Knižní série

27. dubna 2012 v 22:54 | C.ind.ere.lla |  Dumání
...aneb proč psát jen jednu knihu, když se to dá klidně roztáhnout do několika dílů.



S knížkami se poslední dobou doslova roztrhl pytel. Každý má pocit, že může být spisovatelem, a přestože jen zlomek všech vydávaných titulů dosahuje určité literární kvality, noví autoři to nevzdávají a vytravle se snaží na knižním trhu prosadit. Bohužel tato jejich snaha může být často lehce kontraproduktivní. Zvlášť pokud své průměrné schopnosti značně nadhodnotí a vrhnou se na celou knižní sérii.
Všichni máme sny. A není nic špatného toužit po tom, že se nám snad jednoho dne povede uskutečnit naši největší touhu a sevřít v ruce novou voňavou knížku s našim jménem na obálce. Nic se ale nemá přehánět. Psaní je dlouhá a náročná práce. Napsat knihu totiž neznamená jenom si sednout a prostě něco načmárat. Kdyby to bylo tak snadné, psal by přeci každý. Tedy pardon... v součastnosti už vlastně téměř každý píše. Knižní trh je přehlcen, ale čtenář nemá moc z čeho vybírat. Až nepříjemně často se stává, že vejdete do knihkupectví, chvíli bezradně postáváte na regály obloženými všemožným čtivem a nakonec ulovíte něco, co ve výsledku vůbec neodpovídá vašim literárním nárokům. Nemyslete si o mně, že jsem nepřítel začínajících autorů. Právě naopak. Držím jim pěsti a doufám v jejich úspěch. Jen se mi zdá, že směřují zbytečně vysoko.
Napsat poutavou knižní sérii je úkol, kterého by se rád chopil každý, řadě autorů však obvykle dojde dech. Svět a dokonce i naše malá republika už zažili řadu hořkých zklamání. Zvlášť pokud první díl plánovaté rozsáhlé ságy nesplnil čtenářská očekávání a prodejnost uvízla na mrtvém bodě. V čem je potom vlastně chyba? Můžou za to čtenáři, protože se nemohou trefit do vkusu chudáka spisovatele, nebo ten chudák spisovatel, který nedokáže prvním dílem přesvědčit?
Když se ohlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že spisovatelé psali jednodílné romány, jen skutečně vypsaní mistři pera jako třeba Lev Nikolajevič Tolstoj si troufli na rozsáhlé ságy. Přesto jejich díla nepostrádala literární kvalitu. Jistě, řada z nich uvízla v průměrnosti, ale o těch se neučíme ani je nečteme. Vybíráme si ty, kteří svým dílem něco dokázali. Existují spisovatelé, který za život nenapsali nic než jedene jediný román. A přesto stačil k tomu, aby jejich jméno zapsal do čítanek. Kolika dnešním autorům knižních sérií se něco takového v budoucnu podaří? Protože upřímně, přestože se dnešní autor dokope k sepsání několika obsáhlých dílů, hloubka jim tak trochu chybí. Mnohdy je knižní série jenom nastavovanou "kaší" všemožných nesmyslů, kdy autor už neví, co dalšího si vymyslet, takže se opakuje, vykrádá a jde až do absurdna, takže při několikátém díle už uvažujete, proč jste tuhle sérii vůbec začali číst.
Pokud se do hloubky zamyslíte nad knihami, které mají obdiv čtenářů už několik století, zjistíte, že z valné většiny se jedná o jednosvazkové romány, které dokonce ani nemusejí mít několik tisíc stran. Ta nejslavnější díla se vešla do pětiset (ano, pochopitelně, že každé pravidlo má výjimku a Vojna a mír nebo Bídníci tisícovku směle překračují). Že by tehdejší spisovatelé měli méně co říct? Nemyslím si to. Spíš lépe věděli, jak hospodařit ze slovy. Kolik přesně jich napsat, aby žádné nepřebývalo, ale zároveň ani jedno nechybělo. Skoro se zdá, že v minulosti šlo spisovatelům víc o psaní, dnes je všechno o komerci. Je jedno, jestli první díl zvládnete, a pak už píšete nesmysly - hlavně, že se to dobře prodává.
Hlavním problémem knižních sérii je dle mě jejich silná komercializace. Zahraniční nakladatel objeví mladého pisálka, který netvoří úplně špatně, rozjede okolo prvního dílu jeho chystané série obrovskou mediální kampaň a spoléhá na to, že když si čtenář koupí první díl, koupí si i ty další, protože chce prostě vědět, jak to skončí. A vlastně se ani moc neplete. Pokud se totiž do nějaké knižní série pustíte, obvykle se prolouskáte až na její konec. Byť byste nakonec usoudili, že to byly vyhozené peníze.
Osobně nejsem přílišným příznivcem knižních sérií. Mnohdy mám při četbě pocit, že to, co autor rozvláčně popisuje ve čtyřech dílech, by se dalo shrnout do dvou a příběh by tím nijak netratil. Ne nadarmo je řada, a možná spíše většina, mých oblíbených knih jednodílných. Mám prostě ráda ukončené věci a oceňuju, že autor se s problémem dokázal poprat na omezeném počtu stran. Nepotřebuji znát každý detail života postav, ale kvalitní příběh. Ten se mi v knižních sériích velice často nedostává a já už ho vlastně přestala hledat. Dneska po knižních sériích sahám, pokud se chci odreagovat, ne přemýšlet. Protože jedno se knižním sériím upřít nedá - autoři mají takový strach, že se do příběhu zapletou, že děj obvykle uvízne na banálním konfliktu, k jehož zpracování skutečně nepotřebujete pronikavou inteligenci.

Několik knižních sérií, které mě i přes můj skepticismus přesvědčili, abych po nich v budoucnu sáhla znovu:
Přestože, jak jsem výše zmínila, zastáncem mnohadílných knižních sérií nejsem, najde se pár takových, k nimž se ráda vracím. A o svoje typy na příjemné, přestože dle kritiků ne právě hodnotné počtení se ráda podělím. :)

1. Harry Potter
Tahle knižní série dokázala odstartovat úplnou mánii. Většina z nás vyrůstala ve světě Harryho Pottera, snila o tom, že jednou dostane dopis z Bradavic a naučí se kouzlit. Postupně jsme z toho vyrostli, ale mladý brýlatý čaroděj s jizvou na čele nám v srdcích zůstal. Pro mnohé už je úplnou klasikou a biblí na poli fantastiky, přesto zůstává otázkou, jak to s ním bude do budoucna. Jeho literární kvalita totiž není nijak zvláštní. Alespoň z pohledu odborníku. Tak se nechme překvapit, jestli přečká střet s dalšími generacemi.

2. Princezniny deníky
Absolutní únik z reality do zážitků průměrné americké středoškolačky - přesně to pro mě Princezniny deníky symbolizují. Při našem prvním setkání jsem knize nedávala příliš velké šance, nedokázala jsem se ponořit do autorčina stylu. Dva roky nato jsem knihu držela v ruce znovu a tentokrát se jí nechala absolutně pohltit. Přestože už pomalu ale jistě odrůstám teenagerovským létům a od té krásné přípony -náct mě za pár měsíců navždy odtrhnou, Miu jsem si zamilovala a myslím, že i za pár let ji budu číst s tím mile přiblblým úsměvem na rtech. :)



3. Vampýrská akademie
Jedna z mála nových knižních sérií, která mě skutečně pohltila a získala si mé sympatie. Nedokážu definovat, čím si mě Rose a její osudy tak získaly, přesto vím, že u téhle série mi šest dílů vůbec nevadí, a když jsem dočetla poslední, mrzelo mě, že už je konec. Vampýrská akademie se nevyznačuje žádnými hlubokými filosofickými myšlenkami, příběh jako takový je ve své podstatě velmi povrchní. Přesto je napsán tak čtivým způsobem, že se kniha odkládá jen hodně těžko. A nepochybuji o tom, že spin-off Pokrevní pouta půjdou zcela ve stopách původní série. Už po přečtení prvního dílu má skoro pocit, že tyhle knihy budu mít ještě radši.





4. Percy Jackson
Mytologie tak trochu jinak a bohové na Manhattonu. Upřímně přiznávám, že největší problém mi dalo akceptovat fakt, že Spojené státy jsou považovány za vrchol současného civilizačního a kulturního vývoje. USA je pro mě totiž státem barbarů. Nejsem proti Americe nijak vysazená, dokonce ji zbožňuju a to z mnoha stran, nevidím v ní však kulturní vzor hodný následování. I přes současnou evropskou krizi je pro mě kultura starého kontinentu vyspělejší a "kulturnější". Přesto mám Percyho skutečně ráda. Protože bohy, mytologické stvoření a bájné tvory v takhle uhozených podobách sotva potkáte, ale stejně s chutí věříte, že Áres se prohání na motorce a Hermés je vášnivým chovatelem hadů. :) Nová série Bohové Olympu má našlápnuto minimálně stejně dobře jako Percy. I přestože styl vyprávění je diametrálně odlišný a mluvíme pořád o tomtéž.

5. Tisíc a jedna noc
... aneb pohádková klasika starého Orientu. Už jako dítě jsem se
zamilovala do příběhů, které krásná a moudrá Šahrazád vypráví svému pánu a králi, aby si zachránila život. A čím jsem starší, tím hlubší myšlenky jsem v moudrých pohádkách schopná objevit. Arabský svět má úplně jinou mentalitu a proto i jejich pohádky jsou úplně jiné. Pro mě jsou však něčím naprosto jedinečné a okouzlující. Svou moudrostí, svou odlišností od našeho prostředí, tím vším, čím vybočují z tradice, která je středoevropanům vlastní.

Myslím, že už navždy zůstanu věrná klasice - devatenácté století má pro moji romantickou duši větší kouzlo. Přesto se nebráním novým objevům a kdoví, třeba se najde autor, který mě svými literárními kvalitami přesvědčí, že bych do jeho knih měla investovat. Ovšem do té doby... jednodílné romány z pera předních literárních velikánů mají něco do sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 28. dubna 2012 v 19:10 | Reagovat

Přiznám se, že s tebou souhlasím :D . Jednou jsem se sama chtěla pokusit sepsat sérii, ale jako nezkušená autorka jsem pak do děje zaplétala plytké zbytečnosti :-(. Je lepší kvalitní děj na 200 stránek než rozplizlé vyprávění. Nebo mám taky ráda edice, jako je Kedrigern, kde každá kniha obsahuje jiný příběh se stejnými, nebo podobnými hrdiny a člověk je nemusí číst v pořadí, jak za sebou vyšli. :-)

2 Šárka Šárka | 16. června 2013 v 18:08 | Reagovat

Docela s tebou taky souhlasím, ale některé série mi zas až tak moc nevadí - mám hodně ráda trilogie, protoe člověk ví, kolik dílů očekávat a například série Drahokamy od Kerstin Gierové mi přišla skvělá, protože v každém díle se něco důležitého stalo a v posledném to bylo všechno krásně vysvětlené. až si pak člověk říkal "No jasně, vždyť v jedničce bylo tohle - to k tomu naprosto pasuje!" Je pravda, že já nemám ráda dlouhé série - myslím ty hodně dlouhé (Vyjma Harryho Pottera, který pro mě opravdu znamená klasiku - víte přece, jak to myslím.. :-))  
K takovým, které nemusím například patří (nechci urazit někoho, kdo ji má opravdu rád...) Škola noci - první tři díly byly bombový, ale pak? Přišla čtyřka, pětka a já už spíš tak čekala, kdy to skončí. Když jsem ji četla, měla Škola noci 7 dílů a když jsem dočetla poslední díl - spíše prostě proto, abych to měla uzavřené, co se stalo? No, po posledních stránkách jsem zůstala s výrazem: "No to snad ne, ono to ještě nekončí??" Tehdy už jsem rezignovala a řekla jsem si, že i kdyby měla série dopadnout sebelíp, Zoe Redbirdová pro mě zůstane holkou, která moc neví co chce a trvá jí teď už 9 dílů (a mají vyjít další....)se rozhodnout mezi pár kluky a porazit pradávné mocné síly...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama