15. kapitola

1. září 2008 v 20:02 | C.ind.ere.lla |  Na ostří nože
Začal nám školní rok a s ním spousta nepříjemných povinností. Pro zpříjemnění prvního týdne ve škole pro vás mám novou kapitolku. Je sice docela krátká, ale na nic delšího teď nemám čas. Tak se do ni po dlouhé době začtěte a nechte mi komentář, ať mám chuť napsat další.

Probudím se s blaženým úsměvem na rtech. Prsty projedu vlasy Severuse ležícího vedle mě na gauči. Chvíli si pokouším vzpomenout, co se vlastně včera večer dělo. Je zvláštní, že mám v hlavě prázdno. Pamatuji si pouze, že mi Komnata nejvyšší potřeby poskytla kýžené útočiště, kde jsem mohla zvážit tíhu rozhodnutí, které na mně nyní leží. Ano, stanu se smrtijedkou, proletí mi hlavou. Sklouznu pohledem ke svému dosud čistému předloktí. Zanedlouho ho zhyzdí pánovo znamení. Znamení věčného zla a utrpení, jímž zůstanu poznamenaná navždy.
Potřepu hlavou nad tou chmurnou myšlenkou. Místo zbytečných úvah na toto téma se raději skloním nad svým spícím přítelem a něžně ho políbím na rty. Zavrtí se a otevře oči. "Dobré ráno," věnuji mu hřejivý úsměv.
"Ráno? Copak je tak pozdě?" nechápavě se posadí.
"Pozdě? Spíše naopak. Máme sedm deset," pohlédnu na hodinky.
"To máme ještě hromadu času."
"Tak akorát, abychom stihli snídani a stavit se ve společence pro učebnice," zívnu, "mám docela hlad."
S povzdechem se zvedne z pohovky, proplete své prsty s mými a následuje mě ke dveřím. Na chodbě moc lidí nepotkáváme, dokonce ani veVelké síni jich není příliš mnoho. Zatímco se usazuji ke kolejnímu stolu, zachytím sestřin pohled, jehož příčinu nijak nechápu. Zvláště ten strach v jejích očích mi připadá nepochopitelný. Co ho mohlo vyvolat? Mé rozhodnutí stát se smrtijedkou odhalit nemohla, když jsem si s ním ještě před několika hodinami nebyla sama jistá. Proč strach? A vlastně... strach o mě, nebo ze mě?
Nechám se stáhnout na lavici Severuse, ale můj zrak stále bloudí k nebelvírským.
"Děje se něco?" zpozorní Sev.
"Já nevím, měla jsem pocit,... to nic," zavrtím hlavou.
"Vážně? Zdá se mi, že máš starosti."
"Jsem v pohodě, nemusíš se bát," znovu zavrtím hlavou. Vidím, že mi moc nevěří, ale raději mlčí, jelikož nechce vyvlávat zbytečné hádky. Cítím jeho upřený pohled na šíji. Dobře vím, že nebude vyzvídat, když si to nepřeji, ale je mi trochu líto, že se mu nemůžu svěřit. Některá tajmeství je však lepší uchovat.
Několi minut po našem příchodu se objeví Lucius v doprovodu ostatních. Na pozdrav mu odpovím kývnutím. Mlčím v očekávání toho, co přijde.
"Tak, jak ses rozhodla?" zabodne svůj ledově modrý pohled do mých o něco temnějších safírových očí. Tu otázku jsem čekala, tudíž mě nepřekvapí, ale přesto se mimoděk zachvěji. Hlavou mi proletí stín pochybnosti nad tím, zda je mé rozhodnutí správné, ale okamžitě je zaženu. Nxní už na sobě cítím pohledy celé party. Minimálně deset párů očí čte na mojí tváří slova, jež spečetí můj osud.
Zhluboka se nadechnu, přejedu pohledem po všech přítomných a otevřu ústa. Pevným hlasem pronesu: "Hodně jsem přemýšlela a rozhodla jsem se, že..." Vidím, jak mi všichni visí na rtech. Konečně se odhodlám a dopovím načatou větu: "...že nabídku Pána zla přijímám."
Po těchto slovech propukne mé okolí v nadšený jásot. Všichni se usmívají a gratulují mi ke správnému rozhodnutí. Jsou tak hluční, že se za námi otáčí celá Velká síň. Na jejich oslavy reaguji ledovým klidem. Oni mají důvod k radosti, mě trápí jiné starosti. Severus si všímá, jak rozdílné je mé rozpoložení od nálady u stolu. Aby mě povzbudil přivine si mě blíž k sobě a políbí do vlasů. Usměji se a opřu mu hlavu o rameno. Nemám teď náladu na něžnosti, ale neobtěžují mě rozhodně tolik, jako veselí mých přátel.
Opouštím Velkou síň, abych se stihla připravit na hodinu. Ve dveřích mě zadrží něčí ruka. Vzhlédnu k němu, abych zjstila, co chce. Moje obočí vyletí v tu chvíli vzhůru, jelikož hledím do oříškových očí Jamese Pottera. Nakloní se ke mně a zašeptá: "Posílá mě Alex, prý si potřebujete promlvit." Otočím se k nebelvírskému stolu, odkud mě pozoruje sestra a potom sotva znatelně přikývnu. Přátelům, kteří se zdrželi ve dveřích, naznačím rukou, že mohou odejít. Vzápětí se otočím k Potterovi a nechám se odvézt k sestře.
Jakmile se blížím k nebelvírskému stolu, Alex mi vykročí vstříct. Prudce popadne můj loket a vyvlekne mě ze síně.
"To mě nemusel Potter vodit zpátky dovnitř, když si chceš promluvit venku," ušklíbnu se, jakmile mě pustí. Aniž bych čekala, o čem začne mluvit, vyhoupnu se do okenního výklenku a pohodlně se zde usadím. Alex si stoupne vedle mě: "Musíme si promluvit."
"To mi tedy říkáš novinku," ucedím koutkem úst. Sestra mě zpraží vyčítavým pohledem.
"Tak co chceš?" povzdychnu si, "nemám na tebe celý den."
"Budeš mít tolik času, kolik budu potřebovat," odtuší, "tohle je totiž dost závažné. Jde o to, na jaké straně vlastně stojíš. I když je to hloupá otázka, jsi přeci ve Zmijozelu a vy všichni se hlásíte k jedinému pánovi."
"Být ze Zmijozelu ještě nenamená patřit k Pánovi zla," namítnu. Tón Alexina hlasu se mi ani trochu nezamlouvá. Evidentně má skutečně strach z toho co jí odpovím. Než však stačí cokoliv odvětit, pokračuji: "A i kdybych skutečně byla smrtijedkou, co z toho? pomůže ti, když budeš vědět, že tvoje sestra spolupracuje se zlem? Svět se mění Alex. NAši nás nevychovali do téhle doby. Se ctí se daleko nedostaneš. Musíš znát lsti a úskoky, abys mohla být úspěšná. Musíš dokázat žít mezi hyenami. Já nejsem stvořená pro to, abych byla hodnou holčičkou, neumím to. Taková je realita. Musíš ji pochopit nebo se s tím aspoň smířit."
"To jsi skutečně tak zlá? Stejná jako ta sebranka, se kterou se paktuješ? Dokázala bys zabít člověka, nebo ho mučit? Dokázala bys zničit mě?" v očích se jí zalesknou slzy.
"Ano, kdybych musela," odseknu. O trochu mírnějším tónem navážu: "Nechci tě zabít Alex, doufám, že ti nikdy nebudu muset čelit tváří v tvář v otevřném souboji. Ale nemohu ti zaručit, že ta sebranka, jak jsi je nazvala, by to zřejmě dokázala bez mrknutí oka. Svět si žádá oběti. Pokud mám já obětovat čisté svědomí, abych přežila, udělám to."
"Čisté svědomí," vyprskne, "nemyslíš na naši rodinu a na naše přátele, na lásku?"
"Tohle přece vůbec nesouvisí."
"Máš pravdu, pro někoho, kdo se vodí po chodbách se Snapem, věčně ponořeným do černé magie, tyhle pojmy přece nic neznamenají."
To už je na mě moc. Snesu hodně, ale nenechám urážet ty, na nich mi záleží ze všeho nejvíc. Seskočím z okna a s vytaženou hůlkou se postavím proti sestře. Vyděšeně se ně mě dívá. Kmitá očima mezi hůlkou a mnou, zvažuje, jaké má možnosti.
"Nikdy," zasyčím, "ale nikdy, přede mnou neurážej ty, které miluju. O tvém v kusu by se také daly psát dlouhé ódy. Dnes ti nic neudělám, ale příště už tolik štěstí mít nemusíš. Je mi jedno, že jsme příbuzné. Donutíš-li mě k tomu, ublížím ti a ty víš, že by mi to nedělalo velké problémy." Poté skloním hůlku, schovám ji zpátky do hábitu a zmizím v chodbě vedoucí do sklepení. Alex na mě celou dobu hledí se stejným strachem v očích, jaký jsem postřehla už u snídaně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Will Will | Web | 3. září 2008 v 17:24 | Reagovat

Jo ta kapča je moc hezká, ale nevim, proř ve všech svých povídkách děláš hlavní hrdinku, tak chytrou a dokonalou a její sourozence naprosto blbý?

2 Hope Hope | E-mail | Web | 3. září 2008 v 18:08 | Reagovat

krásná kapča...mrzí mě, že bude Smrtijed...mno, ale je to tvoje povídka a já se těším na další :o)

3 Lucy Lucy | E-mail | 5. září 2008 v 22:23 | Reagovat

nádherné

4 passia passia | Web | 25. září 2008 v 18:40 | Reagovat

super, ze si po dlhej dobe zase napisala kapitolu mne sa pacila hlavne to ako su oni rozdielne proste super dufam, ze na dalsiu kapitolu nebudem musiet cakat tak dlho

5 Selin Selin | Web | 31. října 2008 v 21:16 | Reagovat

Ahojky:) Nevadí ti, že jsem si tvou stránečku dala mezi oblíbené?:))))))) Měj se pěkně a zatím papa

6 Grencle Grencle | Web | 1. listopadu 2008 v 15:35 | Reagovat

pane jo...zrovna jsem narazila na tuhle stránku a jsem ohromena...máš to tu nádherný!!! a ty povídky?!!! super!!! zvlášť tahle povídka se mi líbí...Severus je jedna mých oblíbených postav a ty ho tu máš vrchovatě:-)))

7 Mbali Mbali | 25. prosince 2008 v 13:52 | Reagovat

Páni! Včera jsem narazila na Tvé stránky a musím říct, že tahle povídka je úžasná!=) Moc pěkně se čte a potěšilo mne, že jsi nesklouzla k patosu aneb Sirius versus Severus po celý děj povídky. Pak jsem se nicméně podívala na datum, kdy jsi ji sem vložila... Budeš pokračovat?? Pěkné svátky!

8 Maus Maus | Web | 3. května 2009 v 18:35 | Reagovat

krása:)

9 aly27 aly27 | 28. července 2011 v 11:15 | Reagovat

Ahoj, dneska jsem dočetla tvojí povídku a chtěla bych se zeptat, jestli budeš psát dál, protože se mi tato povídka moc líbí a píšeš skvěle.

10 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 28. července 2011 v 18:00 | Reagovat

[9]: Podle data sis asi všimla, že s povídkou jsem skončila před třemi lety a už se k ní vracet nebudu. Byla to jedna etapa, která je dneska za mnou. Je mi líto, ale k psaní HP už nemám chuť ani nápady.

11 aly27 aly27 | 28. července 2011 v 18:31 | Reagovat

[10]:A budeš psát alespoň nějakounjinou povídku?

12 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 28. července 2011 v 23:20 | Reagovat

[11]: píšu víceméně pořád, jenom nezveřejňuju, uvidíme v září

13 aly27 aly27 | 29. července 2011 v 15:54 | Reagovat

[12]:Byla bych ráda, kdybys nějakou zveřejnila, protože píšeš opravdu velice dobře, ale to záleží jenom na tobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama