Ian McEwan - Pokání

6. května 2012 v 20:33 | C.ind.ere.lla |  Romantika
A je tu další knižní recenze.


Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 208
Počet stran: 328

Oficiální anotace: Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí?



Moje hodnocení: 98%
Když se střetnou dva diametrálně odlišné světy - dětský a dospělý - může to dopadnout různě. Zvláště vezmeme-li v potaz, že každý vnímá okolní dění po svém a navzájem se jenom těžko pochopí. Dítě proto, že namá dostatek zkušeností, aby odhalilo skryté zákruty dospělého světa, a dospělý proto, že už zapomněl, jaké je to být dítětem. Pokud má navíc dítě ve věku na polovině cesty mezi dětským pokojem a středoškolskou lavicí bujnou fantazii, může dojít ke katastrofě, která poznamená všechny, přetrhá desítky pout a zničí spoustu životů.

Příběh:
Příběh románu se začíná odvíjet uprostřed horkého léta roku 1935, čtyři roky před tím, než se Adolf Hitler rozhodne rozpoutat nejničivější válku v lidských dějinách. Kniha má v podstatě tři části - před válkou, během války a po válce. V úvodu jsme zaneseni do středu poklidného britského venkova, který se potácí mezi starým a novým stoletím. Ti dříve narození touží po banálním klidu staré doby, mladí se neumí s jejich poklidným životním tempem sžít. Chtějí volně dýchat, jejich rozhled je širší a potřebují proto volnost. Na venkově se dusí, staré tradice je svazují a vyčerpávají stejně jako sálající slunce a rozpalené kamení cesty.
V příběhu se střídá několik rovin vyprávění, nejpodstatější jsou však tři - Brionino, Ceciliino a Robbieho. Každý z nich vnímá věci po svém a trochu jinak. Žijí v navzájem nepřístupných světech, které se nicméně prolínají a jejich propojení vede ke konečné tragedii. Vyvrcholení vzájemného nepochopení jejich světů - především pak Brionina dětského a dospělého zbylých dvou - vede k osudné chybě, která zničí mnohem víc, než jen šanci na štěstí. Briony je třináctiletá dívka, která se považuje za světa znalou, ale ve skutečnosti může jen těžko rozumět složitostem skutečného lidského života. Kouzelná bezbrannost a naivita dětství jí zatím nedala nahlédnout pod pokličku skutečných životů a lidských vášní. Věci dějící se okolo ní si překresluje tak, jak se jí hodí a vnímá je způsobem, který jí připadá spisovatelsky atraktivní. Její pravdy a skutečnost tak nemůžou být odlišnější.
Robbie a Cecilia jsou lidé, kteří se znají tak dlouho, že si neuvědomují vzájemné city a ty vyplavou napovrch jen díky téměř absurdní náhodě. Osud je však rozhodnutý jejich životní cesty spojit jen na krátkou chvíli. Kvůli Brioninu zásahu jim není souzeno být spolu. To, co jim připadá jako začátek šťastného vztahu je ve skutečnosti koncem všech budoucích nadějí. To vše jen díky všetečnosti jedné třináctileté holky, která si myslí, že dokáže chápat svět dospělých kolem sebe lépe, než tito dospělí sami.
Druhá a třetí část knihy je zasazena do roku 1940. Válka je v plném proudu a západní Evropa se mění podle přání německého dikátora. Očima Robbieho můžeme pozorovat stratiplné osudy vojáků ve Francii před jejich evakuací z Denquerque, z pohledu Briony je pak líčen osud sester, ošetřovatelek. Každý je jinde a jiný, spojuje je však jeden cíl - musí přežít. Proto, aby mohla konečně vyjít najevo pravda, proto aby mohli býr šťastní. Dojde k tomu však vůbec někdy? Mají Robbie a Cecilia šanci znovu spojit své životy a dokáže se Briony poprat se zlem, které napáchala?

Postavy:
Jak už jsem předestřela, celý příběh se točí okolo tří postav, ovšem v jejich centru stojí Briony. Na začátku třináctiletá dívenka, která se považuje za velkou a nadanou spisovatelku, která má právo operovat s života okolních lidí, jak se jí hodí, na konci sedmasedmdesátiletá stařena, která má život téměř za sebou a její poslední, osudové dílo čeká na vydání. Je tou, kolem níž se všechno točí, tou, kdo má moc pohnout osudy svých hrdinů.
Cecilia je člověk, který je unaven životem dřív, než ho stihla prožít. Je zmatená sama sebou a neví, co od života čekat. Robbie je tu pro ni, aby jí poskytoval oporu a dával svou lásku. Oba dva jsou však postaveni na okraj srázu. Jediný chybný krok a zřítí se. Oba dva jsou však vytrženi ze svého mladého života a určitého laxního přístupu válkou. Každodenní život se pro ně stává bojem o přežití. Z Robbieho je voják, z Cecilie ošetřovatelka. Válka je zasahuje přímo a to strašným způsobem. Může rozhodnout o jejich příštím setkání i o tom, zda k němu vůbec dojde.

Jazyk:
Celý příběh je vylíčen velmi barvitým jazykem, každý z hrdinů má trošku odlišný přístup k životu, jejich složité psychologické pochody jsou hlavní nosnou mincí celé knihy. Jazyk není banální, je velmi obrazný, místy až symbolický. Každé slovo má své pevně stanovené místo. Záleží tak jen na čtenáři, jestli bude chtít tento přístup vnímat nebo ne. Prvoplánově se však kniha číst nedá, protože tak ani nebyla napsána. Jazyk autora je natolik specifický, že je nutné si na něj nejprve zvyknout, po pár kapitolách vás však už nepustí.

Pokání je vynikajícím psychologickým vhledem do životů několika lidí. Je příběhem prchavosti lidského štěstí a obrovské lidské tragedie. Není sentimentální, jeho hluboká tragedie vyznívá naplno až v samotném závěru. Každý děláme chyby, někdy však člověk všechno pokazí takovým způsobem, že není cesty zpět. A konečné pokání nemusí přijít včas. Někdy je člověk příliš zbabělý, aby se svým chybám postavil. Tragedie potom může ovládnout všechno a uvhnout lidi do absolutní beznaděje. Kdo je pak vytáhne zpět na slunce?

* Doporučuju i stejnojmenný film, který se velmi přesně drží knižní předlohy a ohromí jak zpracování, tak vynikajícími hereckými výkony. Pokud nečtenáři dají přednost spíše DVD s tímto počinem Joe Wrigta, určitě nebudou litovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama