Marie Cordonnierová - Ysobel, srdce z diamantu

26. července 2012 v 14:31 | C.ind.ere.lla |  Romantika
Opět knižní recenze, tentokrát na celkem klasickou červenou knihovnu.

Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2001
Počet stran: 222
Série: Drahokamy z Armor
Díl: pátý
Oficiální anotace: Ysobel de Locronan pobývala v klášteře svaté Anny ode dne, kdy se její bratr oženil, ale když vojáci samozvaného vévody ze St. Cado klášter vyplenili, utekla zpátky na rodný hrad v domění, že tam najde bezpečné útočiště.
Místo toho bohužel zjistí, že tam již není vítána, by co víc, že se bratr spojil s "vévodou", který usiluje o svržení právoplatného vládce Bretaně.
Ysobel tedy hrozí, že padne do rukou úhlavnímu nepříteli, který již dostatečně prokázal, že se neštítí žádného prostředku k dosažení svých cílů.
Pomocnou ruku jí podá tajemný cizinec. Zachrání jí život, avšak ohrozí její srdce.


Moje hodnocení: 60%
Romantické knížky mám celkem ráda, dokonce byly i doby kdy jsem zuřivě četla harlekýnky. Přesto mě tahle kniha nepřesvědčila - příběhem, hisorickými reáliemi ani hromadou chyb. Faktických i tiskařských.

Děj
O čem to celé je, je celkem uspokojivě shrnuto v anotaci. Ysobel z Locronanu je potomkem jednoho z nejstarších a nejváženějších rodů v zemi, přesto je s ní na hradě jejího bratra nakládáno jako s obyčejnou služkou. Hlavním důvodem je její neskutečná krása, která je trnem v oku její nehezké švagrové. Ysobelin bratr sice ví, že s dívkou nenakládá nejlíp, ale milejší než spory je mu džbánek dobrého vína.
Dívka se svému novému postavení nebrání. Má pocit, že nic lepšího si nezaslouží, protože je "pošpiněná". Jednoho dne se náhodou setká s rybářem Josem a milostný románek je na spadnutí. Oba dva k sobě pochopitelně zahoří vášní a svůj vztah okamžitě náležitě zpečetí. V podstatě ihned Ysobel zjistí, že její milenec je šlechtic a rytíř z řad Jeana z Montfortu, on však o dívčině totožnosti nemá ani tušení.
Netrvá to dlouho a události začnou nabírat na obrátkách. Hrad je přepaden, Ysobel vlastní neopatrností chycena a uvězněna a Ysský kříž, tajuplná relikvie, která svému nositeli propůjčuje vládu nad Bretaní, se dostává do rukou největšího zloducha. Aby toho nebylo málo, schyluje se k závěrečné bitvě, která má rozhodnout o osudech všech.
Autorka zasadila děj do roku 1364, tedy na samý konec válek o bretaňské dědictví. To je však spolu s postavou Jeana de Montfort nejspíš jediný historicky pravdivý údaj, který se dá v knize objevit. Ohledně reálií si totiž autorka příliš nelámala hlavu. Některé věci znějí lehce nepravděpodobně, některé úplně nesmyslně. Stejně tak mám poněkud problém s reáliemi frankofonního prostředí, ke nimž se ještě vyjádřím níže.

Postavy
V románu jde především o Ysobel a Jose de Comper, krom ústřední dvojice se však v knize vyskytují i některé další postavy. Čelní místo mezi nimi zaujímá paní Mathilda, samozvaná vládkyně na Locronanu, která komanduje všechny okolo sebe a ignoruje manžela. Na švagrovou nesmyslně žárlí a dává jí své opovržení najevo při každé možné příležitosti. V ponižování slabších se jednoduše vyžívá. Navíc si obstarává finanční prostředky špinavými obchody - otrokářstvím.
Další celkem výraznou postavou je Pascal Cocherel, samozvaný vévoda bažící po moci a vládě nad Bretaní. Jeho úmysly jsou všechno jen ne čisté. Ale na každou svini se někde vaří voda, takže i našeho milého zloducha nakonec dojde.
A nedá mi to nezmínit se aspoň ještě pár slovy o ústředním páru. Krásná Ysobel i její milovaný Jos jsou si svým způsobem nesmírně podobný a právě tato podobnost a především do nebevolající hrdost je nakonec málem rozdělí. Ještě že okolo nich existuje řada dobrých přátel ochotných pomoci jim banální spory vyřešit. A díky vévodovi z Montfortu za jeho vždy čestné úmysly.

Jazyk
Nakladatelství by se v první řadě mělo zamyslet nad tím, že najme lepšího editora. Tolik chyb na tak malém stránkovém rozsahu jsem už dlouho nezažila. Tiskářský šotek si tentokrát skutečně jak se patří zařádil. Přesto jsem ochotná přimhouřit oko. Co mi vadilo víc, je autorčina neznalost frankofonního prostředí. Nejvíce se to projevuje ve volbě jmen, která francouzsky často neznějí a ve špatném použití tvaru predikátu. Ono je to mnohdy víc, než je de na tom správném místě.

Celkově nejsem z románu nijak zvlášť nadšená. Jako oddychovka na letní odpoledne k vodě není špatný, rozhodně však nepatří k něčemu, co bych musela nutně zařadi do své knihovničky. Podobných romantických klišé jsou hromady, takže za mě Ysobel jednou a dost.

A jako písničku si vyberu tentokrát?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | 10. května 2013 v 12:49 | Reagovat

No na mě taková ta klasická červená knihovna ani moc nefunguje. Takové ty historické knihy, kde je samý hrabě, vévoda, to pro mě moc není, a hlavně kdo si má pořád pamatovat ty jejich jména :)) Podle mě jedno přečtení je i tak dost. A někdy u toho ani nevydržím. Takhle pobných knih jsou mraky a všechny navíc stejné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama