Lev Nikolajevič Tolstoj - Anna Karenina

21. prosince 2009 v 15:46 | C.ind.ere.lla |  Klasika
Recenze knížky.

Není to tak dávno, co jsem tady psala o divadelním představení Anna Karenina, na kterém jsem byla v Praze. A bylo to právě divadlo, co mě přimělo k tomu, přečíst si knižní verzi. Klasiku mám ráda a ruský realismus zvlášť, takže jsem se na čtení vážně těšila, a musím podotknout, že mě ani v nejmenším nezklamalo.


Oficiální anotace:
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce "vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku "dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.






Moje hodnocení: 96%
Příběh Anny Kareniny není svou zápletkou nijak zvlášť složitý. Přesto vydá na víc jak 800 stránek. To rozhodně není nic pro méně zdatné čtenáře, i když prolouskat se tou spoustou písmenek rozhodně stojí za to. Od počátku příběhu se setkáváme v podstatě se dvěma hlavními postavami - Annou Kareninovou a Konstantinem Levinem. Jejich životní osudy se navzájem prolínají, ale nakonec jen jeden dojde zaslouženého štěstí. Tolstoj nás nechává nahlédnout do vyšších ruských kruhů, mezi šlechtice a vysoké státní úředníky. Za hlavní nosník příběhu by mohla být považována rodina Oblonských, která je spřízněna jak s Annou, tak s Levinem, a u níž to vlastně všechno začíná.
Anna Karenina je román o správných a těch ostatních rozhodnutích. Často nás donutí zaváhat, jestli to, co se v jeden moment jeví správné, skutečně správné bylo. Svou roli tu však hraje láska, zamilovanost, nevěra, klamání, intriky,... a spousta kdyby. Co by se stalo, kdyby? je otázka, kterou si položíme mockrát. Ne vždy však na ni dostaneme odpověď.
Tolstého jazyk je velmi poetický, ale přitom zbytečně nepřikrášluje situaci a nazývá věci pravými jmény. Krom toho je Tolstoj skutečným mistrem i ve vytváření charakterů ženských postav, které se jeví odlišné, ale v jádru jsou všechny stejné. Všechny jsou zaslepeny láskou, která řídí jejich život a nutí je dělat rozhodnutí ovlivňující osud všech.
Tolstoj si v románě dává záležet i na psychologii svých postav. Annino zoufalství z odvržení společností, neschopnost milovat vlastní dítě a pochybnosti o lásce milovaného muže ji vedou nejprve do drogového náručí a nakonec až k sebevraždě pod koly jedoucího vlaku. A ač s ní možná občas nesouhlasíme v jejích rozhodnutích, nakonec pociťujeme lítost nad osudem zničené ženy. Stejně tak dobře jsou vykresleny pocity Levinovi. Jeho pochybnosti o sobě samém narůstající odmítnutou žádostí o ruku, myšlenky vlastn neschopnosti nad neprosperujícím hospodářstvím, trýzeň při myšlenkách na smrt, přemítání nad smyslem vlastního života... Díky bohu, Levin nakonec nalézá po boku milované ženy duševní klid a smysl bytí. Jeho osud je tedy rozhodně mnohem šťastnější než Annin.
Příběh je dokreslován řadou dalších postav, z nichž některé jsou jen figurkami v rukou cizích hráčů. Přesto všechno souvisí se vším a prakticky všechna rozhodnutí jsou na sobě více či méně závislá. Anna Karenina je příběhem dojímavým a mistrně propracovaným. Ke stovce mu chybí jen velmi málo a to spíše kvůli maličkostem. Kdo se nebojí miliónů písmenek na více jak 800 stranách, by měl po knize určitě sáhnout. Stojí to za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peace Peace | Web | 21. prosince 2009 v 21:51 | Reagovat

A víš že mě to zaujalo. Zaujalo mě to dokonce hodně. Nevím jestli to bylo tím podáním nebo knížkou a příběhem samotným, ale určitě si budu chtít tuto knížku dříve nebo později přečíst. Jediný problém vidím v tom, že velké klasiky, jakým je právě Tolstoj, už ve většině knihkupectví dávno nemají. Přesto se budu snažit, abych tuto knihu někde našla a přečetla. Moc hezký článek:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama