Proč?

5. září 2009 v 23:01 | C.ind.ere.lla |  Jednorázovky
Tak sem vkládám jednorázovku, kterou jsem psala už docela dávno. Osobně si nemyslím, že by to bylo něco zvlášť světobornýho, ale říkám si, proč se o ni s vámi nepodělit? Docela by mě zajímalo, co si myslíte. Tak pěkné počtení, a prosím, nechte mi tu komentář.


"…už to s tebou nebudu řešit. Je konec!" vztekle odhodím mobilní telefon. S žuchnutím dopadne na zem a rozpadne se. Jindy bych ho s hrůzou začala spravovat, ale teď si toho nevšimnu. Vyčerpaně se sesunu do křesla a schovám obličej do dlaní. Chce se mi brečet. Jenže všechny slzy už jsem prolila. Nebudu se zase chovat jako malá umanutá holka. Život je už prostě takový, co zmůžu?
Zvednu hlavu, prohrábnu si vlasy, bradu zapřu o sepnuté dlaně. Do mysli se mi stále vkrádá táž neodbytná otázka: "Proč právě ona?!"
Ještě pořád je vidím před očima. Jeho vyděšený, překvapený pohled i vítězoslávu v jejích očích. Po tvářích mi znovu stékají slzy, ač jsem si myslela, že mi už žádné nezbyly. Tiše si hledají cestičku v mém obličeji, aby mohly vzápětí dopadnout na měkké polstrování křesla. Nechci plakat, ani jeden z nich za tolik vody nestojí. Ale nedokážu to zastavit. Ať se snažím sebevíc, můj rozum nedokáže přemoci příval emocí.
Pomalu se zvednu. Slaný proud mi stále máčí líčka. Už se ho však nepokouším zastavit. Ublížil mi. Ublížil mi moc. A já nejsem tak silná, jak jsem myslela. Nedokážu se poprat se znaky slabosti a v tomto boji obstát. Nedokážu v sobě ovládnout svoji nenávist. Mám chuť ničit a vraždit. A nejradši bych zabila jeho. Nebo mu zničila život stejně, jako to on udělal s mým.
Strhnu ze stěny jeho fotku. Mačkám ji v dlani, drtím ji mezi prsty a nakonec ji rozcupuju na malé kousíčky. Aspoň trochu se mi uleví. Nechci už nikdy v životě vidět jeho obličej! Nechci s ním už v životě mluvit! Nechci, aby existoval!
Jak to mohl udělat!? A proč? V čem je lepší než já? Vztekle vrazím pěstí do stěny. Nedokážu mu to odpustit a nemůžu! Podvedl mě. Udělal to bez mrknutí oka, ale to dokážu překousnout. Jeden úlet může provézt každý. Ale takhle?! Nikdy mu neodpustím, že mě podvedl s mou vlastní sestrou!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarett Clarett | Web | 6. září 2009 v 18:06 | Reagovat

To je moc hezky napsané...A je to smutný příběh....Ale líbí se mi...Jen tak dál! :) Jsi šikovná!

2 Clarett Clarett | Web | 6. září 2009 v 19:32 | Reagovat

S radostí xD

3 Clarett Clarett | Web | 6. září 2009 v 19:47 | Reagovat

Hned si tě jdu přidat do oblíbených stránek! :)))

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 13. prosince 2009 v 22:54 | Reagovat

:D Jééé, povídek jsem si minule nějak nevšimla - většinou se mi sice nelíbí napsaný nic Ich-formou, když to zjistim, tak to většinou ani nečtu (vyjímky autorů u kterých už čtu všechno), ale tohle bylo moc hezké a milé (dívný napsat něco takovýho o tomhle, co? no, už je na mě pozdě :D)

5 Maysie Maysie | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 18:10 | Reagovat

Našla bych si možnost, jak mu zničit život... ach, ale ta sestra tam?
Neskutečné.
Smutné.
Zrazené...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama