Moje oblíbená kniha

30. listopadu 2010 v 22:19 | C.ind.ere.lla |  Knihy
Malé okénko do mého soukromí.


O sobě moc nepíšu, v podstatě mám pocit, že nikdo z těch, kdo se na tomhle blogu čas od času objeví, o mně nic pořádného neví. Je to hlavně proto, že mám pocit, že jen málokoho z vás moje soukromí zajímá. Teď jsem se ale rozhodla trochu ho poodhalit. Miluju čtení a přidávám sem seznam mých nejoblíbenějších knih. Pořadí berte jenom zhruba, jde jen těžko rozhodovat se, kterou knížku mám nejradši.

Jane Austen: Pýcha a předsudek
Klasika, která nesmí chybět v knihovně žádné milovnice romantické literatury. Jane Austenová je výjimečnou autorkou, zvláště uvážíme-li, v jakých podmínkých píše a jak banálních nápadů využívá. Její knížky nejsou založeny na složitém příběhu, ale na jemných nuancích společenského života a živém humoru. Celý děj plyne hlavně díky dialogům a dostává to správné kouzlo.
Knížka se mi do ruky dostala poprvé před čtyřmi lety - v době, kdy měla v kině premiéru filmová adaptace s Kierou Knightley. Tehdy to bylo ze zvědavosti a na mnohá doporučení, aniž bych film viděla. Po prvním přečtení se však z knihy stala moje srdeční záležitost, podobně jako film i seriál z devadesátých let. Jsou romaticky založený člověk, proto je mi Jane Austen svojí tvorbou blízká a vždycky se k ní ráda vrátím.

Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina
Příběh osudem zkoušené ženy na pozadí carského Ruska. Několik dějových linií, které se navzájem proplétají a spojují - přes příbuznost, nešťastnou lásku nebo vojenskou povinnost. Dlouhá léta jsem věděla, že tahle kniha existuje, ale poprvé ji přečetla až vloni, po zhlédnutí divadelního představení. Adaptace byla tak zdařilá, že jsem neodolala a půjčila si knihu z knihovny. A znovu jsem si zamilovala postavu Levina a jeho lásku ke Kitty. Je to zvláštní, ale hlavní postavu Anny, podle níž je román pojmenován, jsem si nikdy nedokázala oblíbit. Víc mě to táhlo ke všem ostatním okolo. Kniha perfektně popisuje život carského Ruska a navíc je v ní skrytá i hlubší filosofie. Tolstoj do ní vložil řadu svých názorů na stěžejní problémy své země a velké množství pokrokových názorů a nástinů řešení. Mimoto vytváří skutečně reálné a snadno uvěřitelné psychologii svých postav, která je prokreslená do posledního detailu. Rusové jsou v tom překvapivě dobří, připomeňme si např. dalšího výtečného realistu F. M. Dostojevského.
I přes délku kolem 800 stran se Anna Karenina čte velmi dobře a rychle. Romantický příběh je tady jenom špičkou ledovce, hlavní poselství příběhu je ukryto hlouběji a na četbě je nejkrásnější jeho objevování.

William Shakespeare: Sonety
Když se řekne jméno tohoto výtečného britského dramatika, lidé si nejspíš vybaví Romea a Julii. Je to škoda, protože Shakespeare není jenom jeho nejznámější tragédie navíc z raného období tvorby. Ty pravé skvosty sepisuje až na počátku 17. století, žel bohu většina lidí se k nim nikdy nedočte. Básně nejsou právě mým koníčkem, v případě Shakespearových sonetů však udělám výjimku. Tento Angličan byl výjimečný hlavně svojí hrou se slovy. Ve všech jeho hrách bychom při troše hledání nalezli řadu slovních hříček, stejně tak tomu je i v jeho sonetech a básních. Za život jich stvořil velkou řadu a všechny jsou unikátní svojí skladbou, hravým humorem nebo skrytým poselstvím. Patří ke skutečně cenným Shakespearovým dílům a zároveň jsou něco víc než jen nudný klasika z povinné četby.
Nejlepší překlad, který se vám v současnosti může dostat do ruky je od Martina Hilského. Vřele doporučuji hlavně díky vysoké úrovni jazyka a zachování anglického rázu. Hilský se drží Shakespearova originálu a přitom ho co nejvíce přibližuje modernímu čtenáři. Za bravurní překlady veškerého díla má můj obdiv.

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye
Působivý obraz společnosti očima rozmazleného a zkaženého mladíka, kterého vlastní přání přivede do zkázy. Dorian je zprvu vcelku sympatický mladý muž. Díky souhře náhod se však seznámí s nesprávnými lidmi a podlehne jejich vedení. Z nezkušeného mladíka se stává do morku kostí špatností prolezlý pokrytec, který se neštítí dokonce ani před vraždou. Wildovy názory na společnost a jeho znechucení z bohaté smetánky, která si ráda hraje na něco, co není, se v knize projevuje zcela dokonale. Po důkladném přečtení nalézáme symboly a náznaky, které se napoprvé nemusí objevit. Dorian je svým způsobem neskutečný, velmi nešťastný a trpící výčitkami svědomí. Na druhou stranu si to dokáže uvědomit příliš pozdě na to, aby s ním čtenář mohl soucítit. Pokud ale máte rádi záporné hrdiny, určitě se vám bude zamlouvat ;)
A tomu z vás, kdo není na knížky, doporučím nejnovější filmové zpracování z roku 2009. Producenti si sice příběh upravili dle sebe pro větší diváckou atraktivnost, ale díky mé slabosti pro Bena Barnese bych ho ocenila vysokou známkou.

Meg Cabot: Princezniny deníky
Desetidílný román sepsaný formou deníkových zápisů pubertální američanky, která se zničeho nic dozví, že je princezna. Knížku jsem si zamilovala v době svojí puberty a pořád se k ní ráda vracím. Přiznávám, že nejvíc se mi líbí poslední díl, protože tam se Mia aspoň chová jako naprosto normální rozumná osoba, která nevyšiluje kvůli maličkostem. Jinak jde o oddychové zamilované čtení, se kterým se dá užít spousta zábavy, ideální hlavně na dlouhé nudné cesty ať už autem nebo vlakem.

Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi
Román z prostředí kurtizán volně inspirovaný Prevostovou Manon Lescaut. Hlavní postavou je krásná Margueritte, která se rozhodne pro lásku zradit svoji kariéru luxusní prostitutky. Dojemný příběh, který se v minulosti i současnosti stal inspirací pro mnoho dalších tvůrců a jejich adaptace. Je krásné sledovat, co všechno jsou lidé ochotni obětovat pro toho druhého, i jak zlí dokážou být. Zvlášť pěkně je zde vykreslená mužská ješitnost. Až příliš věrně na to, že i autor sám je muž. Kniha nás zavádí do prostředí pařížských bulvárů i skrytých zákoutí a ukazuje i trochu jiné stránky života než pouze luxusní společnost. Nádherné počtení zvláště pro romantické dušičky.

George Orwell: 1984
Milostný poměr na pozadí socialistických budov. I tak by se dal charakterizovat Orwellův román popisující totalitní režim tak dokonale, až mrazí. Žít v místnosti, kde všechno je kontrolováno a vy neuděláte ani jediný krok, aby vás neustále nemonitorovalo nějaké ministerstvo, je neskutečně děsivé. Paradoxem je, že Orwell socialistický sovětský systém, který tak přesně popisuje, nikdy nezažil, ani zažít nemohl. Ve světě, kde neexistuje soukromí se najdou dva lidé, kteří v sobě najdou dostatek odvahy k lásce. Na stránkách knihy pak pozorujeme, jak se jejich cit prohlubuje, a přesto je nakonec rozmetán všepřítomnou kontrolou.

Pohádky tisíce a jední noci
Možná je to trošku zvláštní, po tom výčtu klasiky, co jsem uvedla, ale je to tak. Jednoduše miluju pohádky a ty arabské mi k srdci přirostly asi nejvíc. Je to nejspíš kouzlem Orientu, které z nich cítím - tajemnou vůni dálek a něčeho neznámého a pro mě nepochopitelného. Tyhle pohádky jsou pohledem do světa, který pro Evropana navždy zůstane zahalen rouškou tajemství. Na všech těch příbězích je nejkrásnější asi to, že jsou svým způsobem uvěřitelné. I když se v nich objeví nadpřirozené bytosti - většinu džinové, duchové či čarodějky, člověk prostě tak nějak věří, že se to mohlo stát. Nemluvě už o skutečnosti, že do tohoto rozsáhlého souboru patří i nezměrné množství bajek, krátkých říkadel a průpovídek nebo moudrých citátů.
Celá kniha má charakter rámcové skladby - pohádkami nás provází krásná a moudrá Šahrazád, která díky svému důvtipu dokáže oblomit srdce nemilosrdného krále a zasloužit si svůj život a jeho lásku. Vždycky, když knihu otevřu, vidím před očima arabský Alcazar, temnou noc s milióny hvězd, lehký vánek a mezi tím vším orientální princeznu vyprávějící kouzelné nesmysly.

Knih, která ráda čtu jsou mraky. Jen málokterá se mi však do srdce zapíše natolik, abych se k ní chtěla ještě někdy vrátit. Tady můžete vidět alespoň pár z těch, které si kdykoliv ráda znovu přečtu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Persen Persen | Web | 30. listopadu 2010 v 22:33 | Reagovat

Pýcha a předsudek je jak říkáš klasika :) stejně jako dáma s kaméliemi .

2 Siwa Siwa | Web | 2. prosince 2010 v 18:28 | Reagovat

Kupodivu mě při čtení tvého článku napadlo, že bych si také jednu z nich přečetla. Na romantiku zase moc nejsem, ale klasiku bych si přečíst mohla... abych věděla, jak dobře se psalo. Pýcha a předsudek jsem viděla jako film, a princezniny deníky byl také film, ne? Nějak deník princezny, nebo tak-nějak-podobně.
Nicméně máš podle mě dobrý vkus.

3 Siwa Siwa | Web | 2. prosince 2010 v 18:28 | Reagovat

A pěkně píšeš. Dokáže mě to udržet vzhůru, narozdíl od jiných blogů.

4 Sa Sa | Web | 2. prosince 2010 v 21:15 | Reagovat

chtěla jsi tím snad naznačit že o Shakespearovi víím neslušně řečeno ho*no? :) .. Pardooon.. ale s tím nesouhlasím ;o)  ... Neřikám že píše tisíci strané romány.. ale někteří lidé mají proslém s přečtením 20ti stran ;o)

5 Sally Sally | Web | 3. prosince 2010 v 6:20 | Reagovat

Nee.. opravdu nepatřím mezi ty primitivní neznalce.. ;o)

6 sayury sayury | Web | 7. prosince 2010 v 13:39 | Reagovat

pycha,dorian a meg cabot - luxuss :D

7 Lirael Lirael | Web | 7. prosince 2010 v 17:30 | Reagovat

Člověče, miluju tvůj seznam! Sonety a překlady Shakespeara od pana Hilského - to to ve mně řvalo nadšením. Meg Cabot, na té jsem si vybudovala závislost. Pýchu a předsudek mám strašně ráda a Obraz Doriana Graye byl úžasný. Vůbec jsem netušila, že Dumas napsal "Dámu s Kaméliemi" právě podle podle Prévostovy Manon Lescaut. Taky mám díky tobě hroznou chuť se vrhnout na Tisíc a jednu noc. Jsi vážně sympatická. =) :D

8 hp-povidky-pro-kazdeho hp-povidky-pro-kazdeho | Web | 8. prosince 2010 v 16:36 | Reagovat

Máš rád/a HP? Píšeš rád/a povídky? Pokud ano zaregistruj se na mém blogu a piš povídky nebo překlady...
Budu se na tebe těšit,
Puppi

+ Promiň za reklamu

9 Kabík Kabík | Web | 19. prosince 2010 v 18:32 | Reagovat

Máš u mě diplom za soutěž:)

10 Nel-ly Nel-ly | E-mail | Web | 21. prosince 2010 v 21:36 | Reagovat

dokonce jsem našla i něco, co neznám :)

Jane Austenovou miluju, ale zrovna Pýcha a předsudek asi není moje nejoblíbenější - možná pro všecehn ten humbuk.
Anna Karenina je skvělá a taky jediná knížka od Tolstoje, kterou jsem kdy dočetla :D
Shakespeare... já nevím, nemám ráda drama, nechápu poezii... uznávám ho jako génia, který přišel s nápady, které se kopírují po desetiletí, ale Romeo a Julie mi stačilo
Wilde - ach ach ach... zas bych si to jednou přečetla (když si na něj vzpomenu automaticky si vybavím ještě Dickense :))
Princezniny deníky vůbec neznám :-O ale autora ano... Dumas - ten mě unudil třemi mušketýry a tím jsem skončila
George Orwell: 1984 - za 69 korun v obchodě, když jsem jela na chatu a zapomněla si vlastní knížku, neznámá, ale skvělá náhoda :)

11 Veru Veru | E-mail | 27. července 2013 v 19:08 | Reagovat

Hledám kamarádku,(či kamaráda)která má ráda romány Jane Austenové, zejména Pýchu a předsudek, na klasické dopisování skrz poštu. Zaujalo mne, jak se lidé v dřívějších dobách a v jejích románech oslovovali a vůbec celý tehdejší styl dopisů a chtěla bych něco takového zkusit taky. Myslím, že by to mohla být zábava :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama