahne jen po šlechtickém titulu a po penězích. Markýz si vylije srdce svému příteli lordu Charlesi Carringtonovi, s níž se nakonec vsadí o své nejlepší koně. Carrington totiž tvrdí, že markýz neví nic o skutečném životě a že se nedokáže vydávat po celých čtrnáct dní za sluhu, aby tak poznal, jak žije chudá většina světa.
Markýz s pomocí svého kočího získá místo u skvělých koní lady Horncliffové, ženy rozmarné a tyranizující služebnictvo. Probudí však zájem její společnice Laely, sestřenice jejího zesnulého manžela. A tak markýz z Mounteagle nakonec sázku prohraje, ale získá za to mnohem vyšší odměnu, lásku na celý život.



Moje hodnocení: 68%
Knížečka co do rozsahu skutečně velmi útlá, co do děje, žádný zázrak. Směle by se mohla utkat s tolik populárními harlekýnkami a možná by dopadla hůř než ony. Urozený sluha totiž není žádným zvláštním zážitkem, který by vás nutil hltat stránky jedním dechem. Ovšem abychom autorce nekřivdili, přečíst se dá.

Děj
Jak již anotace napovídá, markýz z Mounteagle se cítí zrazen, protože dívka, jíž věnoval své city, ve skutečnosti netouží po něm, ale jeho šlechtické korunce. To v něm probudí silnou nedůvěru a málem nenávist k ženám. V každé vidí jen další dračici prahnoucí po jeho titulu. Právě proto, že byl tak nepěkně podveden, rozhodne, že by měl na čas vyklidit pole a odjet z Londýna. V tom mu ochotně pomůže jeho přítel - uzavřou spolu totiž sázku o tom, že markýz nevydrží 14 dní vykonávat funkci obyčejného sluhy.
A tak tedy začínají dva týdny ve službách ženy nesmírně povrchní a zahleděné do sebe. Ona lady se pokládá za jednu z předních londýnských krasavic a muži okolo jí v tom čile přizvukují. Její domýšlivost tak může v klidu vzrůstat. Markýz má ale na svou nadřízenou poněkud jiný názor. Nejenže ji považuje za povrchní koketu, přímo se mu hnusí. Ještě víc ve chvíli, kdy se ho pokusí svést. To její společnice, Leala, je z trochu jiného těsta.
Dívka sloužící jako společnice a příležitostná komorná, je přesným opakem své paní. Skromná, naivní, poněkud dětinská. Nezná život a neví ani, co od něj čekat. Nový sluha na pozici kočího se jí líbí, je jí příjemný, její neskutečná naivita ho však od něj přeci jenom poněkud vzdaluje. Ona naivita ji ale nakonec přinese ten největší úspěch jejího života.

Postavy
Titulním hrdinou je markýz z Mouteaglu John, který se vsadí s přítelem a nastoupí na pozici kočího. Je to muž bezesporu inteligentní, i když na sluhu přeci jen trochu příliš kultivovaný. Se svou novou pozicí se nedokáže tak úplně sžít. Jednak je to proto, že na ni neni zvyklý, hlavně však proto, že jeho nová paní se ke sluhům chová mnohem hůře, než bývá zvykem.
Druhou, dalo by se říci hlavní hrdinkou, je Leala. Jak už jsem řekla, je to děvče trpící až dětskou naivitou. Od nikoho neočekává nic špatného a přesně to se jí obvykle vymstí. Neuvědomuje si totiž, jak svět chodí a že muži mohou chtít od žen víc než jen společenskou konverzaci při večeři. Právě to se jí málem stane osudným. Nebýt včasného Johnová zásahu, nejspíš by to s ní nedopadlo vůbec dobře. Ovšem čteme romantiku, takže všechno se nakonec v dobré obrátí.

Jazyk
Kniha je psána relativně čtivě, i když, a to přikládám hlavně překladu, občas se objeví nějaké slůvko, které do konceptu nezapadá. Prostě tak nějak bourá všechno okolo, jako by tam vůbec nepatřilo. Dá se to ovšem přejít. Dalším, a pro mě výraznějším problémem, je pro mě způsob, jak spolu postavy komunikují. Respektive mluva jedné z nich. Leala totiž není prakticky schopná být ve společnosti muže, aniž by se nezadrhávala v řeči. Díky tomu je na denním pořádku přítomnost tří teček, mnohdy nesmírně rušivá. Pokud se totiž ony tři tečky objeví pětkrát v jedné větě, čtenář začíná uvažovat, jestli má vůbec cenu číst dál.
Párkrát se nám vloudil i tiskářský šotek, což je na rozsahu 150 stran jev skutečně nepříjemný. Ale vydavatelé "červených" románů mají z nějakého důvodu pocit, že tato dílka nepotřebují hlubší korektury.

Celkově mě příběh nijak výrazněji nenadchl. Čekala jsem od něj víc, takže jsem spíše zklamaná. Připadá mi tak nějak nedokončený. Sice je uzavřen a to vskutku romanticky - markýz znovu získá ztracenou důvěru k ženám v náručí nové lásky, přesto mi chyběl nějaký výraznější závěr. Třeba co následovalo, jak to bylo se sázkou, bývalou zaměstnavatelkou, společností... V podstatě však Urozený sluha nijak nevybočuje z řady jemu podobných románů a přečíst se dá.

A ještě písnička na závěr. Tentokrát to byl trochu tvrdší oříšek, ale nakonec mě přeci jen něco napadlo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama